VRANICE 2018, letní tábor pardubického vikariátu

„Tlupa se činí jak umanutá, hloubíme velkou past na mamuta“ – první slova Pravěké písně letošní táborové hymny. Písně, která zněla táborem od začátku do konce, sílela přibývajícími společnými zážitky a ve chvíli loučení v poslední den stala se pečetí do srdce každého pratáborníka na cestu domů..

Tlupy se činily hned tři. Měly svá originální jména, vytvořily si vlastní prapory, učily se spolupracovat uvnitř sebe samých, vedeny bojovným duchem vyrážely do dobrodružství her, úkolů, výprav. Díky slunci, které ovládlo takřka celou dobu tábora, mohly děti až na potřebné doplňování sil vydatnou stravou z vařečky mistra prakuchaře Vládi trávit celé dny venku, v náruči přívětivě chladivého údolí, uprostřed lesů, skal, p(r)alouků, s jejich račími potoky, ostružinami, pěšinami.

Děti jsou báječné. Každé jedinečné, se svým osobitým vkladem do celého táborového společenství. Každé je křehké, zároveň nesoucí v sobě velkou sílu, která se projeví v různých situacích a dopřává dospělému užasnout a radovat se. A to táborové společenství pod jemným, takřka tichým, vedením „velitelů“ je živé, utváří se, putuje den za dnem. Provází ho písně ranní i večerní, zpěvem v kytarách, bubnování, flétnách..

Díky za každého a za celek. Díky za všechny vůně, chutě a zvuky tohoto tábora.

Když oheň vyhasne, tak zas znova, žvýkáme úlovky za syrova. Na zdech vedem zvěře kartotéku. Vítejte na cestě do pravěku.“

Dita Bašková

                                                                                   

Setkání duchovních věkem nejzkušenějších

K již tradičním setkáním v Královéhradecké diecézi patří setkání duchovních seniorů. Pokud máte chuť vyslechnout příběhy, prohlédnout fotografie, radosvat se z milého setkání, rádi se s Vámi v pátek 31. 8. 2018 uvidíme.

Nová publikace Jana Rokyty

Začátkem měsíce července Královéhradecká diecéze Církve československé husitské vydala novou publikaci Jana Rokyty Podoby eklesiologie v českém reformním hnutí. K dostání v sekretariátu diecézní rady v Hradci Králové nebo v prodejně Blahoslav v Praze.

Podoby eklesiologie v českém reformním hnutí

Jan Rokyta, Hradec Králové 2018. Formát A5, 259 stran, brožovaná, ISBN 978-80-906490-6-4. Cena: 160 Kč.

Publikace přibližuje proměnu církve v čase počátku české reformace. Vymezuje se do druhé poloviny 15. století, a to v tématech Matěj z Janova, Jan Hus, Jakoubek ze Stříbra, Chápání apoštolů a prvotní církve, Postoj českého reformního hnutí k nápravě církve skrze světskou moc, Pojetí tradice a Písma u husitských radikálů a Pojetí církve u husitských radikálů. Pro pochopení zlomu v teologii je zde záměrně opomíjena problematika eklesiologie Jednoty bratrské.

Tato publikace je založena na usilovné práci autora s velkým množstvím informací získaných studiem odborné literatury i pramenů. Na stránkách zaznívají názory předních domácích i zahraničních teologů a historiků, které jsou vhodně doplněny citáty z ukázek relevantních teologických traktátů. Autor zde prokázal detailní znalost zkoumané problematiky v plné šíři, a to i s důkladným ponorem sítí vědeckého zkoumání do nejzazších hlubin takových zákoutí středověké teologie jako je kupříkladu učení o Antikristu, problematika ideálu prvotní církve či pojetí církve jako takové se specifiky u jednotlivých prezentovaných postav zkoumaného období a prostoru.

Dost výmluv…

Dost výmluv… Česká společnost, jejíž jsme každý z nás součástí, si podle všeho přivykla systému výmluv. Tu čekáme na Blanické rytíře, jindy zas na spolehlivost zahraničních spojenců, nebo dokonce pro pohodlnost slepě věříme elitám, které nás svou sebejistotou očarují, když mluví o vizích a plánech. Přitom ovšem nejen za těch posledních sto let už dobře tušíme, že to nejpodstatnější vždy visí na nás, na těch, kteří „jsme dole“ a kteří zdánlivě drobnými činy ovlivňují celou společnost. Každý z nás může proměňovat a vystupovat z všeobecně plíživé rezignace a nihilismu.
Většinová společnost se ráda vymlouvá, čeká a tvrdí, že jí nevadí, když po takřka třiceti letech mají podíl na moci komunisté. Pro zřejmou pohodlnost se přehlíží nebezpečí, které ideologie diktatury v sobě ukrývá a které tato země s trpkostí zakusila.
Bylo by jistě chybou, pokud bychom na ideologickou nenávist reagovali další nenávistí, ale je zapotřebí si připomínat naši hluboko zakořeněnou touhu po svobodě, lásce a demokracii. Jedině to jsou hodnoty, o něž se můžeme v nejistém světě opírat. Pravda, nemůžeme se opírat o žádné „dokonalé“ období, vzhlížet k prošlým dějinám jako k čemusi ideálnímu, ale rozhodli jsme se budovat naši státnost na principech, které nás volají k vzájemné odpovědnosti. Rozhodli jsme se po roce 1989, že komunisté do parlamentní demokracie patří. Ke vždy křehké demokracii také zároveň patří mnohé nebezpečí i možnost ztráty paměti. Heslo během listopadové revoluce „nejsme jako oni“ zní dnes možná pro někoho naivně, ale ono stále platí Masarykovo: „Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily“. Komunisté nebyli zakázáni, položil se základ svobodné, hledající i klopýtající společnosti. Na místo výmluv, že se nás záchvěvy a posuny ve společnosti netýkají, či čekání na bájné rytíře, bude ale spíše zapotřebí si připomínat potřebu našeho osobního úsilí. Ten nikdy neukončený zápas „rytířských ctností“ a hledání naší moudrosti, statečnosti, uměřenosti, spravedlnosti, víry naděje a lásky.
Pavel Pechanec, biskup

