Pozvánka k hodinám základů křesťanství

Vážení rodiče,

nabízíme vašim dětem možnost účastnit se hodin základů křesťanství (biblického vyučování).

 Cílem hodin je

– seznámit děti s hlavními biblickými příběhy

– vést děti k hodnotám, které jsou všeobecně přijímány jako dobré a prospěšné pro jedince i společnost

– přispívat k vytváření zdravých mezilidských vztahů a postojů úcty k druhým lidem a životu vůbec

– rozšiřovat všeobecný kulturní přehled

– přispívat k porozumění křesťanství jako součásti kultury naší společnosti

 

Cílem hodin není

– jakýmkoliv způsobem agitovat pro církev

– přesvědčovat děti k přijetí určitého vyznání

 

Výuka probíhá

– hravou formou odpovídající věku dětí.

– hodiny jsou doplněny výtvarnými činnostmi, soutěžemi, zpěvem, apod.

 

Hodiny se konají

– ve škole, kterou vaše dítě navštěvuje (ZŠ F. L. Riegra Semily, ZŠ Waldorfská Semily, ZŠ Chuchelna, Krakonošova ZŠ Loukov)

– jednou týdně v návaznosti na rozvrh a možnosti přihlášených dětí

 

Případné dotazy rádi zodpovíme. Kontaktovat nás můžete

– na telefon: 603 444 151

– na e-mail: ladakocourkova@seznam.cz

 

Vyplněnou přihlášku odevzdejte třídnímu nebo řediteli školy, či ji odešlete na níže uvedenou adresu:

 

Mgr. Lada Kocourková, farářka Církve čs. husitské v Semilech

Družstevní 389

513 01 Semily II – Podmoklice

 

Přihláška k účasti na hodinách základů křesťanství

(pro školní rok 2014/2015)

Jméno žáka/žákyně:……………………………………………………………………………………………………………………………

Datum a místo narození:…………………………………………………………………………………………………………………….

Bydliště:………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Telefon/mobil (alespoň jednoho z rodičů):….…………………………………………………………………………………

E-mail (rodičů):……………………………………………………………………………………………………………………………………

Škola:….…………………………………………………………………………………………………………Třída:.………………………….

 

Datum:………………………………..

 

Podpis rodičů (zákonného zástupce)………………………………………………………………………………………………

Setkání maminek s dětmi: Stvoření světa (3.)

-vytvořeno pro setkání maminek s velmi malými dětmi

1)Zpíváme a ukazujeme (Kdo stvořil, Když máš radost a víš o tom …)

2)Modlitba

3)Povídání: 

-Opakování:DEN A NOC – Povídáme si s dětmi, co děláme ve dne (jíme, pijeme, hrajeme si, zpíváme, uklízíme…) a co děláme v noci (spíme) a vždy si to ukážeme. 1.DEN (světlo) Když Pán Bůh tvořil svět, byla všude tma. Pán Bůh řekl: „Budiž světlo“. Zapalíme svíčku. A bylo světlo. Byl večer. Lehneme si. A bylo ráno. Protáhneme se. 2.DEN (nebe) Druhý den Pán Bůh stvořil oblohu- blánu, která oddělovala vody od vod, proto jsme si minule postavili stan. HRA: Děti hledají poschovávané vystřižené papírové mráčky.  Byl večer. Lehneme si. A bylo ráno. Protáhneme se.


-Nové: A tak na světě bylo světlo, bylo nebe a všude byla voda. Po celé místnosti máme rozmístěné látky (prostěradla a přehozy). A víte jaké to je na vodě? Všechno se tam houpe. Pohoupeme děti na prostěradle. Není se o co opřít. A my lidé potřebujeme jistotu, oporu. Ve vodě se nedá běhat, vařit ani chodit…. A tak Pán Bůh přikázal, že se vody mají nahromadit na jedno místo a uprostřed nich se objevila země. Srolujeme látky a uprostřed vytvoříme prostor. A na zemi si můžeme zadupat, můžeme se tam jeden o druhého opřít.

4)Vytváříme:

vezmeme velkou bílou čtvrtku a dopředu si připravíme vodu a kakao nebo mák… Společně čtvrtku natřeme štětci vodou a potom posypeme kakaem. Z vody bude země :-)

 

5) Svačina

6)Rozhovor s maminkami:

téma: Máte být pro děti jistotou… cítíte se, že i vy jistotu máte? Z čeho? U koho jistotu čerpáte?

7)Rozloučení

Setkání maminek s dětmi: Stvoření světa (2.)

