Dost výmluv… Česká společnost, jejíž jsme každý z nás součástí, si podle všeho přivykla systému výmluv. Tu čekáme na Blanické rytíře, jindy zas na spolehlivost zahraničních spojenců, nebo dokonce pro pohodlnost slepě věříme elitám, které nás svou sebejistotou očarují, když mluví o vizích a plánech. Přitom ovšem nejen za těch posledních sto let už dobře tušíme, že to nejpodstatnější vždy visí na nás, na těch, kteří „jsme dole“ a kteří zdánlivě drobnými činy ovlivňují celou společnost. Každý z nás může proměňovat a vystupovat z všeobecně plíživé rezignace a nihilismu.
Většinová společnost se ráda vymlouvá, čeká a tvrdí, že jí nevadí, když po takřka třiceti letech mají podíl na moci komunisté. Pro zřejmou pohodlnost se přehlíží nebezpečí, které ideologie diktatury v sobě ukrývá a které tato země s trpkostí zakusila.
Bylo by jistě chybou, pokud bychom na ideologickou nenávist reagovali další nenávistí, ale je zapotřebí si připomínat naši hluboko zakořeněnou touhu po svobodě, lásce a demokracii. Jedině to jsou hodnoty, o něž se můžeme v nejistém světě opírat. Pravda, nemůžeme se opírat o žádné „dokonalé“ období, vzhlížet k prošlým dějinám jako k čemusi ideálnímu, ale rozhodli jsme se budovat naši státnost na principech, které nás volají k vzájemné odpovědnosti. Rozhodli jsme se po roce 1989, že komunisté do parlamentní demokracie patří. Ke vždy křehké demokracii také zároveň patří mnohé nebezpečí i možnost ztráty paměti. Heslo během listopadové revoluce „nejsme jako oni“ zní dnes možná pro někoho naivně, ale ono stále platí Masarykovo: „Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily“. Komunisté nebyli zakázáni, položil se základ svobodné, hledající i klopýtající společnosti. Na místo výmluv, že se nás záchvěvy a posuny ve společnosti netýkají, či čekání na bájné rytíře, bude ale spíše zapotřebí si připomínat potřebu našeho osobního úsilí. Ten nikdy neukončený zápas „rytířských ctností“ a hledání naší moudrosti, statečnosti, uměřenosti, spravedlnosti, víry naděje a lásky.
Pavel Pechanec, biskup
Happening – Cesta bez návratu
Vážení a milí přátelé, 
s důvěrou zveme na happening – Cesta bez návratu, který organizujeme příští čtvrtek 14. prosince 2017
k 75. výročí odsunu Židů z Hořic a okolí v období holocaustu a k uctění památky 70 obětí.
Chceme jít stejnou cestou, jakou šli hořičtí občané 14. 12. 1942 na vlakové nádraží v Hořicích, kde nastoupili do transportu.
Sraz je v 17,00 hod. u Hirschovy vily v Karlově ulici (naproti Lidlu), podrobnější program viz příloha – pozvánka.
I toto patří do adventu.
K účasti na happeningu je zapotřebí nejen čas, ale i vnitřní přesvědčení a odvaha.
Doufáme ve Vaši účast, půjdeme společně a každý sám za sebe, bez všech titulů, funkcí a povolání, ale se svým jménem, tváří, životním příběhem a lidskou důstojností.
Prosíme přeposílejte, pozvěte přátele a známé.
Přejeme dobré a klidné dny
Eliška Zapletalová a Oldřiška Tomíčková
P.S.: Žluté „davidovy“ hvězdy k připnutí na oděv budou k dispozici pro každého účastníka na místě.
Víkendovka Klubu KaKaDú
V rychnovském Husově sboru jsme se letos poprvé připojili k Noci kostelů. Dohodli jsme se, že členové Křesťanského Klubu dětí (= KaKaDú) se budou plně podílet na programu a že zároveň 2x přespí na faře a udělají si jakousi ochutnávku blížících se prázdnin a očekávaného tábora (který je u nás vždycky poslední týden o prázdninách).
