Jen velmi neradi opouštěli účastníci koncertu barokní hudby „Soirée u papá Bacha“ zaplněný Husův sbor. Nezištná nabídka CČSH otevřít studentům a učitelům ZUŠ Petra Ebena svůj sbor s možností hrát na píšťalové varhany kdykoli se jim zachce, rozhodně přinesla první ovoce. Kdo procházel v posledních týdnech ulicí Českých bratří, mohl zaslechnout zvuk varhan. Kdyby byl kolemjdoucí vystoupal na kůr kostela, mohl spatřit přímo při práci se svojí klavírní třídou jednu z těch skvělých učitelek ZUŠ paní Gabrielu Hrubou. Připravit šestnáct žáků na koncert vyžaduje nepochybně spoustu námahy. Když si uvědomíme, že nejmladším z nich je teprve osm let, i to, že varhanní hra v sobě ukrývá i pro zkušenější pianisty některá nezvyklá úskalí a limity, tak to už si zaslouží velký potlesk. A ten aplaus zazněl v Husově sboru 30. března večer mnohokrát. Patřil všem těm pilným mladičkým varhanicím a varhaníkům, kteří tak výborně zahráli. Snad se někdo z nich zachytil drápkem a zajde si zahrát do kostela třeba jen tak pro svoje potěšení. Já osobně věřím, že se právě narodil v Žamberku budoucí slavný varhaník. Potlesk náleží Vám, Gabrielo Hrubá, Vám Olgo Dominikusová i ostatním vašim kolegům, které často a rád potkávám jako posluchač při jiných hudebních příležitostech. Patří také všem obětavým rodičům, neboť bez jejich podpory se ani sebelepší škola neobejde. Také Vám, paní ředitelko Hano Chvátilová, která znáte každého žáčka celým jménem, umíte pohladit ty nejmenší, dodat nezbytnou sebedůvěru a vyzdvihnout výkony všech těch mladičkých adeptů umění. Na svoji ZUŠku, která nedělá jménu Petra Ebena v žádném případě ostudu, může být naše město právem pyšné. A jestli se poslední březnovou středu odněkud shora díval velký varhaník J. S. Bach? Snad zabafal ze své oblíbené dýmčičky a řekl si pro sebe spokojeně: „Jen tak dál, moji milí, jen tak dál.“
Milan Brož