-vytvořeno pro setkání maminek s velmi malými dětmi

1)Zpíváme a ukazujeme (Kdo stvořil, Když máš radost a víš o tom …)

2)Modlitba

3)Povídání: 

-Opakování:DEN A NOC – Povídáme si s dětmi, co děláme ve dne (jíme, pijeme, hrajeme si, zpíváme, uklízíme…) a co děláme v noci (spíme) a vždy si to ukážeme. 1.DEN (světlo) Minule jsme si říkali, že když Pán Bůh tvořil svět byla všude tma (zkusíme zavřít oči). A tak Pán Bůh stvořil světlo. Zapálíme svíčku(děti sedí maminkám na klíně) a otevřeme oči. Ukazovali jsme si, že naše ruce mohou být plamínkem-světýlkem, když umí pomáhat nebo pohladit.Pohladíme se. 

-Nové: Pán Bůh viděl, že je světlo dobré. Byl večer. Lehneme si. A bylo ráno. Protáhneme se. Všude kam se Pán Bůh podíval byla voda a světlo, ale jinak nikde nic. Všude jen voda a voda. A tak Pán Bůh stvořil oblohu. Udělal takovou blánu mezi těmi vodami. Společně s dětmi a maminkami postavíme stan. A tak se vytvořil prostor, kde může něco být. Vlezeme do stanu. Teď je voda všude kolem nás. Je nad námi – to je nebe. I pod námi. Nebe je místo, které nám může trochu prozradit, co bude za chvilku, jestli bude pršet, nebo bude krásně. Ukazujeme dětem mraky vystříhané z papíru a postupně je přidáváme na střechu stanu...I na lidech můžeme někdy poznat, co se bude za chvilku dít podle toho, jak se tváří. Náš obličej je jako nebe… Ukazujeme si veselé, smutné i rozlobené obličeje.

4)Vytváříme:

vezmeme velkou bílou čtvrtku a dopředu si připravíme různé proužky krepového papíru. Děti musí vybrat ty kousky, které jim připomínají nebe(modré…) a společně s maminkama je nalepí na čtvrtku a vody od sebe oddělí:-)fotky 3 014

5) Svačina

6)Rozhovor s maminkami:

téma: Jak děti reagují na to, co vidí ve vašich tvářích? Poznají když se zlobíte? Když vás něco trápí?

7)Rozloučení

Setkání maminek s dětmi: Stvoření světa (1.)

-vytvořeno pro setkání maminek s velmi malými dětmi

1)Zpíváme a ukazujeme (Kdo stvořil, Když máš radost a víš o tom …)

2)Modlitba

3)Povídání:

-DEN A NOC – Povídáme si s dětmi, co děláme ve dne (jíme, pijeme, hrajeme si, zpíváme, uklízíme…) a co děláme v noci (spíme) a vždy si to ukážeme. Potom zhasneme (pro lepší atmosféru je dobré zakrýt okna). A můžeme vyprávět např.: Když Pán Bůh tvořil svět byla všude tma. Když je tma můžeme mít strach, nechceme být sami, a tak hledáme někoho, koho můžeme chytit za ruku. Děti se mohou chytit maminky. A když ho najdeme, pevně si ruku chytneme a držíme ji. Když je blízko někdo, koho máme rádi a koho se můžeme držet, už takový strach nemáme. Ale Pán Bůh nechtěl, aby všude byla tma a strach, a tak si řekl: „Budiž světlo“. Zapálíme svíčku, ale až poté kdy bezpečně víme, že každé dítě sedí na klíně své mamince. A bylo světlo. Světlo zahání tmu a šíří teplo. Díky němu můžeme vidět kolem sebe. I my se teď můžeme stát takovým plamínkem – Božím světýlkem. Ukážeme dětem, jak ze svých rukou můžeme vytvořit plamínek, tím že je spojíme…A napodobujeme pohyby plamínku, jak se naklání na jednu a na druhou stranu, jak se komíhá, jak se zmenšuje a zvětšuje. Naše ruce jsou jako plamínek. Umí se zvětšovat, zmenšovat, plápolat, umí být i klidný. Naše ruce moho být jako světlo. Jsou jako světlo, když umí pohladit. Děti pohladí své rodiče i sebe navzájem. Jsou jako světlo, když umí zahřát. Nakonec společně svíčku sfoukneme a rozsvítíme velké světlo, či roztáhneme závěsy.

4)Vytváříme:

vezmeme velkou černou čtvrtku a dopředu si připravíme různě barevné kousky papíru. Děti musí vybrat ty kousky, které jim připomínají světlo (žlutá, oranžová, bílá..) a společně s maminkama je nalepí na černou čtvrtku.