Program byl opravdu bohatý a nevadilo, že moc návštěvníků nedorazilo ( římskokatolická nabídka byla zřejmě atraktivnější). Děti plně využily prostor programu pro děti, shlédly dětskou verzi filmu Ježíš Kristus, vyrobily a ozdobily si svíčky, zazpívaly písničky, které známe z duchovní péče. Převzaly iniciativu při Květinové slavnosti ( pobožnosti s květinami) , která se přítomným velmi líbila. V dalším čase poseděly s dospělými návštěvníky, vyslechly informace o historii sboru (domu) a noční bdění zakončily pobožností se svíčkami ve sboru. Ráno po snídani a ranní pobožnosti se hrály hry a do oběda byl čas na duchovní péči na téma Abrahamovy cesty víry (s různými soutěžemi).
Odpoledne byl výlet do Kunvaldu s vyprávěním o Jednotě bratrské a J.A.Komenském.Večernímu programu vévodilo opékání a grilování na farní zahradě. V neděli po snídani se účastníci víkendovky zapojily do bohoslužeb pásmem na svatodušní téma. Po bohoslužbách všichni poseděli spolu s účastníky bohoslužeb (včetně 5 čínských křesťanek, které bydlí v Rychnově a pravidelně se bohoslužeb účastní).
Na závěr školního roku dostali členové klubu KaKaDú tradiční vysvědčení- s fotografií celé skupiny. Děti si tak mohou každý rok podle fotografií porovnat, s kým na duchovní péči chodily a jak postupně rostou a moudří.
Teď už se těšíme na tábor !
Andělé přiletěli …
Na 4. adventní neděli bylo v Rychnově nad Kněžnou po ránu velmi kluzko. To poněkud nepříznivě ovlivnilo naše sborové setkání. Měla se hrát adventní hra o andělech, kteří vyhlížejí zaneprázdněného archanděla Gabriela. Andělé dorazili tři, dva měli cestovní problémy-ty nahradila sestra farářka. Také přihlížejících bylo méně, ale nějací dorazili a mohlo se začít.
Andělé čekající na Gabriela se nudili. „Proč tady ještě není? Svolal si je kvůli něčemu důležitému, ale o co jde?“ Zatím se (podle textu hry) snažili nějak zabavit. Chtěli hrát kuličky, ale malý kolega je upozornil, jak je to nebezpečné. Jednou přecvrnknul důlek na obláčku, kulička nabrala rychlost a trefila dole obrovského mužského do čela tak, že upadl a zemřel. Nějaký chlapec si tam hrál s prakem a bylo to na něj. Ale nikdo se na něho nezlobil, naopak ho oslavovali. Jmenoval se David a ten velký mužský Goliáš.
Zemřel emeritní patriarcha Josef Špak
Ve věku 87 let v pondělí 12. září 2016 zemřel emeritní patriarcha Církve československé husitské Josef Špak. Byl farářem ve farnostech Písek (1952 – 1954) a České Budějovice – Suché Vrbné (1954 – 1973). Poté pracoval až do svého pensionování v dělnických profesích na základě odebrání státního souhlasu k duchovní službě. Na základě rozhodnutí přidruženého volebního sněmu, svolaného v rámci VII. řádného sněmu CČSH, byl zvolen dne 27. 8. 1994 šestým patriarchou Církve československé husitské. V této funkci setrval do roku 2001. Pak ještě čtyři roky (2001–2004) zastával místo referenta naukového odboru ústřední rady CČSH, od roku 2005 převzal službu faráře v Praze-Strašnicích, v níž aktivně působil až dodnes.
Odpočinutí věčné dej mu, Pane. A světlo věčné ať mu svítí, ať odpočívá v pokoji. Amen.
Těšit jako matka…
Těšit… Izajáš 66,13 (+ Žalm 131 + 2.K 1,4)
„ Jako když někoho utěšuje matka,tak vás budu těšit.“ Tento text z Iz 66,13 je pro letošní rok pro mnohé církve heslem roku . Jak pěkně to zní: náš Bůh nás těší tak,jako to dělá dobrá matka.Možná nás trochu zarazí,že v bibli nenajdeme slova „těšit,útěcha“ tak často jak si myslíme.
