Kázání o 19. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu B
Slova Pána Ježíše, od jejichž vyslovení uplynulo více jak dva tisíce let, neztratila svou platnost ani v dnešní době. Doba, ve které tato slova zaznívala, byla plná zvratů, byla to doba, kdy se začala bořit civilizace starého věku, kdy bylo lidstvo vyčerpáno válkami, armády táhly sem i tam, braly a plundrovaly vše, co bylo, a v lidech se rodila víra, že nadešel konec světa. Dozněly hlasy proroků a nastávala doba duchovní vlažnosti, doba farizeů a zákoníků. A do takové doby, do takových rozháraných poměrů, zaznívají Ježíšova slova, která lidem ukazují cestu i cíl.
Lidem, kteří jsou ochotni jít jeho cestou, pak říká: „Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji.“ Tato slova jsou určena i nám a naší církvi. Proto bychom se také měli nad významem tohoto Ježíšova výroku více zamyslet. Každý z nás by si měl klást otázky a každý sám ve svém nitru na ně pak hledat odpovědi. Mám sůl v sobě? Jestliže ano, jaká je její solivost? Žiji v pokoji se svými nejbližšími? Žiji v pokoji se svými bratry a sestrami ve společenství církve? Nejsem to právě já, kdo, třeba způsobem svého života, svádí toho nepatrného, který věří v Ježíše Krista, nejsem to právě já, kdo ho svádí k hříchu?
Buďme poctiví sami k sobě při hledání odpovědí na otázky, které nám budou při opětovném pročítání evangelijního textu vyvstávat na mysli. Budeme-li poctiví sami k sobě, možná pak budeme dobrou solí. Z lidského pohledu má sůl ve srovnání se zlatem nepatrnou cenu. Život bez ní by ale nebyl možný. Už lid Starého zákona znal cenu soli a také si jí vážil víc než jakýchkoli pokladů. Bez soli neměla platnost ani žádná oběť. Jistě mi dáte za pravdu, že v lidském životě je daleko potřebnější sůl nežli zlato, bez kterého by se lidstvo dokázalo obejít.
Proto také Pán Ježíš své následovníky přirovnával k soli. V Matoušově evangeliu říká: „Vy jste sůl země, jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude solena?“ A náš dnešní evangelní text říká: „Sůl je dobrá, ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žije mezi sebou v pokoji.“
Jakou solí jsme pro své rodiny? Jakou solí jsme pro bratry a sestry v našem sboru? A hlavně, jakou solí jsme pro svět a celou lidskou společnost? Co všechno je solí v našem životě? Je to naše láska k Pánu Bohu a k lidem, je to naše pokora a tichost, je to naše touha po pravdě a spravedlnosti, je to ochota jít tou úzkou cestou? Hledejme odpovědi na otázky, abychom nebyli překážkou pro naše bližní v cestě za Pánem Ježíšem Kristem, ale abychom celým svým životem, celým svým životním projevem, je přiváděli k němu.
Bc. Františka Tichá