Český Dub

Milí přátelé, sestry a bratři v Kristu! Vzpomínáte si, jak jste svým dětem či vnoučatům vyprávěli velikonoční příběh? Jak byly jejich oči plné údivu a nadšení, když po Jidášově zradě, ukřižování a prázdném hrobu přišlo Ježíšovo vzkříšení? Na dětech vidíme opravdovou bezelstnost i  odvahu přijímat věci takové, jaké jsou. My dospělí už máme s akceptováním určitých faktů problém. Jsme schopni vzít na vědomí Jidášovu zradu, protože s  podrazy různého druhu máme, bohužel, své zkušenosti. I se smrtí jsme se k naší lítosti setkali, protože, ať chceme, či nikoli, opouští nás ti, které milujeme. Ovšem přijmout fakt, že Ježíš ožil, byl vzkříšen a že tím ukazuje i na naději života věčného, to už bývá pro některé tvrdý oříšek.
Vypravuje se žert o moderních teolozích. Jeden takový líčí, jak tajně kopal na místě Ježíšova hrobu. Ke svému překvapení tam našel zbytky kostí muže z 1. století naší éry. „Důkaz je tedy jasný.“Povídá sebevědomě. „Zpráva z evangelií o Kristově vzkříšení je mytologie. Nic víc.Kdyby byl vzkříšen, nenalezli bychom Ježíšovy ostatky.“Jeho kolegové mu vzrušeně oponovali: „Ale to není možné. Znamenalo by to, že Ježíš Kristus skutečně žil!“ Pokračovat ve čtení „Velikonoční pastorační dopis“