Broumov

Kázání v Broumově 18. 7. 2010 (Ř 8,1n.6-9-15.24-26, Lk 16,1-19)

Co to Ježíš vlastně vyřkl? Věc nečekanou, nezapadající do obrazu, který o něm máme. Působí na nás jako „nášlapná mina“, je to provokace, která spolehlivě rozhořčuje. Jak může lidem duchovně zaměřeným dávat za příklad člověka, který se evidentně pokouší o korupci?
Než se ovšem při čemkoli nechá člověk unést emocemi, má se pokusit proniknout pod první, doslovný smysl slov. Pokračovat ve čtení „V čem ta prozíravost?“

Kázání v Broumově, 4. 7. 2010 (Ž 37,1-7.30-31; Mdr 5,1-5; Lk 11,42-45)

Běda, běda a třikrát běda – to, co tu Ježíš vyčítá svým současníkům, neztratilo bohužel na naléhavosti ani v dnešním světě, ani v naší současnosti. A tak je na místě připomenout to právě v souvislosti s nadcházejícími svátky. Pokračovat ve čtení „Následování, nikoli uctívání“

Kázání v Broumově o 1. neděli postní, 21. 2. 2010
(Ž 91,15-16; 2K 6,1-10; Mt 4,1-11)

Svět okolo nás je plný nabídek. Reklama staví na tom, že vám z té nepřebernosti něco zvýrazní Toho si všimni! My si teď ovšem všimněte něčeho podstatnějšího než je reklamní nabídka! Začíná půst – takové velké upozornění, že se má něco změnit. Pokud svět okolo bereme jako  k lepšímu osudově nezměnitelný, měli bychom zpozornět. Je málo být nespokojený. Je třeba něco udělat! Ta změna ovšem – pozor – musí začít v nás. Je to nepříjemné, ovšem nezbytné. Pokračovat ve čtení „Chce to změnu!“

Kázání v Broumově 7. 2. 2009 (Ž 105,2-5; Iz 55,6-11; Lk 8,4-15)

Boží slovo. Padá na lidi jako na zem déšť, sníh či přehršle zrnek. Vypadá jako nadarmo vydávané.
Co je s Božím slovem dnes? Biblí je na miliony. Kolik je rukou, které doma bibli otevřou, kolik očí, které se zadívají, kolik myslí, které nad přečteným rozjímají, kolik srdcí, která se otevřou Boží výzvě? Pokračovat ve čtení „Naprázdno?“

Kázání o 2. neděli adventní, lekcionář „Pokání a obnova církve“

Kněz Zachariáš, spravedlivý a bezúhonný, oněměl po rozhovoru s Božím poslem v chrámu, když zapochyboval o ohlášené Boží milosti (pak už „neměl co říct“, pak už musel jen čekat). Ale po narození syna, když již smí otevřít ústa, zpívá chválu svému Bohu. Zpívá o Spasiteli, který přichází. Zpívá o záchraně lidu z rukou veškerých nepřátel, o smlouvě s Abrahamem, o Boží věrnosti. Chválí Boha a uvědomuje si, že on je zdroj všeho dobrého, co lze prožít. Chválí Boha a chápe, že dítě, které mu bylo ve stáří dáno, není dítě pro něj, ale pro Boha. Že přišlo na svět s úkolem prorocky připravit cestu zaslíbenému Mesiáši, Vycházejícímu z výsosti. Ten má přijít jako záchrana ze tmy a stínu smrti a přivést lidi na cestu pokoje. Stín smrti je neoddělitelným rubem našeho bytí. Smrt jej vrhá po celou dobu našeho života – nemocemi těla počínajíc, pošramocenou duší pokračujíc, pokaženými vztahy nekončíc. Pokračovat ve čtení „Nesetrvávej ve svém hněvu“