Publikováno

Víme, za kým jdeme?

Kázání uveřejněné v ČZ 32/2012, 10 neděle po Duchu sv., J 6,26-35

Při četbě Janova evangelia před námi vyvstává zvláštní obraz: Ježíše neprovázejí jen jeho učedníci, ale až do chvíle, kdy přijímá svůj kříž, ho doprovází zástup. To je i výchozí situace perikopy, nad kterou se dnes máme zamýšlet. Mnozí hledají, ale koho vlastně? Neváhají podstoupit námahu cesty, dokonce se plavit na člunech na druhý břeh jezera, ale vědí, za kým jdou? Prožili zkušenost nasycení chleby. Stalo se cosi mimořádného a ti, kdo byli účastni zázraku, jsou okouzleni. Pokračovat ve čtení „Víme, za kým jdeme?“

Publikováno

Husův následovník Jeroným Pražský

Kázání uveřejněné v ČZ 28/2012

„Kristus, můj Pán, byl pro mne trnovou korunou korunován, proč bych tedy já k jeho poctě tuto korunu rád nenesl?“ Tak pravil Jeroným Pražský, dne 30. května 1416 stojící tváří v tvář našňořeným kardinálům, prelátům oděným do slavnostních pluviálů, středověkým farizeům v mitrách, se zlatými prsteny a s honosnými berlami, tak nepodobnými prostým holím židovských pastýřů. Pokračovat ve čtení „Husův následovník Jeroným Pražský“

Publikováno

Neboj se, jen věř

Kázání uveřejněné v ČZ 27/2012, 5. neděle po Duchu sv., Mk 5,21-43

První čtení z Písma pro dnešní bohoslužby bylo z knihy Pláč a dá se zjednodušeně říci, že bylo o naději. Druhé čtení bylo z listu Korintským a dotýkalo se výzvy apoštola Pavla, co volala po víře, jež se projevuje láskou. Perikopa z Markova evangelia spojuje hledání naděje s projevem opravdové lásky a předkládá je ve dvou příbězích. Oba jsou vzájemně propojené a shodně orámované dvanácti lety. Pokračovat ve čtení „Neboj se, jen věř“

Publikováno

Zjevil jsem tvé jméno lidem

Kázání uveřejněné ČZ 21/2012, 6. neděle po Velikonocích, J 17,6-19

Na začátek je třeba připomenout, sestry a bratři v Kristu, že text 17. kapitoly evangelia Janova je Ježíšovou modlitbou za učedníky, za jeho přátele a za ty, kteří skrze jejich slovo uvěří, tedy i za nás. To nám připomíná, že církev je živa z této Ježíšovy přímluvy, z Krista coby dobrého pastýře, který s námi chodí, učí nás svým slovem a přimlouvá se za nás. Pokračovat ve čtení „Zjevil jsem tvé jméno lidem“

Publikováno

Cestou při voze

Kázání uveřejněné v ČZ 19/2012, 4. neděle po Velikonocích, J 15,1-8

Tolik lidí trpí samotou. Téměř až choromyslnou. Mladí začínají žít single, protože se bojí života v páru. Bojí se, že by na ně bylo nakládáno příliš. Že by se museli příliš vzdát své individuality, svobody, prostoru. Tak vstupují do samoty, která je sžírá. Mají málo sebejistoty. Bojí se, že by si ve vztahu neuměli dupnout. Bojí se o sebe. Jiní z tohoto nedostatku sebejistoty zas staví rodové stromy. Takové ty stromy, co od kořene po větvení ukazují, kdo byl naším předkem, že to určitě za něco s námi stálo aspoň dřív, když už ne teď, že aspoň ti předci měli nějakou vážnost. Marnost nad marnost, či spíše vykořeněnost nad vykořeněnost – řekl by modernější kazatel. Pokračovat ve čtení „Cestou při voze“

Publikováno

Král na oslátku

Kázání uveřejněné v ČZ 14/2012, Květná neděle, Mk 11,1-11

Květnou nedělí začíná pašijový týden, který tradičně otevírá zvěst o vjezdu Pána Ježíše do Jeruzaléma – nikoli na koni, na němž by tehdy musel přijet král, který by se chtěl ujmout politické moci, ale na oslu, dokonce na oslátku, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Tato narážka zřejmě odkazuje na oslátko, na kterém podle Zacharjášova proroctví (Za 9,9) přijede král pokoje, ale jak upozorňuje Justin Martyr, křesťanský spisovatel z 2. století, i na oslátko z proroctví daného pokolení Judovu (Gn 49,11), z něhož byl očekáván Mesiáš. Toto proroctví ve své písni připomíná i písničkář Sváťa Karásek: „Přiváže oslátko ke kmeni vinnému, k révoví dobrému oslátko své. Práti bude pak ve víně roucho své, ve víně rudém knížecí šat.“ Pokračovat ve čtení „Král na oslátku“

Publikováno

Není chrám jako chrám

Kázání uveřejněné v ČZ 11/2012, 3. neděle postní, J 2,13-22

„Přiblížili se židovské Velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma,“ je psáno hned v úvodu naší perikopy. Začíná nový oddíl, začíná něco nového. My se v období postu snažíme, abychom se smiřovali s ostatními a smiřovali se s Hospodinem. Pro přicházející čas se vyrovnávali s tím starým. K tomu nám může pomoci Kristovo očištění chrámu. Pokračovat ve čtení „Není chrám jako chrám“

Publikováno

Zachránit a ztratit

Kázání v Broumově, 2. neděle postní
Gn 22,11b-14, Mk 8,31-38

Zachraň se, kdo můžeš! SOS = Save our souls! (Zachraňte naše duše!) – To jsou známé výkřiky úzkosti, když jde o všechno. O co že jde, když se tak volá? Co znamená to všechno?

Abraham byl poutníkem celého Předního Východu starověku, měl určitě dostatečný majetek, který vždycky naložil na velbloudy a posunul se dál ze známa do neznáma. Být v těch pustinách bez velbloudů a stád ovcí tenkrát prostě nešlo. A přece, když mu šlo o všecko, nešlo o majetek! Jemu záleželo na pokračování – na rodu, na synovi, kterého se dočkal až ve stovce let. Pokračovat ve čtení „Zachránit a ztratit“

Publikováno

Světlo, které nezhasne

Kázání uveřejněné v ČZ 8/2012, Poslední neděle po Zjevení Páně, Mk 9,2-9

Před nedávnem jsme oslavili svátek Křtu Páně a dnes, v předvečer začátku postního období, se před námi otevírá Markovo svědectví o Ježíšově proměnění na hoře. Oba příběhy, které rámují čas v našem liturgickém kalendáři zvaný „po zjevení Páně“, jsou si velice podobné. Pokračovat ve čtení „Světlo, které nezhasne“

Publikováno

Oslovit Slovem

Kázání o 4. neděli v mezidobí v Broumově; Mk 1,21-28

„Existují dva způsoby, jak se stát prorokem.
Jedním z nich je sdělit zotročeným, že jsou svobodní.
To je těžká cesta Mojžíšova.
Druhý způsob je sdělit těm, kteří si myslí, že jsou svobodní,
že jsou v podstatě zotročení.
To je ještě těžší cesta Ježíšova.“

(Richard Rohr)

Lidé (hlavně děti) se někdy trestají tím, že spolu nemluví. Kamarádky spolu přestanou mluvit, kamarádi se sobě vyhýbají. Ženy zavedou tichou domácnost (a mužům se tím někdy docela uleví). Je to takové ticho, kterým říkají: Nestojím o tebe, dej mi pokoj. Pokračovat ve čtení „Oslovit Slovem“