Těšit jako matka…

Těšit…                                                                               Izajáš 66,13 (+ Žalm 131 + 2.K 1,4)

 

   „ Jako když někoho utěšuje matka,tak vás budu těšit.“ Tento text z Iz 66,13 je pro letošní rok pro mnohé církve heslem roku . Jak pěkně to zní: náš Bůh nás těší tak,jako to dělá dobrá matka.Možná nás trochu zarazí,že v bibli nenajdeme slova „těšit,útěcha“ tak často jak si myslíme.

   Dnes není žádnou zvláštností,když vidíme mladého tatínka s kočárkem nebo jak se stará o malé dítě. Někteří z nich využili možnosti a vzali si rodičovskou dovolenou. Za mých mladých let to nebývalo,byly takzvané mužské a ženské práce.Práce s malým dítětem byla starostí ženy.I když v 50.letech byly téměř všechny ženy zapojeny do pracovního procesu,čekala je doma další směna s vařením,úklidem,dětmi.Mužskou prací bylo –pokud byl muž šikovný- různé domácí opravy a pokud byly nějaké problémy s dětmi,jejich potrestání.Když se v církvi mluví o Bohu jako o Otci,mohli lidé podle svých zkušeností z dětství myslet na Boha jako na přísného soudce. Když pak feministky mluvily o Bohu jako o Matce, aby vyzdvihly také jiné Boží stránky,nastal problém.Bůh jako Matka?Něco tak nemožného?

   Bůh ale není ani muž ani žena.Bůh je Bůh. On jedná jinak nežli si dovedeme představit.V modlitbě Páně se modlíme „Otče náš“- Otče.Ježíš se modlil aramejsky „Abba“,což je spíš výraz pro dětsky něžné „tatínku“.Takové oslovení je hřejivé , mazlivé a důvěřivé.

   Útěcha,těšit.To je něco ,po čem toužíme a čeho se nám bohužel nedostává vždycky v dostatečné míře.Proto lidé hledají různé náhražky: jako malé děti mají měkoučké plyšáky,jako větší milují čokoládu,později přijde alkohol,tabák,drogy.

   Mít klid ,jistotu a pohodu,jako syté nakrmené dítě u své matky – to je krásná představa!O tom čteme v žalmu 131.Škoda,že nemůžeme být znovu dětmi .I když jsme dospělí,máme místo,kde se nám potěšení,útěchy a jistoty dostává.Nalézáme je v plnosti u Boha.To on nás těší jako matka,která své dítě miluje a odpouští mu ze své lásky víc,nežli si dovedeme představit.

Existuje krásný a slavný Rembrandtův obraz „Návrat marnotratného syna“ na motiv Ježíšova podobenství.Na tomto obraze klečí navrácený marnotratný syn před svým otcem.My vidíme synova záda.Otec vztahuje své ruce ,aby syna objal.Nádherná scéna odpuštění a lásky.Pokud si však pozorně obraz prohlédneme,něco nás zarazí.Ruce.Ten otec má divné ruce – jedna ruka je normální mužská ruka ,ale ta druhá je ženská!Co je to za nesmysl ?

   Není to žádná chyba,žádný omyl velkého malíře.Je to jeho vyznání.Otec na obraze představuje Boha a jeho dvě zvláštní ruce ukazují na dvě Boží strany –mužskou i ženskou.

   Bůh je Bůh.On nás potěšuje jako matka těší své dítě a dává nám za úkol těšit druhé. Apoštol Pavel to vyjadřuje v 2.listu ke Korintským : „ On nás potěšuje v každém soužení,abychom i my mohli těšit ty,kteří jsou v jakékoliv tísni,tou útěchou,jaké se nám samým dostává od Boha.“(2.K 1,4).

Máme těšit druhé,ale…někdy je to příliš těžké.Jak máme jeden druhého potěšovat? Slovy? Gesty? Beze slov?

