Když dnes slyšíme jmého historické postavy Jan Hus, začnou mnohým z nás vyplývat na povrch tyto školní vědomosti: 6.7.1415, Kostnice, hranice, katolický kněz, rektor Univerzity Karlovy, reformátor, kazatel, Betlémská kaple, Krakovec, proti odpustkům…a mnohé další. Tyto vědomosti, ale dělají z Husa mrtvou historickou postavu, prapra předka, který byl zajímavý jen tím, že se neodvolal a dal se upálit. To je ale poněkud plochý náhled na Mistra Jana Husa. Proč by se potom po něm jmenovalo tolik ulic, tolik kostelů, proč by se k němu odvolávali nové a nové generace?
Je mnoho a mnoho myšlenek, které by stálo za to znovu a znovu připomínat, které i dnes jsou velmi aktuální, ať už se týkají církví, politiků, společnosti i nás jednotlivců. Přesto bych dnes připomněla jen 2 věci, kterými nás Hus ovlivnil. Ta první je něco, co každý den používáme, a ta druhá je něco, co bychom každý den používat měli. Mám na mysli PRAVOPIS a PRAVDU.
Jan Hus totiž působil i jako jazykovědec. Velmi zjednodušil českou gramatiku, protože odstranil spřežky a zavedl diakritická znaménka. Tím umožnil rychlejší zaznamenávání textu, lepší přehlednost a jednodušší čtení. A tak v každé větě, kterou přečteme či zapíšeme, můžeme vnímat vliv Jana Husa.
A stejně jako se snažil dát řád a jednoduchost psanému jazyku, tak se snažil ve svých kázáních, přednáškách i dopisech dát řád a jednoduchost životu, proto hodně mluvil o Pravdě. Není potřeba komplikovat si život spřežkami jako je lež, nenávist, zlomyslnost, závist a jiné prohřešky.
Pravda může mít různé výklady: Pravdivé je to, co lze dokázat. Pravda je tam, kde se shoduje poznání se skutečností. Pravda je to, na čem se shodne většína lidí. Pro Mistra Jana Husa je ale pravda bytostně propojena s Bohem, s vírou. Není to něco, na čem se dá domluvit, není to něco, co se dá vymyslet, rozumově odůvodnit. Pravda tu buď je, a nebo není. Naše myšlení, naše poznání, naše domluvy na Pravdě nemohou nic změnit. Pravda je od Boha, Pravda je podle Husa Bůh sám. A proto nemohl odvolat, nemohl jít proti Bohu.
Kéž tedy na Mistra Jana Husa nehledíme jako na „prapra“ předka, ale na „PRA(vopisu)PRA(vdy)“ svědka. Kéž tu jednoduchost, kterou hlásal, umíme ve svém životě používat. Nejen v pravopise, ale i v našem myšlení a jednání. Kéž našimi nectnostmi nekomplikujeme život sobě ani druhým.
Františka Klásková