Žamberk

Na naše psychiatrické oddělení jsme přijali ženu, která měla ohromnou životní smůlu. Její vlastní, rozvedená matka ji odmala mlátila. Tato žena se tedy ze zoufalství tehdy ještě jako patnáctiletá dívka rozhodla utéct z domova. Doufala, že si najde nějakou práci, nebo alespoň brigádu, prostě něco, čím by se mohla uživit. Jenže kdo nabídne zaměstnání patnáctileté dívce? Ano, ve své mladičké hlavě se krutě přepočítala. Byla zoufalá, hladová, bez střechy nad hlavou. Přespávala po nočních barech ve společnosti nejrůznější spodiny. Jednoho dne si jí všiml nějaký muž, který vypadal vcelku solidně a nabídl jí práci. Byla totiž krásná. Stačí prý, když se umyje, nalíčí a vezme si na sebe něco „lehčího“. Dívka zcela nepochopila, o co se vlastně jedná, ještě nebyla schopná domyslet všechny důsledky jejího souhlasu. A tak se z ní stala prostitutka. Tomuto „řemeslu“ se musela věnovat sedmnáct let. Záměrně píši slovo musela, protože mi podrobně vysvětlila, jak celý tento systém funguje a že není vůbec jednoduché dostat se „z kola ven“. Dále mi vyprávěla, že aby alespoň na chvíli zapomněla na své ponížení, nulové sebehodnocení a mnohdy otřesné zážitky ze „zaměstnání“, začala brát drogy. Alespoň na chvíli ji pomohly dostat se z této příšerné reality. Jenže jak všichni víme, brát v této situaci drogy je jako vyhánět čerta ďáblem. Asi po patnácti letech provozování tohoto „řemesla“ jí svitla kapka naděje. Pokračovat ve čtení „Pretty woman? (Možná ve filmech nebo v pohádkách)“

Na stránkách evangelikálního měsíčníku Zápas o duši jsem se v říjnovém čísle tohoto roku dočetl poněkud zarážející slova jistého bratra Ludvíka tvrdého. Píše: „já osobně jsem začínal jako arminián. Pocházel jsem z nevěřící rodiny – děda s babičkou byli členy Církve československé husitské, takže o evangeliu neměli ani ponětí. od dědečka jsem věděl jen to, že bůh asi je a něco málo událostí ze Starého zákona – David a Goliáš atd.“ Co tomu říkáte? Pokračovat ve čtení „Důvod k zamyšlení“

V Pánu milé sestry a milí bratři, všichni, kdo v posledních letech pravidelně čtete mé příspěvky do našeho týdeníku Českého zápasu, mne už asi trochu znáte a z mých článků vnímáte, že mám neustále na mysli i srdci obnovu naší církve, a to jak v mé domovské náboženské obci, tak v Církvi československé husitské jako celku. Pokračovat ve čtení „Obnova naší církve podle biblických vzorů“

Nehemiáš, velice zbožný Žid, žil nějaký čas mimo Jeruzalém, svůj duchovní domov. Sloužil jako číšník u perského krále Artaxerxe I., na hradě v Šúšanu. Na počátku zimy roku 446 př. n. l. za ním přišel jeden z jeho bratrů, Chananí, a ještě několik dalších mužů z Judska. Nehemiáš se jich ihned zeptal na Judejce i Jeruzalém. Velice ho zajímalo a záleželo mu na stavu, ve které se nachází – a to nejen město Jeruzalém jako takové, ale i Boží lid. Tehdy mu odpověděli: „Lidé jsou ve veliké nouzi a potupě a hradby Jeruzaléma jsou zbořeny a brány spáleny.“ Jakmile Nehemiáš tato strašlivá slova uslyšel, usedl a celé dny plakal a naříkal. Postil se a modlil se k Bohu nebes za záchranu synů Izraele a za obnovu Jeruzaléma, duchovního domova izraelského lidu. Pokračovat ve čtení „Může nás ještě dnes inspirovat Nehemiáš?“

V Pánu milé sestry, milí bratří, v březnu tohoto roku vyšel v ČZ č. 13 můj článek s názvem „Dopis členům církve“. Smyslem a obsahem tohoto dopisu bylo povzbudit členy naší církve k šíření evangelia Kristova. Tímto děkuji všem, kteří na článek reagovali osobně, přes email nebo přímo na stránkách ČZ. Děkuji za konstruktivní kritiku, za nové nápady, postřehy i za povzbuzení k další práci v této oblasti. Abychom však nezůstali pouze u výzev a proseb, sepsal jsem malé pojednání o evangelizaci, které by se mohlo stát pro ostatní pomůckou, jakýmsi praktickým vodítkem na to, jak se do šíření evangelia Kristova aktivně zapojit. Pokračovat ve čtení „Evangelizace“

V Pánu milé sestry a milí bratří, v poslední době zaznamenáváme nejrůznější debaty o snižujícím se počtu členů naší církve. Aktuální poplach vyvolalo zejména nedávno provedené sčítání lidu a následné zveřejnění pro nás nepříznivých výsledků. Přiznám se, že já osobně jsem nebyl vůbec zaskočen. Kdo se delší dobu poctivě dívá kolem sebe, musí tuto tendenci zaznamenávat. Takzvaně „lidovým církvím“ prostě odzvonilo. Pokračovat ve čtení „Dopis členům církve“

Mám tě rád! Toto jsou slova, která každý z nás potřebuje alespoň čas od času slyšet od jiného člověka. Jsme bytosti sociální, nikdo z nás není ostrovem sám pro sebe, jak říkal Ernest Hemingway. A jako jsou ostrovy mezi sebou spojeny vodou, jsou mezi sebou lidé spojeni dobrým slovem od svého bližního. Člověk je také bytost duchovní, ať už si to někdo přizná nebo nepřizná. O co víc tedy potřebuje slyšet slova od svého Stvořitele: Pokračovat ve čtení „Dobrá zpráva pro každého“