Dnes není žádnou zvláštností,když vidíme mladého tatínka s kočárkem nebo jak se stará o malé dítě. Někteří z nich využili možnosti a vzali si rodičovskou dovolenou. Za mých mladých let to nebývalo,byly takzvané mužské a ženské práce.Práce s malým dítětem byla starostí ženy.I když v 50.letech byly téměř všechny ženy zapojeny do pracovního procesu,čekala je doma další směna s vařením,úklidem,dětmi.Mužskou prací bylo –pokud byl muž šikovný- různé domácí opravy a pokud byly nějaké problémy s dětmi,jejich potrestání.Když se v církvi mluví o Bohu jako o Otci,mohli lidé podle svých zkušeností z dětství myslet na Boha jako na přísného soudce. Když pak feministky mluvily o Bohu jako o Matce, aby vyzdvihly také jiné Boží stránky,nastal problém.Bůh jako Matka?Něco tak nemožného?
Bůh ale není ani muž ani žena.Bůh je Bůh. On jedná jinak nežli si dovedeme představit.V modlitbě Páně se modlíme „Otče náš“- Otče.Ježíš se modlil aramejsky „Abba“,což je spíš výraz pro dětsky něžné „tatínku“.Takové oslovení je hřejivé , mazlivé a důvěřivé.
Útěcha,těšit.To je něco ,po čem toužíme a čeho se nám bohužel nedostává vždycky v dostatečné míře.Proto lidé hledají různé náhražky: jako malé děti mají měkoučké plyšáky,jako větší milují čokoládu,později přijde alkohol,tabák,drogy.
Mít klid ,jistotu a pohodu,jako syté nakrmené dítě u své matky – to je krásná představa!O tom čteme v žalmu 131.Škoda,že nemůžeme být znovu dětmi .I když jsme dospělí,máme místo,kde se nám potěšení,útěchy a jistoty dostává.Nalézáme je v plnosti u Boha.To on nás těší jako matka,která své dítě miluje a odpouští mu ze své lásky víc,nežli si dovedeme představit.
Existuje krásný a slavný Rembrandtův obraz „Návrat marnotratného syna“ na motiv Ježíšova podobenství.Na tomto obraze klečí navrácený marnotratný syn před svým otcem.My vidíme synova záda.Otec vztahuje své ruce ,aby syna objal.Nádherná scéna odpuštění a lásky.Pokud si však pozorně obraz prohlédneme,něco nás zarazí.Ruce.Ten otec má divné ruce – jedna ruka je normální mužská ruka ,ale ta druhá je ženská!Co je to za nesmysl ?
Není to žádná chyba,žádný omyl velkého malíře.Je to jeho vyznání.Otec na obraze představuje Boha a jeho dvě zvláštní ruce ukazují na dvě Boží strany –mužskou i ženskou.
Bůh je Bůh.On nás potěšuje jako matka těší své dítě a dává nám za úkol těšit druhé. Apoštol Pavel to vyjadřuje v 2.listu ke Korintským : „ On nás potěšuje v každém soužení,abychom i my mohli těšit ty,kteří jsou v jakékoliv tísni,tou útěchou,jaké se nám samým dostává od Boha.“(2.K 1,4).
Máme těšit druhé,ale…někdy je to příliš těžké.Jak máme jeden druhého potěšovat? Slovy? Gesty? Beze slov?
