Archiv autora: Jana Pechancová

Je odpoledne, hlavou se žene spousta dojmů a vzpomínek ze setkání, které před pár okamžiky právě skončilo. 28. březen jsme prožili v kruhu pastoračních asistentů, kazatelů a jáhnů Královéhradecké diecéze a téma ten den směřovalo k osobnosti J. A. Komenského, který by právě v tento den slavil své 425. narozeniny.

Náplň semináře jsme si museli připravit sami, každý pozvaný měl na starost část programu pro své kolegy. Vyslechli jsme skvělou přednášku o životě Jana Amose, kterou připravil pardubický kazatel bratr Zdeněk Martiš. Jeho barvité vyprávění nás zavedlo do světa, kde Komenský vyrůstal, tvořil i odkud utíkal.

Pokračovat ve čtení „Škola hrou – workshop nápadů“

Vikariátní shromáždění třetí v řadě se uskutečnilo v Pardubicích dne 18. března. Pardubický vikariát si připomenul řády s bratrem Pekem a zajímavou přednášku jsme vyslechli od bratra Martina Chadimy, který připomněl velikost našeho prvního patriarchy. Monografie Dr. Karel Farský – I. patriarcha Církve československé (husitské) vychází v červnu v edici H. Náchodské vikariátní shromáždění bylo poslední v řadě a proběhlo v sobotu 25. března 2017.

Každý den svůj hlas používáme a ani se nezamyslíme nad tím, že je to dar, až když něco začíná drhnout a dráždí nás naše vlastní nemohoucnost, uvědomíme si, že o své hlasivky, hlasovový projev i tělo bychom se měli více starat. 20. března se na diecézní katedře sešlo 15 těch, kteří si dobře uvědomují, že hlas je jejich „pracovní nástroj“. Potřebujeme jej k předávání poselství a navíc správnými návyky, nebo odnaučením hlasových zlozvyků můžeme více zpříjemnit a obohatit své posluchače, kteří přicházejí o nedělních bohoslužbách za zklidněním, potěchou. Všichni víme, že tato duchovní posila může být zprostředkována nejen obsahem ale i „formou provedení“…  Pokračovat ve čtení „Katedra, která nás rozezvučí“

Kdybyste se mě zeptali, proč jsem si jako nadpis článku, ve kterém se chci s vámi podělit o své pocity a dojmy z duchovní obnovy v  Broumovském klášteře, vypůjčil jméno jednoho staršího českého filmu (1987), musel bych upřímně odpovědět, že skutečně nevím. Možná to vyplynulo ze situace. Když jsem onen čtvrtek 9. března procházel mohutnou klášterní fortnou a stanul na citlivě zrenovovaném nádvoří, cítil jsem, že se vracím do míst důvěrně známých – ne úplně, ale téměř „jako domů“. Vždyť již potřetí nás zvala otevřená brána do své přátelské klášterní náruče. Vybavoval jsem si vzpomínky na dvě předcházející zde uskutečněná setkání a v ten moment se mi snad v hlavě připomenul onen film, jehož název jsem si vypůjčil.  Ta spojitost filmu s naší Duchovní obnovou je sice poněkud násilná a kulhá na všechny čtyři, ale při troše shovívavosti by se snad dala přijmout. Film „Dobří holubi se vracejí“ se odehrává v prostředí specializované psychiatrické léčebny, kam se opakovaně vracejí lidé se závislostí na alkoholu, aby se naučili se svou závislostí prát. Aby dokázali dát své životy do pořádku. („Pomoz mi, bratře v bílém, zase člověkem být. Přestat pít. Rovně stát, líbat svou ženu, dětem příkladem být…“ – hymna léčebny).  Svět venku však klade nástrahy a pokušení, takže se klienti do léčebny musejí vracet, aby jejich léčba měla smysl, byla účinná a nesla své ovoce….

Pokračovat ve čtení „Duchovní obnova v Broumově potřetí“

Diecézní katedra

Po letech se podařilo v náboženské obci Česká Lípa zvolit radu starších. Slib členů rady, přiblížení nových plánů do budoucna a všechny starosti i radosti jsme společně sdíleli v podvečer 8. března. V České Lípě vzniká nové a živé společenství… Díky Bohu za to.