Kázání uveřejněné v ČZ 28/2013; 8. neděle po Duchu sv.; L 10,25-37
Sestry a bratři,
začněme dnešní čtení Lukášova podobenství o milosrdném Samařanu o několik veršů dříve. Ježíš zde sedmdesáti učedníkům po návratu z cest připomíná:„Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, tak že vám neuškodí. Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují, radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“
Snad by se v podobném významu dal chápat i smysl dnešního textu podobenství. Neradujte se, že jste si zasloužili podíl na věčném životě, že jste poodhalili roušku Božího tajemství, radujte se, že vás slovo Boží pohnulo k lítosti a milosrdenství a že se nemusíte ptát spolu se zákoníkem, kdo je můj bližní. Ta otázka v něčem připomíná otázku Kainovu. Kdyby byl Kain bratrem Abelovi, kdyby se k němu choval jako ke svému mladšímu bratru, nemusel se ho Hospodin ptát: „Kaine, kde máš svého bratra? A on se nemusel vymlouvat slovy podobnými těm, která pronesl zákoník.„Cožpak jsem strážcem svého bratra?“
Některé motivy jako by se stále znovu vracely. Jakoby Bůh chtěl přivést svůj lid k porozumění, že není třeba dobývat nebes, ale je třeba neminout se s potřebnými a blízkými. Že víc než věčná blaženost je soucit, který konec konců mění perspektivy našeho života.
Často je nám připomínáno, že začít je třeba především u sebe, ale co když to ve skutečnosti znamená začít u svého bližního, dát mu přednost před sebou, přestat se zabývat jen vlastním nebem či peklem a hnout pro někoho prstem. Nemít bližního na dálku jako součást zbožné kulisy, ale připustit ho blíž k tělu. Ono to vždy něco stojí, dáme li druhému přednost před sebou samým, ale snad jedině tehdy můžeme v pravdě očekávat, že se něco v našem životě změní.
Můžeme se ptát, jaké motivy vedly milosrdného Samařana k jeho jednání. Jak by odpověděl zákoníkovi na otázku, co konat, aby měl podíl na věčném životě, a zda se vůbec podobnou otázkou zabývat. Možná by odpověděl stejně jako Ježíš, když odkázal zákoníka na znění Zákona: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého srdce a bližního jako sebe samého.“ A buď vděčný a raduj se z toho, co pro tebe učinil Bůh. Připomínej si Boží milosrdenství a nepočítej zásluhy. Není od věci vidět v milosrdném Samařanu samotného Ježíše. Jeho milosrdný soucit hýbe Lukášovým evangeliem, otevírá budoucnost ztraceným a neplodným a to není málo, není málo najít odvahu se k druhému přiblížit. A není třeba zůstat jen Ježíšovými obdivovateli, je třeba nechat se jím inspirovat, nechat se pohnout soucitem. Mluvíme o lásce, ale často je pro nás spojena více s povinností a zásluhami. V takové lásce je ale málo místa pro hříšníky, pohany či bezvěrce. Láska daná příkazem a uzavřená v konvencích, láska, která nezná radost a vděčnost, bývá slepá a hluchá, obtížně hledá cestu k druhým lidem a neví mnoho o svobodě Božích dětí.