Dalším z řady hostů diecézních kateder v Hradci Králové byl teolog významu zcela mimořádného. Jméno Prof. Dr. Františka Kunetky, Th.D., SDB., je v našem teologickém prostředí skloňováno již řadu let s velkým respektem. Autor pozoruhodných publikací (vyberme např. Židovské kořeny křesťanské anafory, Úvod do liturgie svátostí nebo Eucharistie v křesťanské antice), jehož domovským působištěm je Teologická fakulta UP v Olomouci, přijel v pondělí 7. listopadu do Hradce s milým úsměvem, sdílnou náladou a velkou otevřeností k vzájemnému ekumenickému obohacení se. Však se také s učiteli liturgiky i z řad naší církve pravidelně setkává a spolupracuje.
Název přednášky, kterým na setkání s prof. Kunetkou zvaly připravené plakáty a pozvánky, zněl „Služby v liturgickém shromáždění.“ Sám přednášející jej nakonec na místě specifikoval (a tak vlastně rozšířil) na „Diakonický rozměr liturgie.“ Každý, kdo by čekal toliko přehled jednotlivých funkcí a možností, jak zapojit věřící v našich sborech do průběhu bohoslužby, odcházel by z přednášky pravděpodobně zklamán (byť právě sem přednesené téma nakonec vyústilo). Prof. Kunetka nás totiž zavedl do mnohem větší hloubky teologického rozvažování a velmi vítaným způsobem připomněl, jakým pokladem pro církev je sama liturgie, ba každé shromáždění slavící církve a každý, kdo do společenství shromážděné slavící církve přichází. Jak nejednou v průběhu přednášky doložil (s odkazem na klasika světové liturgiky R. Guardiniho), liturgiku je třeba chápat jako liturgickou eklesiologii a jejím předmětem je společenství, které slaví. Společenství, které jako celek koná službu. V případě liturgiky v eklesiologickém smyslu, se tak vždy děje v provázanosti s martyrií (svědectvím) a diakonií (službou) církve. Jakoby ze samotných kořenů liturgické vědy rostlo s přibývajícími minutami povídání naše poznání. S hluboce fundovaným přehledem prof. 
Kunetka uvažoval, jak obrovský význam má pro církev každé její shromáždění, liturgie, jako zjevení církve coby těla Kristova, ovčince Kristova, chrámu Ducha sv. Neopomněl ani, že každá z liturgických služeb, ba že sama naše příslušnost k lidu Kristovu, je participací na jednom jediném kněžství, kněžství Kristově. Během svého bloku přednášející v potřebných souvislostech osvěžil naší paměti pro liturgiku tak stěžejní pojmy, jako je např. princip subsidiarity, iniciace a mnohé další. Neochudil nás ani o rozbor zásadních pojmů pramenných jazyků. To, že součástí tématu bylo též pojednání o všeobecném a služebném kněžství, bylo samozřejmostí.
Některé oddíly přednášky prof. Kunetky byly pro přítomné posluchače důležitým zopakováním zapomenutého, jiné znovuobjevením potřebného, jiné objevem dosud neznámého. Některé snad i příjemným překvapením. Liturgie, coby objekt liturgického bádání, vyžaduje reformovat. Proč? 
Protože liturgie je zároveň subjektem, který reformuje nás. Proto je tak důležité, aby liturgie církve byla v takovém stavu, aby nás, naši víru, vyznání, životy, svědectví a službu, dokázala formovat. Ano, i tato vzácná slova jsme od Františka Kunetky v přednáškové síni fary v Hradci Králové slyšeli. Věřím, že impuls pro naši liturgickou službu stále nezbytný. Setkání s profesorem Františkem Kunetkou přineslo mnohem víc takovýchto důležitých zastavení, která se do těchto pár řádků již vepsat nevejdou. Z paměti všech, kdo jsme se 7. listopadu v Hradci Králové sešli, však jistě dlouho nezmizí.
Vladimír Hraba