Velmi ráda se ztrácím a pak bloudím a pak se kochám. Někdy mi radí manžel nebo synové, jindy se radím s mapou a v posledním čase občas používám i vymoženosti GPS. Jsou chvíle, kdy nikam nespěchám, za nikým ani ničím cíleně nemířím.
Třetí červnovou neděli jsme s dcerou vyjely za naším dědou na návštěvu do turnovské nemocnice. Cestou zpět domů se s námi „zatočil svět“ a jako mnohokrát v minulosti jsme (vybaveny velmi chabým smyslem pro orientaci) překročily „bludný kořen“. Krajina Českého ráje je nádherná, čarokrásná. Lesy „zpívají“ a voní… Skalní monumenty jsou vrcholnými přírodními díly svého autora…
Slunce se smálo na celé kolo a ptáčci melodickými trilky oslavovali Hospodina a celé stvoření….
Kus skály, hlouček lidí, stůl s bílým ubrusem, povědomá tvář… Auto jsme zastavily u kraje cesty a šly se podívat, co že se na kraji lesa bude dít. „Pán Bůh je borec!“, prolétla mi hlavou slova jedné mladinké sestry farářky.
Ocitly jsme se přesně na čas u pomníku M. J. Husa v Klokočí. Bratr farář Oldřich Bezděčík v těchto místech slouží bohoslužbu třikrát v roce: třetí neděli v červnu, červenci a v srpnu vždy od 14 hodin. Plnými doušky jsem hltala neopakovatelnou atmosféru i lidské, smysluplné kázání.
Zavítáte li o prázdninách do okolí Turnova a „náhodou“ to bude třetí neděli v červenci nebo v srpnu a ještě „větší náhodou“ bude okolo druhé hodiny odpolední, pak určitě využijte možnostoslavit Hospodinovo dílo a poděkovat mu, mimo jiné, za tu naši krásnou a ještě krásnější domovinu.