Publikováno

Skořápkové Vánoce

Po poslední adventní biblické hodině nám účastnice Anita vyprávěla následující zkušenost: za minulého režimu vyučovala ve svém bytě známé děti náboženství a jednou před vánočními prázdninami pro ně vytáhla tajuplný pytlík,v němž něco chrastilo.Děti nejprve hádaly,co to asi je a pak se mohly přesvědčit. Byly tam jen skořápky z ořechů.Anita se ptala,co se s nimi obvykle doma dělá.Děti odpověděly,že někde je přikládají do kamen,jinde je házejí do popelnice nebo na kompost.Další otázka zněla:a co děláte s jádry?Odpovědí bylo dost a všechny poukazovaly na využití – do cukroví,závinu,na mlsání.Všem  bylo jasné,na co jsou jádra a k čemu skořápky.Nikdo by jádra nevyhodil,aby si ponechal skořápky.

Děti si pak namalovaly doprostřed papíru jesličky s Ježíškem a měly za úkol napsat a nakreslit kolem dokola,k čemu jsou Vánoce .Vyjadřovaly,že se těší na dárky,volné dny,pohádky v televizi,návštěvy,dobré jídlo a pamlsky,nemusí brzy vstávat,pojedou na výlet,lyžovat,bruslit…

Anita se zeptala:víte,co je o Vánocích nejdůležitější?To,že Bůh z lásky k lidem poslat Ježíše na svět.To je jádro Vánoc.To ostatní kolem jsou ořechové skořápky – možná zajímavé,pěkné,ale ne nejdůležitější.

Přeji vám,milí čtenáři,aby vaše letošní Vánoce nebyly skořápkové,abyste vyhmátli jádro a prožili vánoční radost a pokoj.Vaše Alena Naimanová

 

 

Publikováno

Když duše zemdlívá žízní

Kázání uveřejněné v ČZ 23/2014; Seslání Ducha svatého; J 20,19-23

Je neděle ráno, učedníci Ježíše Nazaretského jsou shromážděni. Ne proto, že by se chtěli společně radovat a oslavovat, ale protože jsou vystrašení, bojí se, jsou zmateni a plni nejistoty. Jejich psychický i duchovní stav je vyjádřen tím, když čteme: „byli … za zavřenými dveřmi.“ Obrazně můžeme říci: Byli uzavřeni sami v sobě, řešili problémy svého malého společenství, přemýšleli o tom, jak nejlépe splynout sdavem, nevyčnívat, atak uchránit sami sebe a své rodiny. Pokračovat ve čtení „Když duše zemdlívá žízní“

Publikováno

Stále se naplňující zaslíbení

Kázání uveřejněné v ČZ 21/2014; 5. neděle po Velikonocích; J 14,15-21

Pokoj vám, milé sestry a milí bratři! V evangelijním textu, nad kterým se dnes zamýšlíme, již Pán Ježíš připravuje učedníky a následně celou vznikající i budoucí Církev obecnou na to, že ji brzy „opustí“. Mluví prorocky otom, že fyzicky už ve světě nebude přítomen, ale dává úžasné zaslíbení – kdo ho bude milovat a zachovávat jeho přikázání, bude mít v Ježíši stálou oporu. Pán slibuje, že se bude za každého svého věrného učedníka přimlouvat u Boha Otce a na Zem pošle zástupce – Ducha Božího (svatého), aby se o věřící staral. Aby pro učedníky konal to, co pro ně konal sám Ježíš, když býval s nimi. Ježíš nazývá Ducha Božího Přímluvcem, což doslova znamená „povolaný na pomoc“, ale je to výraz významově velmi bohatý. Znamená i Utěšitel, Povzbuzovatel, Rádce, Pomocník, a dokonce i Obhájce, Advokát, Zastánce, a rozhodně v neposlední řadě i Přítel. Pro život zkaždého znás to znamená mnoho. Boha sice nemůžeme fyzicky spatřit, ale jeho lásku apřítomnost můžeme vnímat a prožívat, pokud ho přijímáme do svých životů, a jak již bylo řečeno, alespoň se snažíme zachovávat jeho přikázání. Duch Boží pak působí vnašich srdcích imyslích, že si uvědomujeme Ježíšovu blízkost, realitu jeho lásky, požehnání i pomoc. Pokračovat ve čtení „Stále se naplňující zaslíbení“

Publikováno

Voda vyvěrající k životu věčnému

Kázání uveřejněné v ČZ 13/2014; 4. neděle postní; J 4,5-42

Trpíte také někdy pocitem neuhasitelné žízně, která ale vůbec nesouvisí s žízní fyzickou? Cítíte někdy, jak se vám něčeho nedostává, ale vaše nespokojenost přitom nepramení z vašich tělesných potřeb? Já vím, možná mi namítnete, že vás zrovna trápí nějaké zdravotní problémy, ale já bych dnes chtěla mluvit o něčem trošku jiném. Máme střechu nad hlavou, máme co jíst a pít, máme své blízké, kteří nás navštěvují, máme kolem sebe pár přátel… ale přesto, stále se cítíme nespokojeni, pořád se nám něčeho nedostává, něco nám schází, a my nevíme, co to je. Proč nakonec přese všechno, co nám každodenně přináší drobné radosti a uspokojení, pociťujeme prázdnotu a zároveň žízeň po něčem nehmotném, sčím si nevíme rady, co neumíme pojmenovat ani uchopit? Trápí nás snad naše bytostná samota uprostřed hlučícího davu?Trpíme nepochopením ze strany našeho okolí?Uniká nám smysl našeho životního směřování?Určitě bychom společně nalezli ještě mnoho takových otázek, na něž stále hledáme odpověď. Pokračovat ve čtení „Voda vyvěrající k životu věčnému“

