Typy setkání

Setkání dětí se spaním na faře. Vždy konané na nějaké téma – biblické, pohádkové, filmové. V popředí není tolik to, aby se děti něco naučily, ale aby jim společně bylo dobře a aby zažívali společenství propojeni Kristovou láskou. Také je to pro některé první setkání s liturgickou formou při nedělních bohoslužbách.

Je to možnost, jak propojit více dětí z různých náboženských obcí, které se jinak setkávají v malém počtu.

 

Je název pro dětské shromáždění, které je vedeno liturgickou formou, která je přiměřena věku a chápání dětí, ale při tom nesmí ztratit ráz bohoslužeb.Její délka by tedy měla být kratší, protože děti nevydrží být tak dlouho soustředěné. Ale měla by obsahovat stejné základní liturgické prvky jako liturgie pro dospělé: „přípravu, úvod, doznání hříchů (pomocí zpovědního zrcadla), čtení z Písma, kázání, krédo, modlitby a přímluvy, písně, sbírku a požehnání“(T.Butta).  Při dětských bohoslužbách je ale třeba zapojit pro děti co nejvíc smyslů, takže je možné při nich využívat: tvořivou činnost (malování, keramika, modelování,…), obrázky, dětské písničky, hry a jakékoli další pomůcky.

Církev československá husitská doposud nemá vytvořenou žádnou speciální formu zaměřenou pro děti. Na těch místech, kde se dětské bohoslužby slouží, se proto užívá už několik desítek let jako provizorium Kalousova pobožnost. V jiných náboženských obcích se nedělají speciální bohoslužby pro děti, ale třeba jednou měsíčně bohoslužby pro děti a mládež. To znamená, že se uzpůsobí výběr písní a kázání dětem, může se zvolit i jednodušší songová liturgie, ale forma bohoslužeb s večeří Páně zůstává a účastní se jí celé sborové společenství.

Dnes je vyučování náboženství na školách povoleno zákonem č.561/2004 Sb., a to pouze lidem pověřeným registrovanou církví a náboženskou společností. Tento předmět lze vyučovat jako „nepovinný“ za předpokladu, že se přihlásí alespoň 7 dětí, mohou být ale z více ročníků. Pokud to ředitel nebo ředitelka povolí, je možné vést i menší skupinu dětí, ale potom se to kvalifikuje jako „zájmový kroužek“. Škola je prostředím, kde je možné děti seznámit s biblickými příběhy a s informacemi o křesťanství, Bohu a společenství církve. A skrze tyto informace je možné misijně oslovit děti, rodiče nebo i kolegy ve škole.

jsou setkání, která obecně nazýváme jako duchovní péče o děti. Probíhají každý týden, nebo alespoň jednou za čtrnáct dnů většinou ve farní kanceláři, či klubovně. Je zde kladen stejný důraz na vyučování jako na vytváření společenství a přivádění dětí k Bohu. Dříve tato setkávání probíhala podle věkových skupin, dnes však je situace jiná -.tyto skupinky jsou věkově smíšené a také na ně často chodí děti nepokřtěné a nežijící s náboženskou obcí.

Tato setkání většinou mají jednotící prvek – téma: biblické příběhy, důležité pojmy, dějinné události, svátosti…