Publikováno

Pravý pastýř nežene, pravý pastýř vodí

dobry_pastyr_upiceKázání na III. neděli po Velikonocích (J10,22-30; ekumenický lekcionář cyklu C), uveřejněno v Českém zápase 16/2013.

Ve vzpomínkách turisty po Izraeli jsem kdysi četla, jak se ocitl u napajedla právě ve chvíli, kdy pastýři z různých směrů přivedli své ovce. Oni sami utvořili hlouček, povídali si a mezitím se jejich stáda beznadějně promíchala. Ten turista na to hleděl s velkým podivem a běžel se pastýřů ptát, co si počnou. Ti se jenom usmívali a říkali, ať si počká. Po nějaké chvíli se opět rozešli každý svým směrem, začali ovce volat a jejich ovečky se, každá za svým pastýřem, poslušně rozdělily. Pokračovat ve čtení „Pravý pastýř nežene, pravý pastýř vodí“

Publikováno

Saul se stává Pavlem

Kázání na II. neděli po Velikonocích (Sk 9,1-19a; ekumenický lekcionář cyklu C), uveřejněno v Českém zápase 15/2013.

Tradicí naší církve bývá, že se v nedělních homiliích zaměřujeme převážně na texty evangelijní. Odpusťte mi prosím pro jednou, ale chtěl bych se dnes věnovat textu prvnímu, tedy zprávě z knihy Skutků apoštolských, a sice tématu obrácení Saula, vášnivého pronásledovatele právě mladé, vznikající křesťanské církve, na Pavla, věrného a ještě vášnivějšího obránce víry v Ježíše Krista. Jedná se totiž o téma velice aktuální, potřebné a nebojím se napsat i duchovně dobrodružné. Pokračovat ve čtení „Saul se stává Pavlem“

Publikováno

Učedníci a zavřené dveře

liberec03Kázání na I. neděli po Velikonocích (J13,31-35; ekumenický lekcionář cyklu C), uveřejněno v Českém zápase 14/2013.

Milé setry a milí bratři! Pokoj vám! Tak máme po Velikonocích! Můžeme se vrátit k našim běžným životům. Můžeme se zavřít zpět do pracovních povinností, běžných starostí a strachování. Můžeme, ale nemusíme! Záleží totiž jen na nás a na tom, zda jsme se setkali s živým Kristem. Dnešní čtení se vztahují ke dvěma zavřeným dveřím, za kterými se ocitají učedníci. První jsou dveře z Janova evangelia, které zavřeli učedníci sami. Jsou to dveře strachu a smutku zamčené před vnějším světem. Učedníci totiž ztratili svého Mistra, který byl pověšen na kříž a pohřben. Dnes po třech dnech je hrob prázdný. Nechápou, co se děje. Byl tam a už není! A tu náhle stojí uprostřed nich! Živý a mluvící! Vyzývá je k při jetí Ducha svatého. To samé se jim stane i za týden díky pochybujícímu Tomášovi. Opět jsou spolu. Opět za zavřenými dveřmi. Opět stojí uprostřed nich. A díky tomu Tomáš vyznává: „Můj Pán, můj Bůh.“ Pokračovat ve čtení „Učedníci a zavřené dveře“

Publikováno

Poušť všedního dne

Kázání na I. neděli postní (L 4,1-13; ekumenický lekcionář cyklu C), uveřejněno v Českém zápase 7/2013.

Vstupujeme do období postní přípravy na velikonoce. Půst neboli sebeomezování za účelem duchovního očišťování a přípravy patří neodmyslitelně ke křesťanskému životu. Vzpomeňme si například na Ježíšova doporučení k postu: „Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ (Mt 6,17–19) Pokračovat ve čtení „Poušť všedního dne“

Publikováno

Nejlepší víno nakonec

Kázání na Ii. neděli po Zjevení Páně (J 2,1-11; ekumenický lekcionář cyklu C), uveřejněno v Českém zápase 17/2013.

