Když se v neděli 1. května objevila v našem sboru v Kostelci nad Orlicí malá skupinka cizinek (Korejky? Vietnamky? Číňanky), byli jsme překvapeni, že se snažily orientovat podle zpěvníku v liturgii. Po bohoslužbách jsme se dověděli, že jsou ubytovány v místním autokempu, mají se učit česky a nějakou dobu tu pobudou. Na příštích bohoslužbách za 14 dní přišly opět, a abychom o sobě něco více věděly, setkaly jsme se za několik dní – 6 čínských křesťanek, farářka a pastorační asistentka – u sboru a v bufetu k rozhovoru. Naštěstí jedna z nich umí dost dobře anglicky. Z darovaného českoanglického slovníku se velmi zaradovala. Ony i my se už těšíme na další společnou bohoslužbu (5. 6.) a na odpolední setkání jejich skupinky s naší  náboženskou obcí. Sháníme někoho, kdo by nám tlumočil, abychom se o sobě dověděli navzájem co nejvíce.

Je to zvláštní pocit, když plná třetina účastníků bohoslužeb jsou cizinci – vedle „našich“ Číňanek k nám pravidelně skoro 2 roky dochází z azylového domu jedna Ukrajinka. Před 50 lety panovala z Číňanů obava. Dnes se učíme se spolu dorozumět, pomáhat si a společně chválit našeho společného Otce.                                           

Alena  Naimanová