Náboženská obec v Hradci Králové pravidelně pořádá různé kulturní a společenské akce. Mezi ně patří i večery se zajímavými lidmi a osobnostmi. Jmenujme: Ivana Štampacha, Jiřího Pehe, Jiřinu Šiklovou či Lídu Rakušanovou. V úterý 11. ledna jsme přivítali dalšího zajímavého hosta. Byl jím exministr vnitra František Bublan, který hovořil na téma: Křesťan a politika. Besedu zahájil Martin Chadima, který představil hosta, mimo jiné, jako člověka, který vystudoval kněžský seminář v Litoměřicích. Poté nám František Bublan představil svoji životní cestu, včetně své cesty do vysokých politických funkcí.
Ovšem převážná část večera se nesla v duchu zamyšlení nad tím, jak je možno aplikovat život, dílo, myšlení a konání Ježíše Krista v tak „kompromitované“ oblasti, jakou je politika. Zaujala především Bublanova myšlenka, že „politický program nelze postavit na evangeliu“. Nelze také – dle Františka Bublana – aplikovat nekompromisně teze evangelia na konkrétní, každodenní život ve společnosti. Např. „policie, má li být její poslání smysluplné, nemůže nastavit druhou tvář“.
Podle Františka Bublana je problém politiků poměrně jednoduchý: neumí oslovit řadového občana. Jedním z důvodů je i to, že sami nectí ideu „spravedlivého řádu“, a pokud ano, pak o ní jen mluví! Citátem Dietricha Bonhoeffera František Bublan řekl: „Spravedlivý řád patří k věcem předposledním a poslední je vztah člově ka k člověku a člověka k Bohu!“
Projev Františka Bublana byl slovem vzdělaného muže. V rámci humanity je třeba usilovat o sociálně spravedlivější řád! Jako příklad uvedl náš host slova představitele Armády spásy: „Sociálně vyloučený nepotřebuje polévku a postel, ale bydlení! Má li zázemí, má šanci začít znova. Z pod mostu je cesta k resocializaci strašně obtížná, až nemožná!“
Za podnětnou lze označit i myšlenku o tom, že sociálně spravedlivá společnost je též věcí pragmatického úsudku! Dějiny nás učí, že páchá li vládnoucí vrstva zlo a dopouští li se nespravedlností, pak se to vždy vymstí právě vládnoucí vrstvě. Každý rozumný člověk by měl chtít a žádat svobodu v rozhodování a podnikání, ale tuto svobodu bychom měli vyvážit sociální spravedlností. Na důkaz toho citoval František Bublan Jana Zlatoústého, který hovořil o majetku takto: Je majetek nutný (nezbytný), majetek potřebný (co naspoříme pro naše děti a vnuky) a majetek nadbytečný – toho je lepší zbavit se! Moc politika vychází především z přirozené potřeby sdílení se jednoho s druhým, a je proto vnímána jako služba společnosti. Nezáleží na vůli politika, na tom, co on chce, ale na vůli voličů. V této souvislosti se František Bublan dovolal příkladu T. G. Masaryka. Sympatická na přednášce byla – mimo jiné – věcnost a srozumitelnost. Následovala zajímavá diskuse a večer uzavřel svým slovem bratr biskup Štěpán Klásek. Jsou politici a „politici“. František Bublan nám může či nemusí být sympatický. Ale rozhodně jej lze zařadit mezi ty, u nichž lze věřit, že svou funkci vykonávají spíše z potřeby sloužit společnosti, než li na ní bezohledně vydělávat!