Církve československé husitské
Kázání uveřejněné v ČZ 4/2013 – 3. neděle po Zjevení Páně, Mk 1,14-20
„Končí předchůdcovské období pů-sobení Jana Křtitele. Kristus je pokřtěn Otcem, Duchem svatým, nastal čas mesiášského poslání. Ježíš zahajuje svou činnost. A kde? Nikdo by nečekal, že začne v Galileji. Ta vůbec neměla pověst pravé zbožnosti. Jenomže Ježíš byl poslušný prorockého slova: lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo. Pokračovat ve čtení „Je to nové učení – plné moci“
Kázání uveřejněné v ČZ 3/2012, 2. neděle po Zjevení Páně J 1,43-51
„Uvidíš věci daleko větší,“ říká Ježíš Natanaelovi, když je tento ohromen jeho slovy: „Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem.“ Uvidí věci daleko větší. Věci krásnější i hrozivější, jasnější i záhadnější. Nebo možná nejkrásnější a nejhrozivější, nejjasnější i nejzáhadnější. A co my? Nás také Ježíš viděl pod fíkem, nebo spíše za volantem, u po-čítače, ve škole, na hřišti ještě dříve, než k nám dolehlo jeho slovo. A i nám je slíbeno vidět věci daleko větší. I nám platí to pozvání na cestu, která neslibuje ani klid ani jednoduchost, zato ale zaručuje pevné a jisté vedení. Pokračovat ve čtení „Také v nás není lsti?“
Kázání uveřejněné v ČZ 51/2011, 4. neděle adventní, Lk 1,26-38
Milí přátelé, čas občanského kalendáře pokročil a my stojíme těsně před svátky vážícími se k narození Krista – Mesiáše. Pomyslně na rozhraní, před rozhodující změnou mající vliv na naši civilizaci, očekáváme v nejistotě a zároveň naději, že i letos dojde ke zrození Boha a že on už bude s námi. Předpokládám, že jsme ještě zcela neotupěli, nevyhořeli, nevzdali životní boj, nestali se nadmíru cynickými a dokážeme ještě čekat na Hospodina, na jeho neopakovatelný vstup do světa, kterého se malé děti dosud věřící „na Ježíška“ v těchto dnech již nemohou dočkat. Vytrženi z šedi času, před příchodem Božím, můžeme ochutnávat čas nasycený nadějí, bez které je svět jen propastná tůně, pustá a prázdná a nad ní tma. Pokračovat ve čtení „Ten, který má moc upevnit nás ve víře“
Kázání uveřejněné v ČZ 46/2011, 22. neděle po Duchu sv., Mt 25,14-30
Podobenství o hřivnách je krásným ujištěním o tom, jak Pán každému z nás důvěřuje. Nikdo není z jeho obdarování vynechán a už jen jediná svěřená hřivna znamená nebývalé jmění, jehož investice přináší dvojnásobek. I ten poslední služebník je vybaven tak, aby mohl být užitečný podle svých schopností a nemohl se vymlouvat, že je pro účast na Pánově díle nepoužitelný. Jde o podobenství, a tak nemusí být úplně zřejmé, o jaký vklad do každého z nás se jedná, byť se tu hovoří o penězích, respektive o jednotkách množství drahého kovu. Pokračovat ve čtení „„Naše hřivny““
Kázání uveřejněné v ČZ 41/2011, 17. neděle po Duchu sv., Mt 22,2-10
Je to zvláštní podobenství. Ježíš Kristus vypráví o svatební hostině, kterou vystrojil král pro svého syna, možná následníka trůnu. Je pro nás překvapením, že o tuto, dalo by se říci prestižní záležitost není u pozvaných hostů patřičný zájem. Pozvaní nemají z toho žádnou radost, nemají zájem ani čas. Přesto, že je zdůrazněno, že vše je připraveno a o nic se nemusí starat – pozvaní hosté se omlouvají. Všichni mluví téměř stejně: Něco jsem pořídil – musím to jít prověřit – prosím, omluv mne. Tomu třetímu stačí jen sdělit, že se oženil, což je tak závažná věc, že nepotřebuje ani omluvu. Pozvaní mají svých starostí dost. Od hostitele žádný z nich nic neočekává – hostina by byla jen starostí navíc. Pokračovat ve čtení „O hostině a o hostech“
Kázání uveřejněné v ČZ 40/2011, 16. neděle po Duchu sv., Mt 21,33-46
