Nová publikace Jana Rokyty

Začátkem měsíce července Královéhradecká diecéze Církve československé husitské vydala novou publikaci Jana Rokyty Podoby eklesiologie v českém reformním hnutí. K dostání v sekretariátu diecézní rady v Hradci Králové nebo v prodejně Blahoslav v Praze.

Podoby eklesiologie v českém reformním hnutí

Jan Rokyta, Hradec Králové 2018. Formát A5, 259 stran, brožovaná, ISBN 978-80-906490-6-4. Cena: 160 Kč.

Publikace přibližuje proměnu církve v čase počátku české reformace. Vymezuje se do druhé poloviny 15. století, a to v tématech Matěj z Janova, Jan Hus, Jakoubek ze Stříbra, Chápání apoštolů a prvotní církve, Postoj českého reformního hnutí k nápravě církve skrze světskou moc, Pojetí tradice a Písma u husitských radikálů a Pojetí církve u husitských radikálů. Pro pochopení zlomu v teologii je zde záměrně opomíjena problematika eklesiologie Jednoty bratrské.

Tato publikace je založena na usilovné práci autora s velkým množstvím informací získaných studiem odborné literatury i pramenů. Na stránkách zaznívají názory předních domácích i zahraničních teologů a historiků, které jsou vhodně doplněny citáty z ukázek relevantních teologických traktátů. Autor zde prokázal detailní znalost zkoumané problematiky v plné šíři, a to i s důkladným ponorem sítí vědeckého zkoumání do nejzazších hlubin takových zákoutí středověké teologie jako je kupříkladu učení o Antikristu, problematika ideálu prvotní církve či pojetí církve jako takové se specifiky u jednotlivých prezentovaných postav zkoumaného období a prostoru.

Výročí Mistra Jana Husa v Jenišovicích

Ve dnech 5.a 6. července k výročí již 603 let od umučení Mistra Jana se konaly bohoslužby v náboženských obcích vikariátu br. vikáře Benjamina Mlýnka. Po vlastní bohoslužbě byl čten „Svědecký Husův životopis“ sepsaný Jiřím Herenikem, přímým účastníkem upálení, který tímto svědectvím prokazuje statečnost Jana Husa, jeho pokoru před Bohem a neústupným bojem za pravdu (podle literatury připravené prof. Kubíkovou, vydané r. 1947).

Dále byl čten „Stížnostní list“ sepsaný a opatřený pečetěmi od 450 českých a moravských pánů, kteří tento zločin odsoudili.

Pokračovat ve čtení „Výročí Mistra Jana Husa v Jenišovicích“

Bohoslužby ve skalní kapli v Klokočí

Od počátku byly v letních dnech v naší církvi velice oblíbené poutě a pobožnosti pod širým nebem. V neděli 15. července ve skalní kapli v Klokočí u Turnova sloužil nedělní bohoslužby bratr farář Oldřich Bezděčík, kde bratry a setry přijela podpořit také náboženská obec z Přepeř. Náhodní turisté většinou nemohou projít jen tak dál…

Hodiny ve Frýdlantě byly slavnostně uvedeny opět do života

Čas běží rychle, od mučednické smrti Mistra Jana Husa uběhlo letos 603 let. Před mnoha lety se na kostele Krista Spasitele zastavily hodiny na věži, byly bez života. Proto se zrodila myšlenka uvést stroj opět do chodu. Nadšený bratr předseda RS Miroslav Lidmila s mnoha pomocníky všechna soukolí vyčistil a seřídil a hodiny byly připraveny k slavnostnímu uvedení. Frýdlantská náboženská obec se setkala 8. července při bohoslužbách, kde si také sestry a bratří připomněli osobnost a myšlenky Mistra Jana Husa. Také zaznělo velké poděkování manželům Tesařovým za dlouholetou duchovenskou službu ve zdejší NO.

