Archiv autora: Věra Říhová

Kázání na III. neděli po Velikonocích (J10,22-30; ekumenický lekcionář cyklu C), uveřejněno v Českém zápase 16/2013.

Ve vzpomínkách turisty po Izraeli jsem kdysi četla, jak se ocitl u napajedla právě ve chvíli, kdy pastýři z různých směrů přivedli své ovce. Oni sami utvořili hlouček, povídali si a mezitím se jejich stáda beznadějně promíchala. Ten turista na to hleděl s velkým podivem a běžel se pastýřů ptát, co si počnou. Ti se jenom usmívali a říkali, ať si počká. Po nějaké chvíli se opět rozešli každý svým směrem, začali ovce volat a jejich ovečky se, každá za svým pastýřem, poslušně rozdělily. Pokračovat ve čtení „Pravý pastýř nežene, pravý pastýř vodí“

Kázání uveřejněné v ČZ 4/2013 – 3. neděle po Zjevení Páně, Mk 1,14-20

„Končí předchůdcovské období pů-sobení Jana Křtitele. Kristus je pokřtěn Otcem, Duchem svatým, nastal čas mesiášského poslání. Ježíš zahajuje svou činnost. A kde? Nikdo by nečekal, že začne v Galileji. Ta vůbec neměla pověst pravé zbožnosti. Jenomže Ježíš byl poslušný prorockého slova: lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo. Pokračovat ve čtení „Je to nové učení – plné moci“

Kázání uveřejněné v ČZ 2/2012, Vznik CČS, J 2,13-22

Druhé neděli po Novém roce letos předcházejí dva významné dny. 6. ledna si křesťané tradičně připomínají Zjevení Páně – navštívení Tří králů; 8. leden je dnem vzniku naší církve.

Evangelium určené právě pro tento důležitý den naší církve najdeme vzácně shodně u všech čtyř evangelistů. Jan příběh uvádí hned na začátku po prvním Ježíšově zázračném činu, kdy při svatbě v Káni Galilejské proměnil vodu ve víno. Ježíš (před nedávnem v Káni dárce radosti), nyní rozzlobený soudce na chrámovém nádvoří. Ježíšovo rozzlobení nechápou ani sami učedníci. Čteme, že to všechno pochopili až po Kristově vzkříšení. Pokračovat ve čtení „Prolomit krunýř ledu“

Kázání na 20. neděli po Duchu sv., ekumenický lekcionář cyklu C

Ježíš nás učí, že zlo nemáme oplácet zlem, nýbrž že máme odpouštět. Ne jednou, ne dvakrát, ale třeba i sedmkrát za jeden den. V Matoušově podání se na otázku odpouštění ptá sám Petr a zdá se mu, že sedmkrát je dost. Ale dostává odpověď – ne sedmkrát, ale sedmdesátkrát sedmkrát. Nejde o to, aby si člověk dělal čárky až do téměř pěti set. Právě naopak, jde o to, aby si vůbec žádné čárky nedělal a odpouštěl pořád. Pokračovat ve čtení „Odpouštět pořád?“

Kázání o 1. neděli po Velikonocích, ekumenický lekcionář cyklu B

To krátké období po Ježíšově smrti před setkáním učedníků se vzkříšeným Ježíšem vládne zmatek, nedůvěra, smutek. Vlastně sehnal učedníky dohromady strach. Zprávě o zmrtvýchvstání nevěří, bojí se a raději zamkli dveře. Něco pozitivního v tom zmatku ale přeci jenom je: jsou pohromadě. Pokračovat ve čtení „Přichází znovu a znovu“