Kázání v Broumově o 1. neděli postní, 21. 2. 2010
(Ž 91,15-16; 2K 6,1-10; Mt 4,1-11)
Svět okolo nás je plný nabídek. Reklama staví na tom, že vám z té nepřebernosti něco zvýrazní Toho si všimni! My si teď ovšem všimněte něčeho podstatnějšího než je reklamní nabídka! Začíná půst – takové velké upozornění, že se má něco změnit. Pokud svět okolo bereme jako k lepšímu osudově nezměnitelný, měli bychom zpozornět. Je málo být nespokojený. Je třeba něco udělat! Ta změna ovšem – pozor – musí začít v nás. Je to nepříjemné, ovšem nezbytné.
Je 1. neděle postní. Připomínáme si jednu ze dvou podstatných událostí na začátku působení našeho Spasitele. Po křtu v Jordánu je to pokušení na poušti.
Ve křtu se Bůh přihlásil k Ježíši jako svému milovanému synu, v pouštním pokušení se Ježíš přihlásil k Bohu jako k tomu, koho jediného míní ctít a poslouchat.
Pak začíná Ježíš vystupovat veřejně a hlásá totéž, co předtím Jan Křtitel: Království Boží je blízko, čiňte pokání. Když dva dělají totéž, není to totéž, je to jiné. Tam, kde je Ježíš, království Boží už je.
Půst způsobuje oslabení toho, co je pro nás běžné. Byl a je považován za příhodný čas, kdy může dojít ke změně: k náhledu na sebe, na život, na jeho smysl. Půst je odjakživa dobrá duchovní příprava pro cokoli důležitého.
Je trochu komické, že se lidé dnes postí, aby si vylepšili figuru, když si mohou vylepšit daleko víc. To by ale museli přijmout skutečnost, že nejsou jen lepším či horším obalem pro lepší či horší zažívací ústrojí. Jak s oblibou říká naše sestra biskupka: Půst není jen věcí úst. Je to především příležitost duchovní. Příležitost pustit do svého života světlo z jiného úhlu.
Pokud se někdo rozhodne postit (krátkodobě – na den, dva; nebo omezeně – vynecháním některých typů jídel), dá se to zvládnout. Pro delší půst už je třeba znát pravidla životosprávy, ale i duchovních postupů. Má totiž dojít k celkové změně života. Avšak právě proto se to může stát i dobou těžkých zkoušek.
Vraťme se k evangeliu: Nejstručnější zprávu uvádí Marek: Duch vyvedl Ježíše na poušť, satan ho pokoušel, andělé obsluhovali. Jako by se jednalo o souhru všech mocností; jenže Boží Duch vodí a nakonec zkouškou i provede; zatímco Ďábel pokouší, láká, falšuje skutečnost, nestydí se dokonce velmi nebezpečného použití slov Písma – ovšem v překrouceném smyslu.
Zatímco Ježíš při svém postu na poušti Bohu neochvějně důvěřuje, věří, že od Boha vše potřebné obdrží po skončení zkoušky, Izrael zkoušený při svém exodu z Egypta ve své důvěře často selhával, v obtížích nenašel důvěru k Bohu, chtěl vše hned (Dt 6.-8. kap.).
Číslo 40 v obou případech označuje dobu očišťování, jde o čas přípravy na něco podstatného – ať už na poslání či na vstup do země zaslíbené. Ježíš ukazuje, jak čelit zkouškám i pokušení: být v Boží blízkosti i v těžkém období.
Už rajský příběh mluví o pokušení – ďábel Evě namlouvá: Budete jako Bůh. Při Ježíšově pokušení na poušti, se satan vemlouvá s něčím obdobným: Prokaž, že jsi jako Bůh. Proč by měl Ježíš cokoli prokazovat před Pokušitelem? Přijdou situace, kdy se prokáže jako pravý Syn Boží před Bohem i před lidmi…
S čím satan přichází? Zkouší to s těmi nejlákavějšími záležitostmi: s jídlem, mocí a slávou, s hazardem. Dnes si člověk mnohé z toho dokáže zajistit sám. Pak ovšem zápasí s mnoha dalšími pokušeními, která přicházejí vzápětí.
Chleba z kamení dnes člověk vlastně vyrábí – (anorganická hnojiva se zasluhují o vysoké výnosy polí). Moc a sláva: Globalizace roznáší i toto po zeměkouli a lidé se skutečně klaní ďáblu: co vše dají za úspěch, za všeobecnou známost? Snaha prozkoušet si Boha: ať už jako vyzývavost (Bože, postarej se o vše!), nebo naopak jako svévole, která od Boha nic nečeká a všechno si sama bere teď hned, tady, život chce vykořistit, vrhá se do něj bezohledně a střemhlav.
Jenže Bůh přislíbil pomoc, milost a neodmítá ji těm, kdo mu důvěřují. Pozor! Nemáme slíbený jednoduchý, bezproblémový život. Máme slíbenou Boží blízkost.
K tomu ap. Pavel v 2. listu do Korintu – o bídě a nádheře apoštolského poslání: Vypadá to s prvními posly křesťanství bledě: v souženích, tísni, úzkostech, pod ranami, v žalářích, nepokoji, ve vyčerpanosti, v bezesných nocích, v hladovění; ale přesto se hlásí k Bohu: bezúhonností, poznáním, trpělivostí, dobrotivostí, Duchem sv., nepředstíranou láskou, slovem pravdy, mocí Boží. Procházejí dobrým i zlým, jejich postavení je těžko únosné – a přece: přes výčet paradoxů panuje jednoznačná důvěra, že Bůh své vyslance v jejich úkolu nenechává samotné. Že působivě proměňuje i strašné situace.
Ano, půst není jen věcí úst. Pokud chceme toto postní období využít pro přípravu na Velikonoce a také pro svou vlastní osobní změnu, máme velkou příležitost. Není a nebude snadná. Je a bude nesmírně přínosná. Možná nás i vysílí a vyzkouší. Člověk neví, co od sebe může čekat, dokud neprojde zkouškou. Můžeme ovšem vědět, co se dá čekat od Boha: Ten je věrný. Přes všechny těžkosti nás nenechá samotné a napospas Pokušiteli. S ním i ve svém životě slavně zvítězíme.