V Hradci Králové se dnes koná diecézní shromáždění Královéhradecké diecéze ve velkém sále Kulturního domu Střelnice. V úvodní pobožnosti bratr biskup Mgr. Pavel Pechanec kázal na evangelium o dobrém pastýři (J 10) mimo jiné řekl: „Dobrý pastýř vydá svůj život za ty, kdo se k němu hlásí. Nejsme ovce vedené na porážku. Máme svého pastýře, jdeme s ním údolím obílených hrobů a jednou projdeme i údolím stínu smrti.“
V tomto příspěvku najdete fotogalerii vytvořenou br. farářem Alešem Tomčíkem a také stručný souhrn toho, co se dělo na diecézním shromáždění. Nejprve tedy fotogalerie:
Z navržených kandidátů do diecézního a církevního revizního finančního výboru byli zvoleni sestra Milona Srbová (členka CRFV), bratr Jan Rokyta (náhradník CDFV) a sestra Eliška Silná (náhradnice DRFV).
Bratr biskup ve své zprávě poté mimo jiné řekl: „Voda je mokrá, tráva je zelená a církev je ve stavu, v jakém je. A na nás je, jesti dokážeme i dnes být rybáři lidí. Ani dnes není mezi námi dost vzdělaných, úspěšných – a možná proto jsme tady – ti, o které společnost nestojí. Zakoušíme proměnu církve, nejsme již velká lidová církev. Naříkat nad proměnou je možné, stejně jako je možné, že to nějak doklepeme. Je možné nevnímat změnu jako výzvu. Opíráme se o naději, která nám byla dána i přes všechny otázky, které nám život a společnost ukládá. Náš pastýř nám neslibuje ráj na zemi, slávu, moc bohatství, nic takového. Není třeba se bláhovými slovy utěšovat, že nám nic nehrozí. Ďábel obchází jako lev řvoucí a hledá,koho by pohltil.“
Dále bratr biskup učinil malý sumář ankety, kterou odesílal po náboženských obcích. Odpovědělo celkem 31 z nich. Tato zpětná vazba byla velmi důležitá. Nešlo o sociologický průzkum, ale o zachycení atmosféry.
Na otázku po zapojení do života místních lidí zněla převážná odpověď, že zveme na kulturní akce. Ale zaznělo i varování, aby se naše sbory nestaly jakýmisi kulturními domy. Některé NO se zapojují do spolupráce se základními a mateřskými školami.
Proč je těžké přiblížit se dnešnímu člověku? Zaznívalo toho nejvíc o uspěchanosti, množství aktivit, ale i to, že bohoslužby se konají nejčastěji ráno a liturgický jazyk je zastaralý.
Na otázku po velikosti okruhu sympatizantů zaznívala odpověď, že je velký, ač si to farníci často neuvědomují.
Důležitost bohoslužeb vyplynula z dotazníků jako zásadní – posiluje nás a těší.
Zaznívala optimistická svědectví o tom, že se v NO známe, navštěvujeme své nemocné a pamatujeme na sebe v modlitbách.
Pětina NO uvedla, že ekumenické akce nekonají z důvodu nezájmu, zbylé čtyři pětiny se ekumeny účastní průměrně 4x za rok.
Z odpovědí vyplývá touha po aktivizaci. Jsme činní kulturně, ekumenicky a hledáme cestu, jak přiblížit evangelium dnešním lidem. Mění se společnost, církev přiliš ne. Máme se tedy přizpůsobit dnešní společnosti? Určitě bychom se měli snažit být aktuální, ale jako rybáři lidí se v mnohém musíme od společnosti zásadně odlišovat. Dnešní společnost je egoistická a vládne v ní duch narcismu. A církev v tomto ohledu musí být jiná. Neznamená to, že se budeme všichni v církvi objímat a vytvářet rodinu, kde jsou všichni v jednom okamžiku naplněni Duchem svatým. Můžeme se pohádat, ale pak je nutné najít cestu k sobě navzájem, odpuštění, sounáležitost i v prohrách. Umlčovat sebestřednost a podporovat se navzájem. To vše je velmi těžké, ale to je úkol církve a platí už tisíce let. A na nás je, abychom se snažili tento úkol převést i na dnešní společnost. K lidem, ke kterým jsme všichni povoláni.
Po zprávě biskupa následovala zpráva o hospodaření diecéze v roce 2013, dále zpráva diecézního revizního finančního výboru. Poté byl projednáván rozpočet diecéze na rok 2014. Už v rámci projednávání rozpočtu se vedla dlouhá debata o možnostech investic církve do budoucna – o tom, jak církev do budoucna finančně co nejlépe zajistit.
Obsáhlá diskuse byla vedena i o následujícím bodu programu, totiž projektu Živá církev, který obsahuje čtyři pilíře: Pastorace – prostředky – pasportizace – páteř. Byly zhodnocovány dosavadní výsledky práce pastoračních komisí a zazněly i plány do budoucna.
Po zakončení řádného diecézního shromáždění následovaly bohoslužby ve sboru kněze Ambrože, při kterých kázal Vojtěch Basl, farář z Liberce. V kázání mimo jiné zaznělo: „Ti kterým bylo odpuštěno, nemají být „nemilosrdnými služebníky milosrdného Pána“, ale mají toto odpuštění „posílat dál“ – v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. (2K 5,19). To je prvořadý úkol církve ve světě, nasměrovaný ke konečnému cíli víry, ke spasení (záchraně) duší (1Pt 1,9). „Šíření odpuštění“, „zvěstování smíření“, právě v tom světě, který i nás jako církev rád úkoluje počítáním, účtováním a úřadováním.“
Na závěr bohoslužeb se všichni účastníci společně vyfotili se svým biskupem před oltářem sboru kněze Ambrože.