Minulý týden jsem se zúčastnila setkání žen 3 zemí (ženy ze Saska,Polska a Čech) v německém Marienthalu.Tam jsme se letošním heslem –textem z Izajáše 66,13- také zabývaly.Měla jsem na starost mluvit o těšení a útěše.Ke konci jsem vyzvala přítomné ženy,aby vytvořily dvojice a čtvrthodinku se snažily potěšit druhou ze dvojice.Pak si měly poznamenat své pocity a otočit role-ta,která utěšovala,měla myslet na něco bolestného ze svého života a druhá ji měla těšit.Po půlhodince jsme se opět sešly a některé z žen-které chtěly-se s námi sdílely s tím,co zažily. Dvě Polky ,které se povrchně znaly minimálně rok a přijely vlakem ve stejném kupé,v té chvilce zjistily,že mají v mnohém podobné starosti,ale také to,že částečně mohou jedna druhé poradit a potěšit ji.V jiné dvojici byla jedna Němka a jedna Polka.Bez tlumočnice se nemohly domluvit,neovládaly jazyk té druhé.Velmi jsme se podivily,když se vrátily obě spokojené.Jedna řekla:když se podívám druhému člověku do očí,vidím tam radost nebo smutek.Když vidím smutek,zkusím potěšit-v tomto případě jen stiskem ruky a pohlazením.Pohled z očí do očí ukázal,že to nebylo prázdné gesto.
Těšit můžeme dvěma způsoby.Tím prvním je – říci to,co tak často říkáme: „To bude dobré“.Je to ale laciná útěcha,nic nedává.Druhým způsobem je podepřít,dodat odvahu.
- Ano,to je to,co máme dělat a co je naším úkolem.
Ježíš na otázku,co dělat,aby člověk dosáhl věčného života , vyprávěl podobenství o milosrdném Samařanovi a končil tím,čím i já chci dnes končit: „Jdi a jednej také tak!“
Alena Naimanová
Číňané jsou tady…
Když se v neděli 1. května objevila v našem sboru v Kostelci nad Orlicí malá skupinka cizinek (Korejky? Vietnamky? Číňanky), byli jsme překvapeni, že se snažily orientovat podle zpěvníku v liturgii. Po bohoslužbách jsme se dověděli, že jsou ubytovány v místním autokempu, mají se učit česky a nějakou dobu tu pobudou. Na příštích bohoslužbách za 14 dní přišly opět, a abychom o sobě něco více věděly, setkaly jsme se za několik dní – 6 čínských křesťanek, farářka a pastorační asistentka – u sboru a v bufetu k rozhovoru. Naštěstí jedna z nich umí dost dobře anglicky. Z darovaného českoanglického slovníku se velmi zaradovala. Ony i my se už těšíme na další společnou bohoslužbu (5. 6.) a na odpolední setkání jejich skupinky s naší náboženskou obcí. Sháníme někoho, kdo by nám tlumočil, abychom se o sobě dověděli navzájem co nejvíce.
Je to zvláštní pocit, když plná třetina účastníků bohoslužeb jsou cizinci – vedle „našich“ Číňanek k nám pravidelně skoro 2 roky dochází z azylového domu jedna Ukrajinka. Před 50 lety panovala z Číňanů obava. Dnes se učíme se spolu dorozumět, pomáhat si a společně chválit našeho společného Otce.
Alena Naimanová
Prohlášení duchovních Královéhradecké diecéze CČSH
My, duchovní Královéhradecké diecéze Církve československé husitské, se distancujeme od angažovanosti pro politickou stranu našeho bratra ve službě Mgr. Rostislava Kotrče. V našich řádech sice nemáme nikterak ošetřeno, zda a jak se mají ti, kdo jsou ve služebním poměru naší církve, politicky angažovat, ale platí doporučení o zdrženlivosti a uvážlivosti. Je skutečností, že východiskem i duchovním nábojem naší církve je „svoboda svědomí“. Občanskou angažovanost, svobodu a odpovědnost vítáme, ovšem naše společenství by nemělo být rozdělováno pro politické názory jednotlivců. Svoboda jednoho nesmí omezovat svobodu druhých.
Duchovní vikariátu libereckého, královéhradeckého, náchodského, pardubického a královéhradecký biskup Pavel Pechanec
Dopis bratra patriarchy k říjnovým volbám
Sestry a bratři, členové církve a duchovní, obracím se na vás tímto dopisem v čase před letošními komunálními a senátními volbami.
