Archiv autora: Aleš Toman

Na naše psychiatrické oddělení jsme přijali ženu, která měla ohromnou životní smůlu. Její vlastní, rozvedená matka ji odmala mlátila. Tato žena se tedy ze zoufalství tehdy ještě jako patnáctiletá dívka rozhodla utéct z domova. Doufala, že si najde nějakou práci, nebo alespoň brigádu, prostě něco, čím by se mohla uživit. Jenže kdo nabídne zaměstnání patnáctileté dívce? Ano, ve své mladičké hlavě se krutě přepočítala. Byla zoufalá, hladová, bez střechy nad hlavou. Přespávala po nočních barech ve společnosti nejrůznější spodiny. Jednoho dne si jí všiml nějaký muž, který vypadal vcelku solidně a nabídl jí práci. Byla totiž krásná. Stačí prý, když se umyje, nalíčí a vezme si na sebe něco „lehčího“. Dívka zcela nepochopila, o co se vlastně jedná, ještě nebyla schopná domyslet všechny důsledky jejího souhlasu. A tak se z ní stala prostitutka. Tomuto „řemeslu“ se musela věnovat sedmnáct let. Záměrně píši slovo musela, protože mi podrobně vysvětlila, jak celý tento systém funguje a že není vůbec jednoduché dostat se „z kola ven“. Dále mi vyprávěla, že aby alespoň na chvíli zapomněla na své ponížení, nulové sebehodnocení a mnohdy otřesné zážitky ze „zaměstnání“, začala brát drogy. Alespoň na chvíli ji pomohly dostat se z této příšerné reality. Jenže jak všichni víme, brát v této situaci drogy je jako vyhánět čerta ďáblem. Asi po patnácti letech provozování tohoto „řemesla“ jí svitla kapka naděje. Pokračovat ve čtení „Pretty woman? (Možná ve filmech nebo v pohádkách)“

Na stránkách evangelikálního měsíčníku Zápas o duši jsem se v říjnovém čísle tohoto roku dočetl poněkud zarážející slova jistého bratra Ludvíka tvrdého. Píše: „já osobně jsem začínal jako arminián. Pocházel jsem z nevěřící rodiny – děda s babičkou byli členy Církve československé husitské, takže o evangeliu neměli ani ponětí. od dědečka jsem věděl jen to, že bůh asi je a něco málo událostí ze Starého zákona – David a Goliáš atd.“ Co tomu říkáte? Pokračovat ve čtení „Důvod k zamyšlení“

V Pánu milé sestry a milí bratři, všichni, kdo v posledních letech pravidelně čtete mé příspěvky do našeho týdeníku Českého zápasu, mne už asi trochu znáte a z mých článků vnímáte, že mám neustále na mysli i srdci obnovu naší církve, a to jak v mé domovské náboženské obci, tak v Církvi československé husitské jako celku. Pokračovat ve čtení „Obnova naší církve podle biblických vzorů“

Nehemiáš, velice zbožný Žid, žil nějaký čas mimo Jeruzalém, svůj duchovní domov. Sloužil jako číšník u perského krále Artaxerxe I., na hradě v Šúšanu. Na počátku zimy roku 446 př. n. l. za ním přišel jeden z jeho bratrů, Chananí, a ještě několik dalších mužů z Judska. Nehemiáš se jich ihned zeptal na Judejce i Jeruzalém. Velice ho zajímalo a záleželo mu na stavu, ve které se nachází – a to nejen město Jeruzalém jako takové, ale i Boží lid. Tehdy mu odpověděli: „Lidé jsou ve veliké nouzi a potupě a hradby Jeruzaléma jsou zbořeny a brány spáleny.“ Jakmile Nehemiáš tato strašlivá slova uslyšel, usedl a celé dny plakal a naříkal. Postil se a modlil se k Bohu nebes za záchranu synů Izraele a za obnovu Jeruzaléma, duchovního domova izraelského lidu. Pokračovat ve čtení „Může nás ještě dnes inspirovat Nehemiáš?“