Duchovní rozcvičky podruhé
Všední pracovní dny zpravidla člověku nedávají mnoho příležitostí zastavit se a probrat si, co je pro nás vnitřně důležité. A tak aspoň v létě – v čase dovolených či prázdnin – je dobré si dopřát tu radost a zabývat se v klidu těmito věcmi. V prvním červencovém týdnu zvala náboženská obec Církve čs. husitské do altánu klášterní zahrady v Broumově znovu ty, kdo měli zájem o takové chvíle rozjímání. Zabývali jsme se myšlenkami velice současnými, a přece hluboce zakotvenými v křesťanské tradici.
„Vše, co potřebujeme, je právě tady a teď – v tomto světě. Nebe zahrnuje zemi. Čas otvírá dveře do nekonečna. Konkrétní nás otvírá univerzálnímu. Věci, místa a okamžiky nelze dělit na posvátné a světské. Věci, místa a okamžiky jsou buďto posvátné, nebo znesvěcené – a jsme to my sami, kdo je znesvěcují svou slepotou a nedostatkem úcty. Je jen jeden posvátný vesmír a my všichni jsme jeho součástí.
Náboženství jsou často spíš ideologiemi než skutečným setkáváním s Přítomností. My všichni musíme začít svou vlastní neověřenou náboženskou zkušeností a na ní stavět. Co jiného nám zbývá? Dobří duchovní rádci nám řeknou jak stavět.
Kristus není zamlžený ani abstraktní, ale vždy naprosto konkrétní. Pokud pochopíme tato každodenní zjevení, uvidíme, že všechno – od létajících motýlů po letadla – nám zjevuje Boha. On se nám dává cele. Jediné, co nám zabraňuje ho vidět, je náš malý úžas, údiv, malá pokora a ochota nechat se vést dál.“ (Richard Rohr)
Toto a mnoho jiného bylo možno uslyšet v jitřním čase a krásném prostředí. Byly to chvíle občerstvení pro život v době hrozícího násilí, vnitřní vyprahlosti a nejistot. (-ine)
Hrst myšlenek pro letní dny
♥ Svoboda a mravnost člověka je zcela jiná než svoboda organická. Rostlina žije svobodně a správně, když reaguje na podněty svého prostředí a když se takto svému prostředí přizpůsobuje.
Naproti tomu pravý osobní lidský život začíná teprve tehdy, když je člověk schopen postavit se svobodně nad tok stimulů, jimiž do našeho organismu prosakuje prostředí jako voda do houby. Člověk, který žije pouze reakcí na prostředí a adaptací svému prostředí, je pouhým individuem bez osobního charakteru. Kompromisnictví, konformismus a pudovost jsou znaky života pouze organického, nikoliv života vskutku lidského, osobního. . Zdeněk Trtík (1914-1983)
♥ Život že je boj? Ne – život je oběť. Karel Farský (1880-1927)
Pouť pro pravdu popáté
Můžeme se ptát, jaký smysl má šlapat několik kilometrů krajinou s docela jinou duchovní tradicí (zdejší „zemičku“ v tomto smyslu formoval po staletí broumovský benediktinský klášter) a proč se při tom putování ptát po úsilí reformních osobností, jež jsou již šest set let po smrti. A přece nejspíš ano, když se takto sejdou lidé i z různých církví a letos pořádala broumovská náboženská obec toto putování na památku Mistra Jana Husa už popáté.
Naše pouť začíná pobožností v Husově sboru a v trase tzv. Jiráskovy cesty ji rozdělujeme řadou zastavení. Ta umožňují uvažovat nad určitými tématy, formovanými do výzev pro náš vlastní život.
Za průvodce na cestu jsme tentokrát zvolili M. Jeronýma Pražského. Seznámili jsme se přitom s jeho příběhem i charakterem, s jeho cestami za poznáním i s jeho podílem na snaze řešit krizi tehdejší církve i společnosti. A také s nelehkým rozhodováním na konci života. Právě Jeronýmovo rozhodnutí změnit jednání, jímž si chtěl zajistit záchranu, v obrácení se k pravdě života je i pro naše vlastní situace velmi inspirativní.
Po loňském, velmi žhavém putování bylo to letošní provázeno přívětivým počasím. A tak jsme po pěti hodinách došli opět do Broumova s pocitem, že je dobré slavit svátek pospolu a obrátit mysl k výzvám, jež nekončí v minulosti, ale týkají se každého z nás.
