„Naše hřivny“

Kázání uveřejněné v ČZ 46/2011, 22. neděle po Duchu sv., Mt 25,14-30

Podobenství o hřivnách je krásným ujištěním o tom, jak Pán každému z nás důvěřuje. Nikdo není z jeho obdarování vynechán a už jen jediná svěřená hřivna znamená nebývalé jmění, jehož investice přináší dvojnásobek. I ten poslední služebník je vybaven tak, aby mohl být užitečný podle svých schopností a nemohl se vymlouvat, že je pro účast na Pánově díle nepoužitelný. Jde o podobenství, a tak nemusí být úplně zřejmé, o jaký vklad do každého z nás se jedná, byť se tu hovoří o penězích, respektive o jednotkách množství drahého kovu. Pokračovat ve čtení „„Naše hřivny““

Oslav mě u sebe, Otče…

Kázání o 2. neděli postní, lekcionář „Pokání a obnova církve“

Otázka, zda existuje Bůh, neměla pro žida starozákonní doby žádný smysl. Jeho život byl zcela zakořeněn ve vztahu k Bohu. Vnějším vyjádřením tohoto postoje byla modlitba. V tzv. „velekněžské“ modlitbě Ježíšově je zmíněno vše, co učinil, co dělá a má v plánu uskutečnit Bůh Otec. Její úvod, který nechává do druhé neděle postní zaznít letošní kazatelský plán, sice nerespektuje tradiční rozdělení Ježíšovy velekněžské řeči na tři části blízké oddílům modlitby obsažené v prvokřesťanském spisu Didaché – zaznívá jen prvá pasáž, v níž se Ježíš obrací k Bohu se zřetelem na sebe (v. 1-5) a část druhého oddílu, ve kterém se hovoří o apoštolech (v. 6-8) – ale i těchto osm veršů bohatě postačuje k přiblížení Božího spasitelského plánu: Ježíš ze své věčnosti vstoupil do časnosti, aby každému dal možnost dojít tam, kam se on, po skončení svého poslání, vrátil. Kdo užije této záchranné možnosti, kdo se otevře Božímu zjevení a uvěří, že Ježíš je Božím vyslancem, a kdo zachová své nebeské příbuzenství (Boží moc není despotickou vládou), ten na soud nepřijde, nýbrž přejde svou smrtí do života na výsluní Spasitelovy slávy. Pokračovat ve čtení „Oslav mě u sebe, Otče…“

Vyčištění chrámu

Kázání o 3. neděli postní, ekumenický lekcionář cyklu B

O každých Velikonocích přicházely četné zástupy poutníků, aby ve svatém městě slavily památku vysvobození Izraele z Egypta. Z pozdějších pramenů víme, že přitom byly vyslovovány naděje spojené s koncem starého a počátkem nového věku. Také Ježíš očekával příchod Božího království. Stejně jako mnozí z jeho přívrženců, kteří jej v jeruzalémských branách vítali jako Mesiáše. Pokračovat ve čtení „Vyčištění chrámu“