Publikováno

Modlitby 14. týden, 30. března – 5. dubna 2020

texty pro neděli 5. dubna 2020 – 6. neděle postní – Květná

První čtení z Písma: Izajáš 50, 4-7

Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci. Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět. Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním. Panovník Hospodin je moje pomoc, proto nemohu být potupen, proto tvář svou nastavuji, jako kdyby byla z křemene, a vím, že nebudu zahanben.

            Panovníku Hospodine, probouzíš nás každého rána, podpíráš a chceš, abychom i my uměli zemdlené posílit.

            Býváme, ale někdy unaveni, uhýbáme, čas karantény nás vysiluje, nejsme tak docela z kamene.

            Prosíme, dej ať cítíme sílu z Tebe a umíme ji předávat s nadhledem a v naději.

Pokračovat ve čtení „Modlitby 14. týden, 30. března – 5. dubna 2020“

Publikováno

Ve 12 hodin jsme po celém světě prosili o přiblížení Boží milosti v čase karantény a nouze

Dnes 25. 3. 2020 ve 12 hodin jsme po celém světě prosili o přiblížení Boží milosti v čase karantény a nouze:

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Neboť Tvé je království i moc i sláva na věky.
AMEN

Publikováno

Modlím se, aby nás vedla síla lásky – slovo bratra biskupa Pavla

Mám za to, že většina lidí je nesmírně pozitivních, neztrácíme humor ani nadhled. I když včera jsem šel na poštu a byl překvapen, že jen půlka lidí nosila roušku. Na přechodu byla červená a na druhé straně stála šedovlasá paní s hůlkou, hodně přes osmdesát a bez roušky. Auta kolem nás hučela a já si pomyslím „Tak tahle paní by roušku mít rozhodně měla, přece patří do ohrožené skupiny!“ Naskočí zelená a jdeme proti sobě a když se míjíme udělá úkrok ke mně a vyštěkne do obličeje: „Zhebni!“ Je to tak nečekané, že ujdu ještě pár kroků, než se konečně ohlédnu a dojde mi velikost agresivní zloby. Paní na vratkých nohou ještě cosi brblá a pomalu přechází na druhou stranu. V hukotu projíždějících aut ji ale už nerozumím ani slovo. Stojím na chodníku, dívám se za ní a je mi pouze jasné to, že neklid a obavy občas přemohu každého. Kolik toho už asi zažila. Prožila už tolikrát strach a člověk není vůči němu nikdy imunní. Lpí na životě a já s rouškou ohrožuji její klid. Kouskem látky na připomínám, že by se měla bát. „Zhebni!“ Zničit strach nelze a „práh strachu“ máme každý jinde. A tak teď tady sedím u počítače a přemýšlím nad tou paní a strachem, co je hluboko v každém z nás. Modlím se, aby nás vedla síla lásky, co strach posouvá do pozitivní rovnováhy srdce. Všichni jsme na „přechodu“, jdeme životem, zatím nám svítí zelená.
* Otče, prosím za všechny, co nyní přemáhá strach. Prosím, ať síla Tvé lásky nás posouvá životem, přináší pokoj a dobré světlo pro cestu života. Amen