Každý z nás má právo na své politické přesvědčení a na svobodné rozhodování, komu dá svůj hlas v nadcházejících volbách. Tato svoboda přesvědčení a svobodné volby jsou cenným demokratickým projevem naší společnosti, která nastoupila znovu tuto cestu po roce 1989. Volby konané pod nátlakem „jedné strany“, jak se to dělo v minulosti, byly v rozporu s demokratickými a humanitními zásadami našeho novodobého státu spjatého s osobností politika a filozofa Tomáše G. Masaryka. Jako věřícím církve, která navazuje na akcent husitství, zajímající se o veřejné záležitosti, nám má ležet na srdci dobro naší vlasti a konkrétních měst a míst, kde žijeme. Současná svoboda volby není samozřejmostí a je třeba ji využít a naplnit odpovědným rozhodováním a nepropadnout lhostejnosti, liknavosti a nezájmu. Využijme tuto možnost volit s odpovědností a uvážlivostí.
Ve své druhé části dopisu se obracím k vám, duchovním. Vstup do politiky se může sice jevit jako lákavá nabídka, avšak duchovní se má „cele“ věnovat své pastorační činnosti. Připomínám proto usnesení ústřední rady Církve československé husitské z roku 2010 i z letošního roku, která nedoporučuje svým duchovním politickou angažovanost. „CČSH chce ctít zkušenosti a odedávné řády církví, které žádaly své duchovní pracovníky, aby se vystříhali členství v politických organizacích a politických hnutích. CČSH považuje za nevhodnou angažovanost duchovních ve prospěch politických stran a politických hnutí, neboť tím omezují svou pastorační působnost vůči širokému názorovému spektru svých věřících. Stranické přesvědčení se nesmí zrcadlit v duchovním působení.“ Svým duchovenským nasazením máme napomáhat především k utváření společenství církve jako Kristova lidu podle zásad Božího království, jak nás k tomu vyzývá apoštolovo slovo: „Avšak ty buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo zvěstovatele evangelia a cele se věnuj své službě“ (2 Tm 4,5).
Výtvarná soutěž pro děti
Ekumenická rada církví spolu s partnery již popáté připravila výtvarnou dětskou soutěž, kterou pořádá v rámci slavnosti Modlitba za domov. Letošním tématem je rodinný portrét a je určena všem farníkům, sborům, kroužkům i rodinám.
„Pojďte se společně s dětmi zamyslet nad tím, co pro vás znamená vaše rodina. Je to jistota a bezpečí…místo pro váš život…domov… jsou to ti nejmilejší lidé …?“ ptá se Ludmila Třeštíková, koordinátorka Modlitby za domov 2014.
Motto letošní slavnosti „Rodina mi dává kořeny i křídla“ je námětem výtvarného zobrazení portrétu s použitím různých výtvarných technik: kresby, malby, grafiky, papírové koláže nebo i kombinace těchto postupů vždy na papírovém podkladu na běžných formátech, nejlépe A3 a A2. Soutěž má pět kategorií a jednu speciální. Výherci získají zážitkové ceny – rodinné vstupenky do hradů a zámků, muzeí a expozic po celé České republice, knihy, filmy a další ceny. Nejlepší práce budou představeny během festivalu Modlitba za domov v KCMT Praha 11 a v přímém přenosu ČT dne 28. 10. 2014 a také bude uspořádána putovní výstava.
„Vytvořte s dětmi a zašlete nám skutečný portrét vaší rodiny. Portrét znamená zobrazení člověka nebo skupiny lidí – tedy rodiny – charakterizujícím způsobem. Jde nejen o podobu osob, ale také o oděv nebo předměty pro ně typické a důležité, o zobrazení jejich vzájemných vztahů, o povahu a náladu rodiny, o tvar rodinné skupiny. Portrét také mívá i nějaký ozdobný rámec, je to vhodný doplněk skupinového portrétu a dává mu zvláštní charakter. V roce 2014 – Rok rodiny- se modlíme za domov, domov tvoří rodina,“ vysvětluje Ludmila Třeštíková.
Soutěžní práce je možné zasílat poštou na adresu: Ekumenická rada církví v ČR, Donská 5, 100 00 Praha 10 celé léto až do pondělí 13. října 2014.
Více informací o slavnosti a leták soutěže také na www.modlitbazadomov.cz