Diecéze

Letos si připomínáme 170 let od narození Tomáše Garrigua Masaryka. A 14. září 83 let od jeho úmrtí. Pro jednoho „tatíčka“, pro druhého „vzdělaného humanisty“, pro další „bořitele, ničitele a prznitele velikého Rakousko-Uherska“. Kým byl Masaryk ve

 

 

skutečnosti bylo probráno v celé řadě knih. I já se jím zabývám ve své k vydání připravované knize, která ponese název TGM a náboženství. Nicméně se poněkud zapomíná na to, zda a nakolik byl Masaryk učitelem. Buďme upřímní. Na střední škole nepochodil. Dle vlastních slov mu vadila přílišná roztěkanost a vnitřní nezralost mladých lidí, neboť pokud Masaryk učil, byl zároveň hluboce ponořen do svých myšlenek. Každé slůvko, každou větu, každou svou ideu několikrát „v hlavě převrátil“, než ji vyslal vstříc k mladým posluchačům. Svým přístupem k mladým lidem však vzbudil úžas. Byl vychován poměrně přísně v katolické zbožnosti i k úctě k autoritám. Ale od raného věku užíval však svého rozumu a s autoritami se střetával. Proto měl problémy na základní škole i na gymnáziu. O vysoké škole nemluvě. Když přišel vyučovat, jako čerstvý akademik na filozofickou fakultu v Praze, nalezl zde poněkud „zatuchlé“ prostředí poslucháren města, které sebe samo rádo vidělo jako „českou Vídeň“. Kolegové Masarykovi byli většinou starší, vážení muži, dbající na svou dobrou pověst a autoritu. Studenti před nimi museli smekat klobouky. To Masaryk nevyžadoval. Naopak, každému z mladých mužů (neb na fakultě studovali pouze chlapci) podal ruku, ba co více, nepřednášel tak, že by předčítal ze svých víceméně nesrozumitelných knih (tzv. „uspávači hadů“), ale živě komunikoval. A přemýšlel, ano, neváhal dokonce v diskusi se studenty prohlásit, že se mýlil. Klidně přiznal, že neumí na studentovu otázku odpovědět. Když si pak, i díky laskavosti své „americké ženy“ Charlotty začal zvát studenty domů na čaj, bylo zle. Tím, že Masaryk rozproudil debatu na závažná společenská témata (antisemitizmus, postavení žen ve společnosti, výuka mladých na školách, nutnost kriticky uvažovat o náboženství) rozhněval řadu mocných mužů. Z řad akademiků českých a rakouských (čti: „německých“) politiků. A tak na milého Masaryka padala ve Vídni jedna stížnost za druhou. Ustál je všechny a stal se oblíbeným pedagogem. Kupodivu, jeho charakter, ale i pověst posílil jeho boj s tupým antisemitismem české (potažmo rakousko-uherské, resp. evropské) společnosti. Když se zastal nebohého židovského muže Hilsnera, obviněného z vraždy Anežky Hrůzové, byl terčem fyzických útoků na ulici, ale i na katedře. Našlo se dost nacionalisticky „uvědomělých“ studentů, kteří mu spílali a haněli jej. Když pak jednoho dne nemohl hájit ani za katedrou svůj názor, neboť celá aula proti němu bouřila, napsal na tabuli výzvu, aby ten, kdo s ním nesouhlasí přišel k němu na katedru a disputoval s ním „face to face“. A byl klid! Další historie je známa. Masaryk se stal politikem evropského formátu a nemálo přispěl k tomu, aby po rozpadu Rakousko-Uherské monarchie vznikla Československá republika. Nepřestal však být nikdy učitelem. Viděl v mladých lidech veliký potenciál, který je však nutno rozvíjet. Pod heslem:“Ve zdravém těle, zdravý duch!“ Masaryk se velmi mračil, když mladí holdovali alkoholu, pěstovali „tabakismus“ nebo se dopouštěli „pohlavní nevázanosti“. Proto doporučoval aktivní sport a především studium: věd humanitních, cizích jazyků, ale i věd exaktních. Miloval knihy, literaturu, převážně francouzskou, ruskou, anglickou i německou a vřele všem doporučoval četbu knih, samozřejmě nejlépe v rodném jazyce spisovatelově. A nikdy, ani když už byl velmi starým mužem nezapomněl, že mladý člověk potřebuje vidět vzor v lidech, kteří sází na přirozenou autoritu. Láska k člověku, vedení ke kritickému myšlení, studium, diskuse a obětavost učitele při cestě, na níž doprovází svého žáka. Nakonec obohatí jeden druhého. A stanou se přáteli. Idea vpravdě platónská, ale také lidská a rozumná. Kdo ji nepochopí, nepochopí ani mladé lidi, ani Masaryka, velkého učitele!

Martin Chadima – farář a pedagog