První den po sobotě, když ještě byla tma…

Pane, slova velikonočního evangelia jsme četli už mnohokrát. Letos jsou ale Velikonoce jiné, jsme nuceni vnímat prázdnotu kostelů, všechno je jinak… Prosíme, ať svědectví o prázdném hrobu se nese nadějí a znovu prožijeme v církvi úžas a radost.

První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. (Jan 20,1)

Modlitby 15. týden, 6. – 12. dubna 2020

texty pro neděli 12. dubna 2020 – Hod Boží velikonoční – vzkříšení Páně

První čtení z Písma: Skutky 10, 34-43

Petr se ujal slova: „Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé. To je ta zvěst, kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech. Dobře víte, co se dělo po celém Judsku: Začalo to v Galileji po křtu, který kázal Jan. Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním. A my jsme svědky všeho, co činil v zemi judské i v Jeruzalémě. Ale oni ho pověsili na kříž a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu zjevit se – nikoli všemu lidu, nýbrž jen svědkům, které k tomu napřed vyvolil, totiž nám; my jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. A uložil nám, abychom kázali lidu a dosvědčovali, že je to on, koho Bůh ustanovil za soudce živých i mrtvých. Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří.“

 

            Bože, věříme v Krista, kterého jsi ustanovil za soudce všech živých i mrtvých.

            Věříme v jeho milost a v náš úkol, že máme lidem dosvědčit, že On je Spasitelem světa.

            Prosíme o Tvého Ducha, ať dokážeme svědčit o něm i v této nejisté době.

Pokračovat ve čtení „Modlitby 15. týden, 6. – 12. dubna 2020“

Zamyšlení bratra biskupa Pavla Pechance nad biblickým textem pro 5. postní neděli


Biblický text: Jan 11,1-45; Vzkříšení Lazara

Sestry a bratři,
prožíváme velmi zvláštní čas. Nemůžeme se setkávat, podávat si ruce, a tak jsme na telefonech, na síti internetu a v duchovním spojení… Období karantény nás nutí, abychom si ve volném čase četli, luštili křížovky, dívali se na filmy. Ti věkem nejzkušenější mají od tohoto týdne i nový televizní program, který vysílá starší pořady.
Vzpomínáte si na zábavný televizní pořad „Možná přijde i kouzelník“? Poprvé se na obrazovce objevil v roce 1983 a bylo to pro mnohé z nás v době socialistické šedi jako zjevení – velmi vtipné a milé, i když, jak známo, kouzelník nikdy nepřišel – byť v názvu příslib zněl, že: „Možná přijde i kouzelník…“
To dnešní čtení z evangelia, sestry a bratři, nese v sobě tajemství, které současný člověk převážně vnímá s úsměvem a říká si: „Možná tady už ten kouzelník přišel…“ Nebyl to jen trik a imaginace? Dohoda mezi Ježíšem a jeho dobrým přítelem Lazarem? Nemohlo to všechno být tak, že Lazarova smrt byla jen zdánlivá, aby se ukázala Ježíšova moc? A hlavně celé to vyprávění spadá do říše bájí a legend, kterých je na světě tolik… Člověk přece nemůže věřit všemu, co je kde psáno. Celé to čtení z Písma není pro 21.století spjato s žádným jasným důkazem.

Pokračovat ve čtení „Zamyšlení bratra biskupa Pavla Pechance nad biblickým textem pro 5. postní neděli“

Bůh v pokoře, odvaze a moudrosti

Pro správné fungování života jsou nevyhnutelné a nezbytné tři základní věci: Uvědomit si, že nejsem víc, než kdokoliv jiný… říkáme tomu „POKORA…“
Uvědomit si, že dokážu čelit jakékoliv situaci… říkáme tomu „ODVAHA…“
Uvědomit si potřebu mlčet a nereagovat na hloupost jiných lidí… říkáme tomu „MOUDROST…“
Kéž nás Bůh posiluje v pokoře, odvaze a moudrosti…