-vytvořeno pro setkání maminek s velmi malými dětmi

1)Zpíváme a ukazujeme (Kdo stvořil, Když máš radost a víš o tom …)

2)Modlitba

3)Povídání: 

-Opakování:DEN A NOC – Povídáme si s dětmi, co děláme ve dne (jíme, pijeme, hrajeme si, zpíváme, uklízíme…) a co děláme v noci (spíme) a vždy si to ukážeme. 1.DEN (světlo) Když Pán Bůh tvořil svět, byla všude tma. Pán Bůh řekl: „Budiž světlo“. Zapalíme svíčku. A bylo světlo. Byl večer. Lehneme si. A bylo ráno. Protáhneme se. 2.DEN (nebe) Druhý den Pán Bůh stvořil oblohu- blánu, která oddělovala vody od vod, proto jsme si minule postavili stan. HRA: Děti hledají poschovávané vystřižené papírové mráčky.  Byl večer. Lehneme si. A bylo ráno. Protáhneme se.

-Nové: A tak na světě bylo světlo, bylo nebe a všude byla voda. Po celé místnosti máme rozmístěné látky (prostěradla a přehozy). A víte jaké to je na vodě? Všechno se tam houpe. Pohoupeme děti na prostěradle. Není se o co opřít. A my lidé potřebujeme jistotu, oporu. Ve vodě se nedá běhat, vařit ani chodit…. A tak Pán Bůh přikázal, že se vody mají nahromadit na jedno místo a uprostřed nich se objevila země. Srolujeme látky a uprostřed vytvoříme prostor. A na zemi si můžeme zadupat, můžeme se tam jeden o druhého opřít.

4)Vytváříme:

vezmeme velkou bílou čtvrtku a dopředu si připravíme vodu a kakao nebo mák… Společně čtvrtku natřeme štětci vodou a potom posypeme kakaem. Z vody bude země :-)

5) Svačina

6)Rozhovor s maminkami:

téma: Máte být pro děti jistotou… cítíte se, že i vy jistotu máte? Z čeho? U koho jistotu čerpáte?

7)Rozloučení

-vytvořeno pro setkání maminek s velmi malými dětmi

1)Zpíváme a ukazujeme (Kdo stvořil, Když máš radost a víš o tom …)

2)Modlitba

3)Povídání: 

-Opakování:DEN A NOC – Povídáme si s dětmi, co děláme ve dne (jíme, pijeme, hrajeme si, zpíváme, uklízíme…) a co děláme v noci (spíme) a vždy si to ukážeme. 1.DEN (světlo) Minule jsme si říkali, že když Pán Bůh tvořil svět byla všude tma (zkusíme zavřít oči). A tak Pán Bůh stvořil světlo. Zapálíme svíčku(děti sedí maminkám na klíně) a otevřeme oči. Ukazovali jsme si, že naše ruce mohou být plamínkem-světýlkem, když umí pomáhat nebo pohladit.Pohladíme se. 

-Nové: Pán Bůh viděl, že je světlo dobré. Byl večer. Lehneme si. A bylo ráno. Protáhneme se. Všude kam se Pán Bůh podíval byla voda a světlo, ale jinak nikde nic. Všude jen voda a voda. A tak Pán Bůh stvořil oblohu. Udělal takovou blánu mezi těmi vodami. Společně s dětmi a maminkami postavíme stan. A tak se vytvořil prostor, kde může něco být. Vlezeme do stanu. Teď je voda všude kolem nás. Je nad námi – to je nebe. I pod námi. Nebe je místo, které nám může trochu prozradit, co bude za chvilku, jestli bude pršet, nebo bude krásně. Ukazujeme dětem mraky vystříhané z papíru a postupně je přidáváme na střechu stanu...I na lidech můžeme někdy poznat, co se bude za chvilku dít podle toho, jak se tváří. Náš obličej je jako nebe… Ukazujeme si veselé, smutné i rozlobené obličeje.

4)Vytváříme:

vezmeme velkou bílou čtvrtku a dopředu si připravíme různé proužky krepového papíru. Děti musí vybrat ty kousky, které jim připomínají nebe(modré…) a společně s maminkama je nalepí na čtvrtku a vody od sebe oddělí:-)

5) Svačina

6)Rozhovor s maminkami:

téma: Jak děti reagují na to, co vidí ve vašich tvářích? Poznají když se zlobíte? Když vás něco trápí?

7)Rozloučení

-vytvořeno pro setkání maminek s velmi malými dětmi

1)Zpíváme a ukazujeme (Kdo stvořil, Když máš radost a víš o tom …)

2)Modlitba

3)Povídání:

-DEN A NOC – Povídáme si s dětmi, co děláme ve dne (jíme, pijeme, hrajeme si, zpíváme, uklízíme…) a co děláme v noci (spíme) a vždy si to ukážeme. Potom zhasneme (pro lepší atmosféru je dobré zakrýt okna). A můžeme vyprávět např.: Když Pán Bůh tvořil svět byla všude tma. Když je tma můžeme mít strach, nechceme být sami, a tak hledáme někoho, koho můžeme chytit za ruku. Děti se mohou chytit maminky. A když ho najdeme, pevně si ruku chytneme a držíme ji. Když je blízko někdo, koho máme rádi a koho se můžeme držet, už takový strach nemáme. Ale Pán Bůh nechtěl, aby všude byla tma a strach, a tak si řekl: „Budiž světlo“. Zapálíme svíčku, ale až poté kdy bezpečně víme, že každé dítě sedí na klíně své mamince. A bylo světlo. Světlo zahání tmu a šíří teplo. Díky němu můžeme vidět kolem sebe. I my se teď můžeme stát takovým plamínkem – Božím světýlkem. Ukážeme dětem, jak ze svých rukou můžeme vytvořit plamínek, tím že je spojíme…A napodobujeme pohyby plamínku, jak se naklání na jednu a na druhou stranu, jak se komíhá, jak se zmenšuje a zvětšuje. Naše ruce jsou jako plamínek. Umí se zvětšovat, zmenšovat, plápolat, umí být i klidný. Naše ruce moho být jako světlo. Jsou jako světlo, když umí pohladit. Děti pohladí své rodiče i sebe navzájem. Jsou jako světlo, když umí zahřát. Nakonec společně svíčku sfoukneme a rozsvítíme velké světlo, či roztáhneme závěsy.

4)Vytváříme:

vezmeme velkou černou čtvrtku a dopředu si připravíme různě barevné kousky papíru. Děti musí vybrat ty kousky, které jim připomínají světlo (žlutá, oranžová, bílá..) a společně s maminkama je nalepí na černou čtvrtku.

5) Svačina

6)Rozhovor s maminkami:

téma: Jestli se děti bojí? Čeho?

Tmy? Jak na ně tma působí…?

7)Rozloučení

( Inspirace se svíčkou v materiálech Muroňové)