Vysoké nad Jizerou

Kázání na IV. neděli po Velikonocích (J13,31-35; ekumenický lekcionář cyklu C), uveřejněno v Českém zápase 17/2013.

Co je vlastně nového na Ježíšově přikázání lásky? Vždyť slova „budeš milovat svého bližního jako sebesamého“ znali učedníci shromáždění kolem Pána v jeruzalémském večeřadle velmi důvěrně od dětství ze Zákona Mojžíšova (Lv 19,18).Třeba takový Jidáš, odbíhající právě odposlední večeře do tmy zradit Pána jeho protivníkům, si mohl klidně trousit na cestu pod vousy, že ten Ježíš stejně není nijak originální. Kdyby si ovšem na ta Ježíšova slova vůbec počkal. Pravda, Ježíšovo nové přikázaní je na první poslech hodně podobné slovům knihy Leviticus. Avšak láska, o níž Pán mluví, ta nezůstává u pouhých slov. Její řeč je hlubší. Je to řeč činů. A právě ta je onímnovým. Láska, kterou Pán Ježíš mezi své učedníky přináší, má totiž velikou sílu. Dosud nevídanou. S neskrývanou odvahou a v jejím jménu boří Kristus na cestě za potřebnými hradbu litery příkazů a zákazů Zákona. Pokračovat ve čtení „Nové přikázání?“

Kázání uveřejněné v ČZ 46/2012, 24. neděle po Duchu sv., Mk 12,38-44

Vdovy. Kolikrát si ani neuvědomujeme, kolik těchto žen žije kolem nás. Ale vždyť jen v našich sborech mají svá pevná místa mnohé sestry, jejichž manžele již dříve před nimi povolal Pán života i smrti k sobě. A jak často patří k těm nejskromnějším a nejobětavějším věřícím. Vdovy mají už v Písmu svatém Staré smlouvy zvláštní postavení. Spolu se sirotky jsou tě­ mi nejchudšími a společensky skoro nejníže postavenými členy lidské rodiny. A proto na ně Hospodin pamatuje a nabádá k jejich ochraně a podpoře. O to víc nás snad překvapí, že největší z proroků Izraele Eliáš žádá po vdově ze Sarepty, která se stará navíc i o svého syna a oba žijí z ruky do „úst“, malé, ale pro ni víc než nákladné pohoštění. Proč? Oni oba mají hlad, jistě. Ale nic není náhoda. Ani toto setkání odehrávající se v samotném centru Fénicie, v místech, kde se soustředí kult Baala – pohanského boha, modly plodnosti a úrody. V Izraeli vládne tou samou dobou tříleté sucho. Avšak, Bůh se tím neodmlčel. Pokračovat ve čtení „Dvě vdovy“

Kázání uveřejněné v ČZ 8/2012, Poslední neděle po Zjevení Páně, Mk 9,2-9

Před nedávnem jsme oslavili svátek Křtu Páně a dnes, v předvečer začátku postního období, se před námi otevírá Markovo svědectví o Ježíšově proměnění na hoře. Oba příběhy, které rámují čas v našem liturgickém kalendáři zvaný „po zjevení Páně“, jsou si velice podobné. Pokračovat ve čtení „Světlo, které nezhasne“

Kázání uveřejněné v ČZ 7/2011, Mt 5,21–37

Stará židovská legenda vypráví zvláštní příběh. Když Mojžíš přijal Zákon a sestoupil zpět na zemi, přišel satan k Hospodinu a zeptal se: „Kde je vlastně Tóra? Hledal jsem ji po celé zemi a nenašel ji.“ Bůh odpověděl: „Obrať se na Mojžíše.“ Satan se tedy odebral k Mojžíšovi a zeptal se: „Kam jsi dal Tóru, kterou jsi dostal od Boha?“ Mojžíš odpověděl: „Kdo jsem já, že se na mě obracíš?“ Vtom zasáhl Hospodin. „Mojžíši, jsi lhář!“ Mojžíš odvětil: „Pane světa, chtěl jsi opravdu, abych se ujal otcovství pokladu jako je tento?“ Bůh na to řekl Mojžíšovi: „Když projevuješ tolik pokory, bude tedy od nynějška spojena Tóra s tvým jménem; bude se nazývat Zákon Mojžíšův.“ Pokračovat ve čtení „Královské pozvání“

Kázání o 6. neděli po Velikonocích, ekumenický lekcionář cyklu C

Za svůj nedlouhý život jsem už stačil vypozorovat, že jako křesťané máme někdy tendenci pohrdat světem nebo se od něj v lepším případě alespoň distancovat, neboť svět je námi vnímán jako zkažený, plný hříchu a nikterak se neslučuje s Božím královstvím, ke kterému jsme povoláni a které přece neustále hledáme. A věřte mi, přátelé, přehlíživý postoj ke světu není správný a ani z biblického hlediska oprávněný. Pokračovat ve čtení „Stojíme ještě o spásu?“