Smuteční oznámení bratra faráře Františka Kuchty
Duchovní obnova v broumovském klášteře
Pozvání na tvořivou dílnu
Kazatelský kurz zakončil téma řády CČSH
Dnes proběhla závěrečná přednáška kazatelského kurzu týkající se řádů CČSH. 18. dubna nás čeká zkouška a pokračování, které se ponese v duchu věrouky. Přednášet bude Mgr. Oldřich Bezděčík.
Jedno z dalších kázání, které si v rámci kurzu naši kazatelé připravují pro své kolegy posluchače. Pro prosincové setkání jedno z kázání připravila sestra Dita Bašková Kačírková.
Mt 24, 36-44
Milé sestry, milí bratři.
O onom dni a hodině. V těchto verších a v celé 24. kapitole čteme o druhém příchodu Syna člověka. Slova, která tu čteme, nejsou na poslech přívětivá, vzbuzují v nás neklid, nejistotu, možná úzkost. Vytvářejí obraz nanejvýš vážné události, chvíle zúčtování, rozdělování lidí a velkého soudu. A prý to bude jako za dnů Noeho: lidé nepoznají, že se blíží chvíle převeliká, zásadní, definitivní..
Pokračovat ve čtení „Kazatelský kurz zakončil téma řády CČSH“
Velká voda?
Obvykle ve sboru nediskutujeme moc o politice, a to včetně církevních restitucí. Myslím že se to ani nesluší, protože sbor je domem Hospodinovým. Přiznám se však, že mne velice zaujala argumentace zastánců zdanění církevních restitucí. Církevní restituce byly dány jako náhrada za uloupení majetku církvím, kde naprosto zjevným pachatelem byla komunistická strana. Jinými slovy v této chvíli je okradenému vrácena peněženka, on musí odvést daň a podmínky diktuje ten, kdo sám sebe dává do zjevné kontinuity s pachately. Argumentace ve prospěch zdanění církevních restitucí je nadmíru zajímavá. Šéf KSČM Vojtěch Filip, tedy ten jehož strana byla pachatelem, připomněl, že se danily třeba i náhrady v době povodní v roce 2002. Musím se sklonit před sebekritičností pana Filipa. Pan Filip je první komunista, který argumentačně srovnává do souvislosti činnost komunismu a živelnou katastrofu. O to více je smutná situace české politické scény, která je ochotná vládnout s podporou někoho, kdo naprosto ztratil schopnost sebereflexe, i když popravdě řečeno ji asi nikdy neměl, a navíc svoje vlastní činy srovnává s živelným neštěstím.
Jan Rokyta
Slavnostní bohoslužby s připomenutím významného teologa prof. Otto Rutrleho
Zrušení přednášky
Z důvodu nemoci prof. Ctirada V. Pospíšila musí být přednáška T. G. Masaryk iritující a fascinující zrušena. V dohledné době Vás rádi pozveme v náhradním termínu.
Exodus v 21. století
Vážit si všeho, co už je pro nás samozřejmé
Tento článek jsme uveřejnili v MOSTECH Královéhradecké diecéze CČSH I/2018. Bratr kazatel Aleš Toman zde mj. píše o osobní zkušenosti, kterou zažívá při nejen setkáních, ale hlavně při zajišťovaní potřebného pro naše čínské bratry a sestry nyní žijící v Žamberku a Rychnově nad Kněžnou.
Židé se kdysi na Hospodinův pokyn zvedli a opustili Egypt – zemi, kde byli nuceni žít v otroctví, zemi, ve které jim nebylo dovoleno v plnosti prožívat jejich vlastní náboženství. Řekli bychom si, že je to dávná historie. Zajímavá, poučná, ale dávná.
I my jsme byli nuceni žít v otroctví, neuplynulo však ani 30 let a už na to mnozí zapomínají, označují-li staré časy jako „staré dobré časy“. Podobně jako židé, když putovali pouští a často si nostalgicky vzpomněli na Egypt, že jim tam vlastně tak špatně nebylo. Člověk rychle zapomíná.
Dnes máme svobodu, demokracii a každý si může dělat, co chce, pokud to nepřekračuje meze zákona. Máme se dobře, a tak rychle zapomínáme, že svoboda a demokracie nejsou automatické hodnoty, ale tvrdě vybudované a zaplacené…
„Proč jsou tady u vás kostely skoro prázdné, když máte svobodu?“ zeptal se mě přibližně před rokem můj bratr a kamarád, říkejme mu třeba David-Li, který uprchl před dvěma lety z Číny.
Cukr a bič, vyjádření k situaci čínských křesťanů v Čechách
Před 40 lety nás soudružka učitelka nabádala, abychom si zapamatovali datum 2. března 1978 a jméno Vladimír Remek. Byla to nepochybně velká událost. Po Sovětech a Američanech jsme „byli“ těmi třetími ve vesmíru, což se prezentovalo jako láskyplný důkaz jedinečného sepětí mezi SSSR a ČSSR. Nepochybně to ovšem také i byla úlitba porobené zemi, kam deset let předtím přijely tanky a tam, kde je bič, musí být odpradávna i nějaký ten cukr. Strach, který, jak známo nejlépe ovládá masy, musí být vždy něčím vyvážen, aby se mohlo vládnout na „věčné časy“.
Letos v prosinci si budeme moci připomenout 70. výročí Všeobecné deklarace lidských práv, kterou tehdejší Československo a SSSR neodsouhlasili (zdrželi se) na rozdíl od Číny (tehdy ještě nekomunistické). Svět se hodně proměnil za 70 let, o tom není sporu. Světové uspořádání, věda a technika se posunuly mocně, ale některé principy lidského ducha zůstávají neměnné. Mění se lidská pokolení, ale nemění se člověk a jeho touha po moci a po svobodě. Uvádí se, že dnes v Číně žije 10 krát víc křesťanů, než je obyvatel Česka. Přesto je to menšina, která nemá takovou svobodu, jakou máme dnes my a tak se křesťané střetávají se státní mocí.
Pokračovat ve čtení „Cukr a bič, vyjádření k situaci čínských křesťanů v Čechách“