Společenství odmítalo honosné sakrální stavby

Vznik republiky přinesl před sto lety také založení nové církve – Církve československé husitské. Společenství vzniklé odtržením od římských katolíků odmítalo honosné sakrální stavby a dávalo přednost prostým, ale efektním chrámům. Jeden z nejpůsobivějších – sbor kněze Ambrože v Hradci Králové – je dílem Josefa Gočára… píše v Lidových novinách historik architektury Zdeněk Lukeš.

https://www.lidovky.cz/gocarova-lod-v-hradci-kralove-dji-/design.aspx?c=A180711_110907_ln-bydleni_ape

Dost výmluv…

Dost výmluv… Česká společnost, jejíž jsme každý z nás součástí, si podle všeho přivykla systému výmluv. Tu čekáme na Blanické rytíře, jindy zas na spolehlivost zahraničních spojenců, nebo dokonce pro pohodlnost slepě věříme elitám, které nás svou sebejistotou očarují, když mluví o vizích a plánech. Přitom ovšem nejen za těch posledních sto let už dobře tušíme, že to nejpodstatnější vždy visí na nás, na těch, kteří „jsme dole“ a kteří zdánlivě drobnými činy ovlivňují celou společnost. Každý z nás může proměňovat a vystupovat z všeobecně plíživé rezignace a nihilismu.
Většinová společnost se ráda vymlouvá, čeká a tvrdí, že jí nevadí, když po takřka třiceti letech mají podíl na moci komunisté. Pro zřejmou pohodlnost se přehlíží nebezpečí, které ideologie diktatury v sobě ukrývá a které tato země s trpkostí zakusila.
Bylo by jistě chybou, pokud bychom na ideologickou nenávist reagovali další nenávistí, ale je zapotřebí si připomínat naši hluboko zakořeněnou touhu po svobodě, lásce a demokracii. Jedině to jsou hodnoty, o něž se můžeme v nejistém světě opírat. Pravda, nemůžeme se opírat o žádné „dokonalé“ období, vzhlížet k prošlým dějinám jako k čemusi ideálnímu, ale rozhodli jsme se budovat naši státnost na principech, které nás volají k vzájemné odpovědnosti. Rozhodli jsme se po roce 1989, že komunisté do parlamentní demokracie patří. Ke vždy křehké demokracii také zároveň patří mnohé nebezpečí i možnost ztráty paměti. Heslo během listopadové revoluce „nejsme jako oni“ zní dnes možná pro někoho naivně, ale ono stále platí Masarykovo: „Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily“. Komunisté nebyli zakázáni, položil se základ svobodné, hledající i klopýtající společnosti. Na místo výmluv, že se nás záchvěvy a posuny ve společnosti netýkají, či čekání na bájné rytíře, bude ale spíše zapotřebí si připomínat potřebu našeho osobního úsilí. Ten nikdy neukončený zápas „rytířských ctností“ a hledání naší moudrosti, statečnosti, uměřenosti, spravedlnosti, víry naděje a lásky.
Pavel Pechanec, biskup

A on už ví, že se u dědy začne učit řemeslo…

Kamarády, táhnoucí spolu celý gympl, nerozdělila ani matura, po níž se rozjeli do vybraných škol. Jen se z pravidelných sobotních „žejdlíků“ piva staly občasné „dvoudecky“.

Při zatím posledním sezení u vínka se student techniky zeptal, zda někdo ví, jak voní dřevo otevřené vlastní rukou, která se snaží odhalit v materiálu ukrytý tvar. Mlčícím kamarádům záhy připomněl, že celou dobu studia bydlí u dědy, což je suprový: stačí dvě stanice busem, deset minut jízdy brněnskó šalinó a je v boudě. A děda je bezva: i když je už v důchodu, má stále plno nápadů. Takže s ním začal chodit na ryby i se učit včelařit.

Jen tak mimochodem se také zeptal, kdo ví, že sekerník nevyrábí sekery, ale sekerou dokáže vytesat i točité schody. Nebo mlýnské kolo. Nebo postavit bryčku. To všechno totiž machr děda zvládne a bere ho do party. Ale jen tehdy, když nefláká školu, protože podle dědy „zábava nesmí překážet práci“. A to ani zábava, kterou je pro budoucího ajťáka hraní si se dřevem.

Pokračovat ve čtení „A on už ví, že se u dědy začne učit řemeslo…“