Publikováno

Zahrada zavlažovaná

Kázání uveřejněné v ČZ 6/2014; 5. neděle po Zjevení Páně; Mt 5,13-20

Četli jste kultovní příběh o Harry Potterovi? Malí adepti čarodějnictví odjížděli zběžného nádraží King’s Cross do své internátní školy v Bradavicích z nástupiště ani ne 9, ani 10, ale 9 a¾. No jen si to představte, běžně tudy chodíte, nastupujete do vlaku, netrpělivě posedáváte na lavičce a čekáte na zpožděný osobák a ona tam je ještě jiná dimenze, jiný prostor, vašemu vnímání skrytý, umístěný někde mezi… Pokračovat ve čtení „Zahrada zavlažovaná“

Publikováno

Rodiny Páně

Jak víme, první neděle po Vánocích, případně 30. prosinec, nese v sobě označení den Rodiny Páně. Tradice Římskokatolické církve tento den staví jako možnost obnovy manželských slibů. Obecně ovšem v církvi platí, že z evangelií se především připomíná odpověď na dětskou otázku: „…a co bylo dál? Co bylo po tom, co se Ježíšek narodil?“

Evangelista Matouš nám líčí pokračování cesty Ježíšovy rodiny do Egypta a konečné usídlení v galilejském městečku Nazaret. Jak známo, je to velmi dobrodružná cesta. Je plná napětí, nebezpečí, andělů, krve, zla, trestu i pokoje. Naše fantazie za těmito několika řádky textu umožňuje vidět tuto část příběhu velmi barvitě a značně zajímavě.

Pokračovat ve čtení „Rodiny Páně“

Publikováno

Putování k ráji srdce

Kázání uveřejněné v ČZ 45/2013, 25. neděle po Duchu sv.; Př 3,-7; Mt 13,47nn

V našem světě se dělají průzkumy kdečeho, a tak došlo i na otázky po spokojenosti a pocitu štěstí. Náš národ z toho vyšel nevalně, cítí se podobně jako bědní Afričané, ač důvody k povzdechům jsou u nás naprosto jiné. Afričanům chybí chleba, nám vědomí práva, spravedlnosti a o pravdě ve veřejném životě se nám jen sní. Pokud se nějaká objeví, bývá všelijak zohýbaná, aby se někomu hodila. V tom se dýchá stejně špatně jako v dusivém ostravském ovzduší. Pokračovat ve čtení „Putování k ráji srdce“

Publikováno

Vidět sebe pravdivě

Kázání uveřejněné v ČZ 43/2013, Lk 18,9-14

Podle evangelisty Lukáše vypráví Ježíš podobenství o těch, „kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali“. Těchto spravedlivých je povícero, několik skupin samospravedlivých. Snad nejčastěji se potkáváme s lidmi, kteří odsouvají víru v Boha jako nepotřebnou a nadbytečnou. Zajímavé je, že to dělají jakoby z etických důvodů.

Pokračovat ve čtení „Vidět sebe pravdivě“

Publikováno

O ztracené ovci

Kázání uveřejněné v ČZ 37/2013; 17. neděle po Duchu sv.; Lk 15,1-10

Hřích má tisíce podob, ale vždy je to jen další variace na téma prvotního hříchu. člověk stále nevěří na velikost Božího daru a stále hledá štěstí jinde. Izrael na cestě pouští také zaváhal a chtěl být jako jiné národy – chtěl mít viditelné božstvo, aby si jeho přítomnost mohl ověřit. To byl velký hřích nevíry v Hospodina. Pokračovat ve čtení „O ztracené ovci“

Publikováno

Kdo se povyšuje, bude ponížen…

Kázání uveřejněné v ČZ 35/2013; 15. neděle po Duchu svatém (1. září 2013); Lk 14,1.7-14

Pán Ježíš nikdy nepromlouvá ke svým učedníkům a posluchačům nadarmo. Ví, jak lidé smýšlejí. Na každém místě, kam přijde se setkává s takovými lidmi, kteří mají rádi prvenství ve všem a všude. Tedy celý jejich život je protkán myšlenkou, že jinak nemohou v tomto světě existovat. Někomu se zdá být docela přirozené, že člověk touží vždy po prvním místě. Vždyť postavení na prvém místě přináší člověku mnoho výhod. Všichni k němu vzhlížejí, dostává se mu více nežli těm, kteří jsou opodál, projevuje se mu větší úcta nežli druhým, prostě je to osoba v lidských očích na vrcholu všech hodnot. Ale toto prvenství má také své zápory, které si mnoho lidí neuvědomí. Takový člověk je jako bleskosvod, do jehož špice udeří blesk. Pokračovat ve čtení „Kdo se povyšuje, bude ponížen…“