Archiv autora: Pavel Pechanec

neděle 11. února 2018 – poslední neděle po Zjevení – proměnění Páně

 První čtení: 2. Královská 2, 6-12

Tu mu řekl Elijáš: „Zůstaň zde, protože Hospodin mě posílá k Jordánu.“ Odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.“ I šli oba spolu. Padesát mužů z prorockých žáků šlo za nimi a postavilo se naproti nim vpovzdálí; a oni oba stáli u Jordánu. Elijáš vzal svůj plášť, svinul jej, udeřil do vody a ta se rozestoupila, takže oba přešli po suchu. A stalo se, jak přešli, že Elijáš řekl Elíšovi: „Požádej, co mám pro tebe udělat, dříve než budu od tebe vzat.“ Elíša řekl: „Ať je na mně dvojnásobný díl tvého ducha!“ Elijáš mu řekl: „Těžkou věc si žádáš. Jestliže mě uvidíš, až budu od tebe brán, stane se ti tak. Jestliže ne, nestane se.“ Pak šli dál a rozmlouvali. A hle, ohnivý vůz s ohnivými koni je od sebe odloučil a Elijáš vystupoval ve vichru do nebe. Elíša to viděl a vykřikl: „Můj otče! Můj otče! Vozataji Izraele!“ A pak už ho neviděl. I uchopil své roucho a roztrhl je na dva kusy. ¨

Otče, nemáme nárok na Tvého Ducha, nemůžeme si přisvojit druhých zásluhy.

Tvá přítomnost nás spojuje s lidmi, dává radost a pokoj uprostřed ohňů života.

Prosíme, dej, ať stále vidíme svět Tvýma očima a díl Tvého Ducha obohacuje vše, co je v nás.

Pokračovat ve čtení „Modlitby 6. týden, 5. – 11. února 2018“

neděle 4. února 2018 – 5. neděle po Zjevení

 První čtení: Izajáš 40, 21-26

Což o tom nevíte? Což jste neslyšeli? Neoznámili vám to už na počátku? Což nechápete, kdo položil základy zemi? Ten, který sídlí nad obzorem země, jejíž obyvatelé jsou jako kobylky, ten, který nebesa jak závoj roztahuje a napíná je jako stan k obývání. Ten hodnostáře za nic nemá a jako s nicotou nakládá se soudci země. Sotva byli zasazeni, sotva byli zaseti, sotva jejich odnož kořeny do země zapustila, zaduje na ně a oni schnou a vichr je odnáší jako slámu. „Ke komu mě chcete připodobnit, aby mi byl roven?“ praví Svatý. „K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno?“ Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem; má obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani jedna.

            Hospodine, není na světě ani v dálném vesmíru nic, s čím bychom Tě mohli poměřit.

            Jsme jen součástí Tvého tvoření, zrnkem dočasným, které tady dnes chceš mít.

            Prosíme, zbav nás všech falešných představ o sobě a o Tobě.

Pokračovat ve čtení „Modlitby 5. týden, 29. ledna – 4. února 2018“

neděle 28. ledna 2018 – 4. neděle po Zjevení

První čtení: Deuteronomium 18, 15-20

Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat, zcela podle toho, co jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorébu v den shromáždění: „Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha, a nevidím už ten veliký oheň, abych nezemřel.“ Hospodin mi řekl: „Dobře to pověděli. Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti. Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře.“

             Hospodine, povoláváš mnohdy z našeho středu ty, kteří nám ukazují Tvou vůli.

            Především jsi ale povolal mezi nás Krista, aby nám Tvou Otcovskou péči ukázal jako trvalý vztah.

            Prosíme, dej nám sílu, ať Tě posloucháme, ať naše tápání a přešlapy procházejí proměnou.

       Pokračovat ve čtení „Modlitby 4. týden, 22. – 28. ledna 2018“

neděle 21. ledna 2018 – 3. neděle po Zjevení

První čtení: Jonáš 3, 1-5.10

I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé: „Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a provolávej v něm, co ti uložím.“ Jonáš tedy vstal a šel do Ninive, jak mu Hospodin uložil. Ninive bylo veliké město před Bohem, muselo se jím procházet tři dny. Jonáš vešel do města, procházel jím jeden den a volal: „Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno.“ I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až po nejmenšího. I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. A neučinil tak.

                       Pane, povolal jsi Jonáše do města, kterým se procházelo tři dny a on jím jen rychle proběhl.

            Také my v církvi odbýváme své povolání a rádi se povyšujeme nad ostatní.

            Děkujeme za Tvou trpělivost, kterou s námi máš, a prosíme, probouzej i nás k trpělivé lásce k lidem této země.

Pokračovat ve čtení „Modlitby 3. týden, 15. – 21. ledna 2018“

neděle 14. ledna 2018 – 2. neděle po Zjevení

 První čtení: 1. Samuelova 3, 3b-10.19

Samuel ležel v Hospodinově chrámě, kde byla Boží schrána. Hospodin zavolal na Samuela. On odpověděl: „Tu jsem.“ Běžel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ On však řekl: „Nevolal jsem, lehni si zase.“ Šel si tedy lehnout. Ale Hospodin zavolal Samuela znovu. Samuel vstal, šel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ On však řekl: „Nevolal jsem, můj synu, lehni si zase.“ Samuel ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno. A znovu, potřetí, zavolal Hospodin Samuela. On vstal, šel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ Tu Élí pochopil, že mládence volá Hospodin. I řekl Élí Samuelovi: „Jdi si lehnout; jestliže tě zavolá, řekneš: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší.“ Samuel si tedy šel lehnout na své místo. A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: „Samueli, Samueli!“ Samuel odpověděl: „Mluv, tvůj služebník slyší.“ Tak Samuel vyrůstal a Hospodin byl s ním. Nedopustil, aby některé z jeho slov padlo na zem.

             *   Pane, někdy i my ne zcela rozumíme Tvému volání, ne vždy chceme opravdově slyšet Tvé slovo.

            Tvá slova nepadají do srdce, ale na zem, kde po nich šlapeme, jdeme si po svém.

            Prosíme, obdaruj nás vnímavostí a lidmi, kteří nás umí zastavit.

Pokračovat ve čtení „Modlitby 2. týden, 8. – 14. ledna 2018“

neděle 7. ledna 2018 – Křtu Páně

První čtení: Genesis 1, 1-5

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se Duch Boží. I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.

            Na počátek roku, ve světle ohňostrojů, přichází den první v kalendáři, Pane.

            Světlo a rámus umíme tvořit, ale jednou všemu přijde konec.

            Prosíme, Pane, dej, ať jako Ty vidíme hned, co je dobré a umíme nazvat skutečnost pravým jménem.

Pokračovat ve čtení „Modlitby 1. týden, 1. – 7. ledna 2018“