Televize, rozhlas, noviny, internet nás denně informují o různých trestných činech, o násilí. Kde se to zlo v nás lidech bere? Často slyším: dnes je ten svět strašný, to dříve takhle nebylo! Ale bylo. Bible, ta stará moudrá kniha, je toho dokladem. Ve Starém zákoně teče krev proudem, dočteme se i o bratrovraždě (Kain, Ábel), násilí takřka na každém listě. Bůh však dává lidem šanci. Dostali ji lidé v Sodomě, dostáváme ji i my dnes. Přišel Mesiáš – Boží Syn. Lidé ale dále hledali a hledají cestu k různým „výhodám“. Tak i v Novém zákoně čteme o Jidášově obchodu (kdy cena člověka byla pouze 30 stříbrných), a to není ojedinělé selhání. Pokračovat ve čtení „Zlo ve světě“
Kázání uveřejněné v ČZ 36/2011, 12. neděle po Duchu sv., Mt 18,15-20
Evangelijní text určený pro dnešní neděli chápu jako výpověď o veliké duchovní moci svěřené pozemské církvi. Kde se sejdou dva nebo tři v Ježíšově jménu, tam je On, s veškerou svou mocí (srv. Mt 28,18) uprostřed nich. O cokoliv by pak jeho následovníci ve shodě požádali, stane se jim od nebeského Otce. Jedná se o úžasnou výpověď, která mě vždy naplňovala optimismem a radostí. Tyto verše jsem nikdy zbytečně „neteologizoval“, ale snažil jsem se je s pokorou a prostou (nikoliv naivní!) vírou přijmout tak, jak jsou a mnohokrát se mi to vyplatilo. Co to znamená prakticky? Věřím na reálnou sílu modliteb. Věřím na vyslyšení našich modliteb, jsou li ve shodě s Boží vůlí. Pokračovat ve čtení „Síla a moc církve“
Kázání uveřejněné v ČZ 35/2011, 11. neděle po Duchu sv., Mt 16,21-28
V evangeliu tohoto týdne nalézáme zvláštní rozpor. Petr si bere Ježíše stranou a kárá ho. Neobyčejná situace. Učedník domlouvá svému Mistru: „Takhle nemluv, Učiteli, to se přece nemůže stát. Ty a být zabit! Tolik lidí tě podporuje, mnozí tě vyhledávají, jsi tak populární. To jsou bohapusté řeči o zabití, to není možné, kdyby tě někdo slyšel, co by si pomyslel…“ Pokračovat ve čtení „Porozumět slovům Pravdy“
Kázání uveřejněné v ČZ 32/2011, 8. neděle po Duchu sv.
Šimon Petr byl jedním z nejbližších Kristových učedníků. Podle jeho víry a oddanosti byl nazván skálou, na které bude zbudována církev. V našem evangelijním příběhu čteme o tom, že na rozbouřeném moři pluje v rybářské loďce s ostatními učedníky, bojí se tak jako oni, ale přesto když uvidí Pána, jde a vykročí na rozhoupanou hladinu. Evangelista Matouš popisuje prazvláštní zázrak. Petr, obyčejný člověk, jde po hladině směrem k Ježíšovi. Dokáže nemožné. Je hrdina víry. Jenže stejný Petr nejen začne tonout, ale také třikrát zapře a podle staré legendy utíká během pronásledování křesťanů z Říma. To vždy, když podlehne strachům a úzkostem, které znovu a znovu přichází do života člověka. Kolikrát ve svých životech lidé zakouší úzkost a strachy. Mnohdy se objeví chuť všeho nechat, utéct, začít jinde a jinak. Někdy jsou lidé unavení z manželství, z neustálých hádek, rozepří, neshod, jindy jsou zklamáni svým okolím, často bývají otráveni z církve, která je tolik zvlažnělá a zesvětštěná. A tak svůj zápas opustí. Když se na to podíváme čistě logicky, řekneme si, že mnohdy to vlastně není špatné řešení. Rozvést se, odstěhovat se, vystoupit z církve. Proč se trápit? Jenže s Kristem panuje jiný zákon. Je tu přítomná jiná možnost. Pokračovat ve čtení „Quo vadis, Domine?“
Kázání uveřejněné v ČZ 27/2011, Jana Husa a Jeronýma Pražského, Mt 10,17-22
„Každý člověk by měl být tak dobrým, zbožným a spravedlivým, aby motivoval své bližní k následování a společně došli do nebeského království.“ Tato věta je parafrází Husovy teze vyřčené v jednom z jeho kázání z r. 1411. Pokračovat ve čtení „O dvou věrných mistrech víry Kristovy“