Minulý týden jsem se zúčastnila setkání žen 3 zemí (ženy ze Saska,Polska a Čech) v německém Marienthalu.Tam jsme se letošním heslem –textem z Izajáše 66,13- také zabývaly.Měla jsem na starost mluvit o těšení a útěše.Ke konci jsem vyzvala přítomné ženy,aby vytvořily dvojice a čtvrthodinku se snažily potěšit druhou ze dvojice.Pak si měly poznamenat své pocity a otočit role-ta,která utěšovala,měla myslet na něco bolestného ze svého života a druhá ji měla těšit.Po půlhodince jsme se opět sešly a některé z žen-které chtěly-se s námi sdílely s tím,co zažily. Dvě Polky ,které se povrchně znaly minimálně rok a přijely vlakem ve stejném kupé,v té chvilce zjistily,že mají v mnohém podobné starosti,ale také to,že částečně mohou jedna druhé poradit a potěšit ji.V jiné dvojici byla jedna Němka a jedna Polka.Bez tlumočnice se nemohly domluvit,neovládaly jazyk té druhé.Velmi jsme se podivily,když se vrátily obě spokojené.Jedna řekla:když se podívám druhému člověku do očí,vidím tam radost nebo smutek.Když vidím smutek,zkusím potěšit-v tomto případě jen stiskem ruky a pohlazením.Pohled z očí do očí ukázal,že to nebylo prázdné gesto.

   Těšit můžeme dvěma způsoby.Tím prvním je – říci to,co tak často říkáme: „To bude dobré“.Je to ale laciná útěcha,nic nedává.Druhým způsobem je podepřít,dodat odvahu.

  • Ano,to je to,co máme dělat a co je naším úkolem.

Ježíš na otázku,co dělat,aby člověk dosáhl věčného života , vyprávěl podobenství o milosrdném Samařanovi a končil tím,čím i já chci dnes končit: „Jdi a jednej také tak!“

                                                                                                                     Alena Naimanová

 

Číňané jsou tady…

Když se v neděli 1. května objevila v našem sboru v Kostelci nad Orlicí malá skupinka cizinek (Korejky? Vietnamky? Číňanky), byli jsme překvapeni, že se snažily orientovat podle zpěvníku v liturgii. Po bohoslužbách jsme se dověděli, že jsou ubytovány v místním autokempu, mají se učit česky a nějakou dobu tu pobudou. Na příštích bohoslužbách za 14 dní přišly opět, a abychom o sobě něco více věděly, setkaly jsme se za několik dní – 6 čínských křesťanek, farářka a pastorační asistentka – u sboru a v bufetu k rozhovoru. Naštěstí jedna z nich umí dost dobře anglicky. Z darovaného českoanglického slovníku se velmi zaradovala. Ony i my se už těšíme na další společnou bohoslužbu (5. 6.) a na odpolední setkání jejich skupinky s naší  náboženskou obcí. Sháníme někoho, kdo by nám tlumočil, abychom se o sobě dověděli navzájem co nejvíce.

Je to zvláštní pocit, když plná třetina účastníků bohoslužeb jsou cizinci – vedle „našich“ Číňanek k nám pravidelně skoro 2 roky dochází z azylového domu jedna Ukrajinka. Před 50 lety panovala z Číňanů obava. Dnes se učíme se spolu dorozumět, pomáhat si a společně chválit našeho společného Otce.                                           

Alena  Naimanová

 

Jiný advent

Úvod

Na obálce kalendáře „Jiný adventje zvláštní fotografie: na oranžovém podkladu oblohy zapadajícího slunce táhne po louce chlapec vozík, na kterém jako by vezl ono zapadající slunce. Tento obrázek autory fascinoval. Je vždycky důležité,z jakého úhlu pohledu k věcem a skutečnostem přistupujeme.

ještě táhneme za sebou
s námahou
termíny povinnosti strachy
naložené a nevyřešené
ti,kteří kráčejí temnotou
uzří světlo veliké
otevřou své oči
pocítí ve svém srdci
novou zář
které můžeme jít naproti

Pokračovat ve čtení „Jiný advent“

Skořápkové Vánoce

Po poslední adventní biblické hodině nám účastnice Anita vyprávěla následující zkušenost: za minulého režimu vyučovala ve svém bytě známé děti náboženství a jednou před vánočními prázdninami pro ně vytáhla tajuplný pytlík,v němž něco chrastilo.Děti nejprve hádaly,co to asi je a pak se mohly přesvědčit. Byly tam jen skořápky z ořechů.Anita se ptala,co se s nimi obvykle doma dělá.Děti odpověděly,že někde je přikládají do kamen,jinde je házejí do popelnice nebo na kompost.Další otázka zněla:a co děláte s jádry?Odpovědí bylo dost a všechny poukazovaly na využití – do cukroví,závinu,na mlsání.Všem  bylo jasné,na co jsou jádra a k čemu skořápky.Nikdo by jádra nevyhodil,aby si ponechal skořápky.

