Církve československé husitské
Další vernisáž výstavy Víra, naděje, láska proběhla tentokrát v krásném broumovském kostele v sobotu 4. července 2020. Výstavu uvedla zdejší sestra farářka Jana Wienerová a bratr biskup Pavel Pechanec, hudebně doprovodil nadějný kytarový umělec Jiří Rambousek. V pondělí 6. 7. 2020 se Broumovští vydávají tradiční poutí za Mistrem Janem Broumovskem s myšlenkami a písněmi MJH…
Noc kostelů 2020 v někdejším Husově sboru v Broumově začala v 18 hodin zpěvem sester Hlaváčkových (zpěv) a hrou kytaristy A. Veselého.
Hodinka poezie s Věrou Kopeckou, organizátorkou mezinárodního festivalu DNY POEZIE, konaného již po 20 let v Broumově, byla věnována letošnímu výročí Boženy Němcové a zdejšímu kraji.
Také čtení z Parabible proběhlo v teplém večeru před sborem. Až při stmívání se návštěvníci opět přesunuli do sboru, který prosvěcovaly svíčky a proznívala flétna Jany Jarkovské z jejího nejčerstvějšího CD – hudbou současných českých skladatelek.
Navštívily nás asi tři desítky posluchačů a zájemců o program.
(Použity fotografie Y. Matuszkiewiczové, Š. Rambouskové a J. Wienerové)
Náboženská obec CČSH oznamuje:
Duchovní obnova ve dnech 1. – 4. dubna v Broumově – v klášteře jsme po 4 dny nahlíželi do enneagramu a hledali “rovnováhu” duše… duchovní cvičení v silentiu s názvem Pohyby duše – rovnováha v Kristu vedl bratr biskup Pavel. Klášter a jeho zahrady nabídly tolik očekávaný poklid, kteří všichni, kdo už jednou zde byli, rádi opět nacházejí. Při posledním večeru jsme mohli sdílet své dojmy a také jsme společně oslavili narozeniny zdejší milé broumovské sestry farářky Jany Wienerové.
Mysl i tělo potřebuje občas zklidnit, proto Královéhradecká diecéze nabízí svým duchovním a kazatelům možnost „duchovní obnovy“ – duchovních cvičení s lektorem v krásném prostředí broumovského kláštera. I letos na podzim jsme se ve dnech 22.-25. října zde setkali podruhé a doprovázející byla prof. Ivana Noble.
Husův svátek oslavíme letos již sedmou Poutí pro pravdu s Mistrem Janem.
Pouť zahájíme pobožností v 9.30 ráno v pátek 6. července v Husově sboru a postupně projdeme několika zastaveními (náměstí u morového sloupu, u gymnázia, na konci Hvězdecké, na Jiráskově cestě a v Křinicích, kde se občerstvíme v Americe, dále pak u Hubertovy kapličky pod Stěnami a u vyústění cesty k silnici vedoucí z Pasů). Připomeneme si nejen historii vážící se k Husově postavě, ale zejména výzvy z jeho odkazu zasahující naši současnost. Pouť trvá zpravidla do 15 hodin, kdy se účastníci rozjedou domů ze zastávky u jetřichovské křižovatky.
Zveme ekumenickou i širší veřejnost.
– to doporučil kdysi apoštol Pavel křesťanům (ve Filipech a v Tesalonice). A těm dnešním by to nejspíš opakoval ještě vícekrát než jim tehdy, kdyby uviděl naše vážné křesťanské obličeje a rezervovanou důstojnost. Jenže přece jen by na ten první pohled nejspíš nedal. Spíš by se dal do hovoru a podle něj usoudil, co pod tou slupkou, kterou nosíme na veřejnosti, vlastně je.
A tak se ptáme, co by našel? Moralistické povzdechy, žehrání na zkažený svět a skupinovou povýšenost by určitě jako křesťanské jednání nehodnotil. Na druhou stranu dobře věděl, že skutečná radost se neprojevuje hřmotným veselím. Věděl, že to může být také tichá, vnitřní záležitost, která unese i kdejakou bolest (ale netváří se bolestínsky) a hlavně drží a vydrží. Je to tím, že má svůj zdroj v jiných než vnějších (veselých) událostech či podmínkách.
A tak jsme se mohli radovat dokonce v propůjčeném kostele, nezávisle na počtu zúčastněných, jen s vědomím, že máme společenství s tím vzkříšeným Kristem, jehož obraz ve vitráži se nám vznášel před očima. Ano, píšu o neděli 22. října, kdy jsme ke slavnosti v kostele Vzkříšení (v Husově sboru) v Broumově přivítali hosty zblízka i zdáli. O bohoslužbách vedených královéhradeckým biskupem P. Pechancem a místní farářkou J. Wienerovou. O slibu nové rady starších. O krásné hudbě a o zpěvu rozléhajícím se v kostele. O setkání kolem stolu v modlitebně, kde se ještě jednou rozsvítil zpěv Bohemáčku.
Radovali jsme se z každého, kdo se přišel radovat s námi. A protože ta pravá radost nevyprchá po skončení slavnosti, zůstává v nás. Zároveň zůstává i vděčnost za společné chvíle, za Boží blízkost, za nové naděje v našem usilování. Přeji takovou radost i vám. Hledejte a najděte její pramen.
Víme o něm a vracíme se k němu při každých bohoslužbách, při čtení Bible, při modlitbách. Ten pramen je v Bohu a přeji ho najít každému. Protože každému je určen. To jen my lidé si občas před prosté záležitosti nastavíme spoustu překážek a pak se na ně vymlouváme.
Radujte se, lidi! Umíte to ještě? Znáte k tomu cestu? Jana Wienerová