5) Svačinafotky 3.3.2014 239

6)Rozhovor s maminkami:

téma: Jestli se děti bojí? Čeho?

 

Tmy? Jak na ně tma působí…?

7)Rozloučení

 

( Inspirace se svíčkou v materiálech Muroňové)

Průběh dětského setkání na faře podle F.K.

1) docházka – každý rok pro děti vymýšlím jiný způsob, jak zanamenat kolikrát kdo na setkání přišel. když jsme probírali Genesis – vytvořila jsem velkou jabloň, každé dítě mělo svou barvu jablíček a pokaždé když přišlo, mohlo připevnit své jablko na strom. Kdo jich měl nejvíce získal na konci nejlepší odměnu.

2) povídání jen tak – o tom, co děti za ten týden prožili, co je těší, co je trápí, jak jim to jde ve škole.

3) modlitba

4)opakování – o čem jsme si povídali minule

5)nová látka

6)upevnění nové látky – malování obrázku, vybarvování, hraní divadla, hra k tématu

7)volná zábava – hry, které jsou oblíbené a na které se děti těší

Víkendová setkání dětí

Setkání dětí se spaním na faře. Vždy konané na nějaké téma – biblické, pohádkové, filmové. V popředí není tolik to, aby se děti něco naučily, ale aby jim společně bylo dobře a aby zažívali společenství propojeni Kristovou láskou. Také je to pro některé první setkání s liturgickou formou při nedělních bohoslužbách.

Je to možnost, jak propojit více dětí z různých náboženských obcí, které se jinak setkávají v malém počtu.

 

Dětská bohoslužba

Je název pro dětské shromáždění, které je vedeno liturgickou formou, která je přiměřena věku a chápání dětí, ale při tom nesmí ztratit ráz bohoslužeb.Její délka by tedy měla být kratší, protože děti nevydrží být tak dlouho soustředěné. Ale měla by obsahovat stejné základní liturgické prvky jako liturgie pro dospělé: „přípravu, úvod, doznání hříchů (pomocí zpovědního zrcadla), čtení z Písma, kázání, krédo, modlitby a přímluvy, písně, sbírku a požehnání“(T.Butta).  Při dětských bohoslužbách je ale třeba zapojit pro děti co nejvíc smyslů, takže je možné při nich využívat: tvořivou činnost (malování, keramika, modelování,…), obrázky, dětské písničky, hry a jakékoli další pomůcky.

Církev československá husitská doposud nemá vytvořenou žádnou speciální formu zaměřenou pro děti. Na těch místech, kde se dětské bohoslužby slouží, se proto užívá už několik desítek let jako provizorium Kalousova pobožnost. V jiných náboženských obcích se nedělají speciální bohoslužby pro děti, ale třeba jednou měsíčně bohoslužby pro děti a mládež. To znamená, že se uzpůsobí výběr písní a kázání dětem, může se zvolit i jednodušší songová liturgie, ale forma bohoslužeb s večeří Páně zůstává a účastní se jí celé sborové společenství.

Vyučování ve škole

Dnes je vyučování náboženství na školách povoleno zákonem č.561/2004 Sb., a to pouze lidem pověřeným registrovanou církví a náboženskou společností. Tento předmět lze vyučovat jako „nepovinný“ za předpokladu, že se přihlásí alespoň 7 dětí, mohou být ale z více ročníků. Pokud to ředitel nebo ředitelka povolí, je možné vést i menší skupinu dětí, ale potom se to kvalifikuje jako „zájmový kroužek“. Škola je prostředím, kde je možné děti seznámit s biblickými příběhy a s informacemi o křesťanství, Bohu a společenství církve. A skrze tyto informace je možné misijně oslovit děti, rodiče nebo i kolegy ve škole.

Pravidelná setkání na faře

jsou setkání, která obecně nazýváme jako duchovní péče o děti. Probíhají každý týden, nebo alespoň jednou za čtrnáct dnů většinou ve farní kanceláři, či klubovně. Je zde kladen stejný důraz na vyučování jako na vytváření společenství a přivádění dětí k Bohu. Dříve tato setkávání probíhala podle věkových skupin, dnes však je situace jiná -.tyto skupinky jsou věkově smíšené a také na ně často chodí děti nepokřtěné a nežijící s náboženskou obcí.

Tato setkání většinou mají jednotící prvek – téma: biblické příběhy, důležité pojmy, dějinné události, svátosti…