Před 40 lety nás soudružka učitelka nabádala, abychom si zapamatovali datum 2. března 1978 a jméno Vladimír Remek. Byla to nepochybně velká událost. Po Sovětech a Američanech jsme „byli“ těmi třetími ve vesmíru, což se prezentovalo jako láskyplný důkaz jedinečného sepětí mezi SSSR a ČSSR. Nepochybně to ovšem také i byla úlitba porobené zemi, kam deset let předtím přijely tanky a tam, kde je bič, musí být odpradávna i nějaký ten cukr. Strach, který, jak známo nejlépe ovládá masy, musí být vždy něčím vyvážen, aby se mohlo vládnout na „věčné časy“.
Letos v prosinci si budeme moci připomenout 70. výročí Všeobecné deklarace lidských práv, kterou tehdejší Československo a SSSR neodsouhlasili (zdrželi se) na rozdíl od Číny (tehdy ještě nekomunistické). Svět se hodně proměnil za 70 let, o tom není sporu. Světové uspořádání, věda a technika se posunuly mocně, ale některé principy lidského ducha zůstávají neměnné. Mění se lidská pokolení, ale nemění se člověk a jeho touha po moci a po svobodě. Uvádí se, že dnes v Číně žije 10 krát víc křesťanů, než je obyvatel Česka. Přesto je to menšina, která nemá takovou svobodu, jakou máme dnes my a tak se křesťané střetávají se státní mocí.
Do naší země přijela skupina křesťanů, kteří zažádali o politický azyl. V těchto dnech dostali mnozí z nich zamítavé vyrozumění jejich žádosti. Těžko se totiž pronásledování křesťanů takto na dálku dokazuje, ČR nejedná v tomto ohledu nijak protiprávně a navíc je známo, že i v okolních zemích EU došlo k podobnému zamítnutí několika takovýchto žádostí. Přesto mě rozhodnutí Českého ministerstva mrzí, mám osobní zkušenost se skupinou čínských křesťanů. Stali se součástí života naší církve v Žamberku a Kostelci nad Orlicí, a proto i nutně rozumíme jejich obavám a strachu.
Měli bychom se ale navíc ptát i my, co bude s námi. Máme my malá země uprostřed Evropy nárok na svobodu a nemusíme se o ni bát? Rád bych se mýlil, ale mám za to, že celospolečenská situace v naší kotlině prochází nenápadnou proměnou. Strach z migrantů nejenže zamíchal s volebními výsledky, ale především ukázal, jak jsme zranitelní, jak emoce převládají nad argumenty a jakou mají moc v každé době líbivá hesla plná mixu cukrových zkratek a strachu.
Samozřejmě jako většina si i já velmi vážím Vladimíra Remka a jeho letu do vesmíru, podobně tak se i těším z hojného obchodu mezi Českem a Čínou, ale také dnes 2. března 2018 u sebe přemítám nad cenou svobody. Přemýšlím nad zítřkem, nad tím, jak cukr a bič nastolují rovnováhu mocných a jak boj o rovnováhu mé vlastní svobody je křehký. Přeji svým čínským sestrám a bratřím svobodu, modlím se za ně. Modlím se i za své české sourozence v Kristu a za všechny, které má náš Pán na zemi, aby naše lidské vzlety a pády podepíral svou milostí. Od Pána potřebujeme značné povzbuzení k odvaze, abychom rezignovaně nepřijímali danost života, hledali vyváženost lásky a pravdy.
Pavel Pechanec, biskup královéhradecký CČSH