A on už ví, že se u dědy začne učit řemeslo…

Kamarády, táhnoucí spolu celý gympl, nerozdělila ani matura, po níž se rozjeli do vybraných škol. Jen se z pravidelných sobotních „žejdlíků“ piva staly občasné „dvoudecky“.

Při zatím posledním sezení u vínka se student techniky zeptal, zda někdo ví, jak voní dřevo otevřené vlastní rukou, která se snaží odhalit v materiálu ukrytý tvar. Mlčícím kamarádům záhy připomněl, že celou dobu studia bydlí u dědy, což je suprový: stačí dvě stanice busem, deset minut jízdy brněnskó šalinó a je v boudě. A děda je bezva: i když je už v důchodu, má stále plno nápadů. Takže s ním začal chodit na ryby i se učit včelařit.

Jen tak mimochodem se také zeptal, kdo ví, že sekerník nevyrábí sekery, ale sekerou dokáže vytesat i točité schody. Nebo mlýnské kolo. Nebo postavit bryčku. To všechno totiž machr děda zvládne a bere ho do party. Ale jen tehdy, když nefláká školu, protože podle dědy „zábava nesmí překážet práci“. A to ani zábava, kterou je pro budoucího ajťáka hraní si se dřevem.

Pokračovat ve čtení „A on už ví, že se u dědy začne učit řemeslo…“

Den Mistra Jana Husa v Jablonci nad Nisou, vernisáž výstavy Víra, naděje, láska

Mistra Jana Husa, významnou osobnost našich dějin, 9 zlatých pravidel a další jeho slova jsme si připomněli 7. července při zahájení vernisáže výstavy Víra, naděje, láska v Jablonci nad Nisou. Výstava byla zahájena v 10 hodin, ranní slunce prozářilo krásné prostory kostela Dr. Farského, zahradní posezení bylo připraveno i pro sestry a bratří z Liberce a České Lípy.

Bohoslužby v Betlémské kapli 6. července

Bohoslužba v zaplněné pražské Betlémské kapli 6. července připomněla 603. výročí upálení církevního reformátora Mistra Jana Husa. Bohoslužbu vedl patriarcha CČSH bratr Tomáš Butta s naším královéhradeckým biskupem bratrem Pavlem a sestrou farářkou Františkou Kláskovou z náboženské obce v Hradci Králové. Předseda Senátu Milan Štěch na závěr bohoslužby připomněl Husovu lásku k pravdě a vyjádřil naději, že jeho slova o tom, že pravda vítězí nade vším, budou nadále platná a nestanou se prázdným heslem. 

 

Milujte se a pravdy každému přejte – ekumenický večer

Ekumenické setkání v předvečer Mistra Jana Husa ve Sboru kněze Ambrože v Hradci Králové. Zaznělo slovo o pravdě, citovali jsme Husa, radovali se z nově vydané knihy Jana Rokyty Podoby eklesiologie v českém reformním hnutí, kterou uvedl Martin Chadima. Malé občertvení, kdy pan zvukař rychle chystá ozvučení a pak jen přemýšlení nad hlubokými texty písničkáře a básníka Jiřího Smrže. Snesla se noc a my odcházeli ze sboru s náramky na rukou… to abychom nezapomněli na citát: „Milujte se a pravdy každému přejte.“

NOCOVÁNÍ NA RAŠOVCE

Závěr školního roku patří výletům a dobrodružstvím. Děti z Českého Dubu, které navštěvují kroužek „Biblické příběhy“, také prožily společný rozlučkový večer. V pátek odpoledne 15. června se skupina odvážných vydala částečně autobusem směrem k Rašovce. K tomuto místu pod Ještědem je však nejlépe využít svých vlastních nohou, a tak děti musely důkladně posilovat tělo. A aby duch nestrádal, cestou se hrály hry a soutěžilo se. Program připravila sestra farářka Kateřina Havelková, s dětmi však přijeli pomoci i někteří členové rady starších a kazatel Ondřej Bezděk. Děti dobře zvládly náročný výstup do hor, a tak je večer čekalo opékání buřtů, které už nedočkavě cestou vyhlížely.

… A děti se již nyní těší, až ponesou domů rodičům dopis sestry farářky, ve kterém bude stát: „Milé děti, vážení rodiče! Je to tu zase! Naše oblíbené setkání na Rašovce, na které se už všichni těšíme…“