(JW)
Stalo se v Žamberku…
„Je čas plakat i čas smát se“
Kazatel 3,4
Život často píše zajímavé scénáře. Na pátek 24.6. jsme měli už delší čas naplánovaný tradiční sborový táborák, kterým vítáme příchod léta a nadcházející školní prázdniny. Jenže necelé dva týdny před termínem nás po dlouhé nemoci předešel na věčnost náš milovaný duchovní, bratr a přítel Jan Evangelista Bohm. Poslední rozloučení bylo rodinou naplánováno právě na termín táboráku a my jsme stáli před otázkou, jestli je vhodné oslavovat ve stejný den, kdy našeho přítele vyprovodíme na poslední cestu. Nakonec jsme se rozhodli, že sám bratr Jan by byl určitě proti zrušení sborového táboráku, protože miloval děti, miloval společenství církve a měl vždy velikou radost, když se lidé scházejí v lásce a ve jménu Božím. A tak jsme táborák uspořádali a ukázalo se, že to bylo Pánem vskutku požehnané. Sešlo se nás víc jak tři desítky a náš sbor opravdu žil. Zejména velký počet dětí se postaral o to, že o nás věděli i lidé v okolí. Ale co? Jen ať vědí, že tu naše církev je a že nemusí sedět pouze v kostelních lavicích, ale že se dokáže bavit. Snad nejhezčí byl samotný závěr dne, protože jsme se zúčastnili spontánní dětské pobožnosti. A teď pozor! Nesloužil bratr farář, ale samotné děti, které se střídaly za kazatelnou a vyprávěly nám své oblíbené biblické příběhy. Odcházeli jsme s radostným pocitem, že semínka víry pro další generaci jsou zaseta. Člověk se přeci může kdykoliv během života rozpomenout, že tenkrát v Husově sboru to bylo fajn… A já navíc věřím, že bratr Jan o nás ten den nejen věděl, ale že jsme ho i potěšili.
Aleš Toman
Zajímavá přednáška v České Třebové
V pondělí 13. 6. L.P. 2016 se v Husově sboru v České Třebové konala přednáška iráckého křesťana Dr. Salmana Hasana. Dr. Hasan se narodil do tradiční muslimské rodiny v Bagdádu, ale při studijním pobytu v Německu přijal víru v Ježíše Krista. Nyní cestuje po světě a vydává poutavé svědectví o příběhu svého života, který je díky křesťanské víře prodchnut vírou, nadějí a láskou. A to nejenom k souvěrcům, ale i k muslimům, protože jak bratr Salman říká: „muslimy milujme, ale buďme opatrní k islámu“. Přednáška se nesla v milém a přátelském duchu a setkala se s nadšeným přijetím napříč ekumenickým spektrem posluchačů.
Zemřel bratr farář Jan Evangelista Böhm
Ježíš řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, nezemře na věky.“
Jan 11, 25-26a
V naději, kterou dává vzkříšený Ježíš Kristus, Vám oznamujeme, že v úterý 14. června L. P. 2016 ve věku 93 let ukončil svou pozemskou pouť náš bratr ve službě
Jan Evangelista Bӧhm
farář Církve československé husitské.
Působil v náboženských obcích:Hlinsko, Chrudim, Česká Skalice, Vysoké nad Jizerou a Žamberk.
Poslední rozloučení s bratrem farářemse bude konat
v pátek 24. června 2016 ve 13.00 hodin v Husově sboru v Žamberku.
Na zesnulého bratra faráře v modlitbách vzpomeneme v neděli 26. června 2016 ve všech sborech Královéhradecké diecéze Církve československé husitské.
Za účast v modlitbách jménem církve děkuje
Diecézní rada Církve československé husitské v Hradci Králové.
Záznam z diecézního dne v Čáslavi
Videozáznam od bratra faráře Rudolfa Špačka z diecézního dne v Čáslavi v sobotu 4. června 2016
Diecézní bohoslužba v Semilech 11. VI. 2016
Bohoslužba s připomenutím prvního patriarchy ThDr. Karla Farského v Semilech 11. 6. 2016. Bohoslužbě předsedal biskup královéhradecký Mgr. Pavel Pechanec, kázal biskup olomoucký MUDr. Rudolf Göbel.
Synoda duchovních 2016
Diecézní den v Čáslavi
CO DĚLAT O VÍKENDU?
Častá otázka, která nás napadá s blížícím se koncem pracovního týdne. Potřebujeme toho tolik stihnout! V domácnosti, na zahradě, ledacos volá po údržbě, ale chtěli bychom prožít i něco společně s dětmi, s rodinou. Jít do přírody, na koncert, zasportovat si, mít čas popovídat si. Právě toto jsme mohli prožít v sobotu 28. května, a to nejen v naší malé rodině, ale v té velké – rodině církve. Kdo přijal pozvání k Diecéznímu dni, věřím, že nelitoval. Sobotní ráno nás sice přivítalo bouřkami a zataženou oblohou, ale než jsme dorazili do Čáslavi, mraky byly ty tam. Letošní rodinné setkání Královéhradecké diecéze se nekonalo v tomto městě náhodou. Mohli jsme spolu s Čáslavskými oslavit krásné 90. narozeniny a jak jinak začít, než bohoslužbou. Povzbuzením z úst bratra biskupa Pavla i potěšením, že se nás sešlo tolik a že zpěv byl slyšet až na náměstí. Kytice, kterou předal bratr biskup sestře farářce Františce Tiché, symbolicky také patřila všem, kdo připravovali výstavu, zázemí a bohaté pohoštění.