Ježíš byl pozván na svatbu, a to i se svými učedníky. Již v tomto čase měl tedy Ježíš kolem sebe ty, kteří ho považovali za učitele nebo proroka. Z příběhu vyplývá, že Ježíš byl na svatbu pozván jako přítel ženicha nebo snad nevěsty (možná to byli i přátelé nebo známí některých učedníků, na tom nesejde), rozhodně ale ne jako známá osobnost, která by měla dodat slavnosti lesku – jeho přítomnost sama o sobě ještě nebudila žádný rozruch. Na svatbě se setkáváme také s Ježíšovou matkou Marií, která se stala hybatelkou celého následujícího dění. Čí svatba to přesně byla, se můžeme jen dohadovat, ale není to příliš důležité. Pokračovat ve čtení „Nejlepší víno nakonec“

Publikováno

Navštívení

Kázání na IV. neděli adventní (L 1, 39-55; ekumenický lekcionář cyklu C), uveřejněno v Českém zápase 17/2013.

Evangelium 4. adventní neděle vypráví o setkání Marie s Alžbětou, při kterém se Maria od své příbuzné, která byla již v šestém měsíci, dovídá, že také ona sama je již v požehnaném stavu a naplnilo se na ní to, co jí zvěstoval anděl. Tento příběh o prenatálním setkání Jana Křtitele s Ježíšem Kristem inspiroval nejen mnohé středověké malíře, ale věřím, že i J. A. Komenského při psaní jeho Informatoria školy mateřské, kde kromě jiného maminkám dává rady, jak se chovat ke svým ještě nenarozeným dětem. Pokračovat ve čtení „Navštívení“

Publikováno

V něm je naše útočiště

Kázání uveřejěné v ČZ 47/2012 25. neděle po Duchu sv., Mk 13,1-11

I když texty na 25. neděli po Duchu svatém nás provází do utrpení, přesto jsou v nich nosné pilíře plné světla. Nad vším tím kouřem z válečných spálenišť ční texty: „Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům.“ A také: „Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý.“ Pokračovat ve čtení „V něm je naše útočiště“

Publikováno

Dvě vdovy

Kázání uveřejněné v ČZ 46/2012, 24. neděle po Duchu sv., Mk 12,38-44

Vdovy. Kolikrát si ani neuvědomujeme, kolik těchto žen žije kolem nás. Ale vždyť jen v našich sborech mají svá pevná místa mnohé sestry, jejichž manžele již dříve před nimi povolal Pán života i smrti k sobě. A jak často patří k těm nejskromnějším a nejobětavějším věřícím. Vdovy mají už v Písmu svatém Staré smlouvy zvláštní postavení. Spolu se sirotky jsou tě­ mi nejchudšími a společensky skoro nejníže postavenými členy lidské rodiny. A proto na ně Hospodin pamatuje a nabádá k jejich ochraně a podpoře. O to víc nás snad překvapí, že největší z proroků Izraele Eliáš žádá po vdově ze Sarepty, která se stará navíc i o svého syna a oba žijí z ruky do „úst“, malé, ale pro ni víc než nákladné pohoštění. Proč? Oni oba mají hlad, jistě. Ale nic není náhoda. Ani toto setkání odehrávající se v samotném centru Fénicie, v místech, kde se soustředí kult Baala – pohanského boha, modly plodnosti a úrody. V Izraeli vládne tou samou dobou tříleté sucho. Avšak, Bůh se tím neodmlčel. Pokračovat ve čtení „Dvě vdovy“

Publikováno

Pane, ať vidím

Kázání uveřejněné v ČZ 44/2012, 22. neděle po Duchu sv., Mk 10,46-52

„Když Ježíš vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák. Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ I zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se, vstaň, volá tě!“ Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš mu řekl: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ Slepý odpověděl: „Pane, ať vidím!“ Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila.“ Hned prohlédl a šel tou cestou za ním.“ Pokračovat ve čtení „Pane, ať vidím“

Publikováno

Manželství jako účast na Božím konání

Převzato z ČZ 41/2012, 19. neděle po Duchu sv., Mk 10,2-16

Sestry a bratři,
až nápadně vypovídají biblické texty pro tuto neděli o manželství, nežli se však tohoto tématu dotkneme, dovolte, abych se pozastavil u prvního biblického čtení z knihy Genesis. Je tu zajímavá pasáž, která charakterizuje postavení člověka při Boží tvorbě. Obvykle vzhlížíme ke Stvořiteli jako k tomu, jemuž je vše podřízeno a který – případně jeho zákon – je určujícím v každém našem konání. A najednou jsme postaveni do situace, kde Bůh vzhlíží k člověku. Možná se jeví toto vyjádření příliš troufalé, ale jak jinak nazvat situaci, kdy Stvořitel přichází s mnoha životními kategoriemi a přivádí je před člověka, aby viděl, jak je nazve. Pokračovat ve čtení „Manželství jako účast na Božím konání“