Kázání uveřejněno v ČZ 1/2011, 2. neděle po Vánocích, Ef 1,3-14
Chvalozpěv z úvodu listu Efezským je i pro nás, dnešní křesťany, inspirativní nejen vděčností vůči Bohu, kterou je naplněn a která z něho doslova vyvěrá a zaplavuje všechny v dosahu tohoto slova, ale také tím, jakým způsobem nahlíží na náš lidský život a dějiny světa.
Stojíme na počátku nového roku 2011, před jehož letopočet my křesťané píšeme zkratku A. D. (Anno Domini), nebo L. P. (Léta Páně). A tohle biblické slovo nás vybízí, abychom do tohoto období vstoupili s důvěrou právě jako do času, který je nám darován tím, jenž je jeho skutečným Pánem. Tím, kdo ho drží ve svých laskavých rukou nejen na počátku (vždyť v Kristu nás vyvolil už před stvořením světa), ale i na konci (až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu). Kolem slova „předurčení“ někdy chodíme s velkou opatrností, neboť se nám zdá omezovat naši lidskou svobodu a svádět k osudovosti, ve které je předem všechno dané, takže na nás samých jako by vůbec nezáleželo.
V listu Efezským však čteme: „Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.“
To, že žijeme ve světě, v němž jsou dané (tedy také předem určené) určité fyzikální zákonitosti, jsme vzali většinou na vědomí. Nejen že je denně prakticky využíváme při používání nejrůznějších přístrojů (od obyčejné žárovky přes mobil až třeba po počítač), ale díky odhalování těchto zákonitostí jsou vědci schopni hovořit o tom, jak se v čase měřeném v miliardách let utvářel a utváří náš vesmír.
Prostřednictvím vědeckých objevů dnes můžeme žasnout nad podivuhodností, ale i nad velkolepostí a krásou stvořeného světa a za stvořením tušit Stvořitele. Jenomže právě teď někdo může namítnout, že je sice hezké rozplývat se nad krásou galaxií a hledět do vesmírných dálek, ale že svět není jen krásný. Vždyť tenhle člověk přišel o práci, tamtěm rodičům umírá dítě na nevyléčitelnou nemoc, těmto lidem se rozpadlo manželství a severní Čechy vloni zaplavila povodeň. Kde tady je nějaký dobrý Bůh? Můžeme v takovémhle světě vstupovat do nového roku s důvěrou a dobrou nadějí? Není to nezodpovědná naivita, omyl a fikce?
Právě tady je však potřebné dobře naslouchat tomu biblickému chvalozpěvu. Tím, skrze kterého docela konkrétně poznáváme Boží lásku k nám, je Pán Ježíš Kristus. A to ne jako ten, kterého náhodou minulo zlo tohoto světa, ale jako ten, na kterého se vší silou, ano i silou našeho vlastního hříchu, dopadlo: „Jsme vykoupeni jeho obětí (doslova krví) a naše hříchy jsou nám odpuštěny.“ To však není konec, nýbrž nový počátek, díky němuž smí náš život, ale i všechno na nebi i na zemi směřovat v čase k naplnění, jímž je jednota v Kristu. Ta pečeť zaslíbeného Ducha svatého, která nám byla vtisknuta skrze důvěru v toto podivuhodné Boží jednání, neznamená, že naše cesta k této jednotě, naše dorůstání do plnosti Kristova lidství, bude bez bolesti, ale dává nám vnitřní jistotu, že tato naše naděje není klamná.
Kéž tedy do toho nového roku 2011 vstoupíme s důvěrou jako do času, ve kterém se i my skrze všechno, co nás v něm čeká, přiblížíme k zaslíbené jednotě v Kristu a staneme se svým životem chválou Boží milosti!