Děti si pak namalovaly doprostřed papíru jesličky s Ježíškem a měly za úkol napsat a nakreslit kolem dokola,k čemu jsou Vánoce .Vyjadřovaly,že se těší na dárky,volné dny,pohádky v televizi,návštěvy,dobré jídlo a pamlsky,nemusí brzy vstávat,pojedou na výlet,lyžovat,bruslit…

Anita se zeptala:víte,co je o Vánocích nejdůležitější?To,že Bůh z lásky k lidem poslat Ježíše na svět.To je jádro Vánoc.To ostatní kolem jsou ořechové skořápky – možná zajímavé,pěkné,ale ne nejdůležitější.

Přeji vám,milí čtenáři,aby vaše letošní Vánoce nebyly skořápkové,abyste vyhmátli jádro a prožili vánoční radost a pokoj.Vaše Alena Naimanová

 

 

Laskavé slovo a hudba 8.11. od 15 hodin v Rychnově n.Kn.

Čtením laskavých povídek Eduarda Martina poslouží bratr farář Benjamin Mlýnek.Hudbou a zpěvem doprovodí manželé Truncovi.

Povídky jsou vybrané z knížek „Andělský kurz první pomoci“,“Babičky jsou nejmoudřejší“,“Těžký život psů“,“Kočičí příběhy“,“Andělé nás neopouštějí“ a „Andělské dopisy“.

Den otevřených dveří v Rychnově n.Kn.

V rámci 75.výročí činnosti Husova sboru v Rychnově nad Kněžnou otevírá náboženská obec sbor pro veřejnost a nabízí tyto programy:

od 9,30 zveme na kávu a čaj

10 – 11 program pro děti,soutěž

11 – 12  trénování paměti se sestrou farářkou

12 – 13  křesťanský zeměpis-Světový den modliteb 

13 – 14  čtení z kroniky,historické snímky

14 – 15 informace k 600.výročí smrti M.J.Husa

15 – 16,30 laskavé slovo a hudba,trio z Jablonce n.N.

16,30 – 17  káva,čaj a rozhovory

17 zakončení,požehnání

Rozděluje nás příjímání pod obojí?

Touto otázkou se bude zabývat ekumenické shromáždění, svolané na středu 1. října od 17 hodin na římskokatolickou faru v Kostelci nad Orlicí .Na programu se podílí i naše církev .K vidění budou i kalichy, kterými se Večeře Páně vysluhuje. Naše církev (NO Rychnov nad Kněžnou) vystaví kalich z poloviny 19. století se vsazeným kamenem z Kostnice.

Čechoslováci osobnostmi města Česká Skalice

003211_05_015075V pátek 19. září 2014 byla v českoskalickém muzeu Boženy Němcové představena a vyslána do světa knížka Věry Vlčkové „Česká Skalice – Osobnosti kultury, umění, vědy“. Mezi 67 osobnostmi najdeme i 3 z naší církve. Prvním je již zesnulý JUDr. Karel Červený, dlouholetý tajemník rady starších a především varhaník, otec sestry farářky Naimanové. Druhým je současný varhaník Paedr. Ladislav Skořepa a třetím Petr Smutný, člen rady starších a syn br. faráře Smutného. Všichni se účastnili/účastní nejen práce pro církev, ale také v širším záběru pro veřejnost. Jejich ocenění si vážíme a radujeme se z něho.

Pokud chcete obohatit svoji knihovnu nebo potěšit své známé touto zajímavou publikací, můžete ji zakoupit v Regionálním informačním centru v České Skalici na Třídě T. G. Masaryka.

Letošní putování za M.J.Husem

 Možná si vzpomenete,že zhruba před rokem jsem napsala do Českého zápasu o prázdninové cestě s svými vnoučaty do Husince.Pochválila jsem milého mladého průvodce,výstavu i vše kolem, včetně soutěže pro děti.

Letošní prázdniny se nesly také ve znamení Husa: děti z naší náboženské obce Rychnov nad Kněžnou se zabývaly při křesťanském minitáboře na konci prázdnin jeho postavou.To proto,že jsem jako metodička duchovní péče připravila(a chtěla vyzkoušet prakticky) podklady pro ty,kteří by chtěli v příštím roce podobný tábor konat.Na táboře se sešli kreslíři a jejich táborové deníky mnozí obdivují.Společně děti vytvořily i zajímavý komiks.

Za 14 dní jsem měla příležitost se podívat do jižních Čech,i po Husových stopách.Chtěli jsme se podívat cestou na hrad Krakovec.Ten jsme obdivovali jen z vnějšku-v září je přístupný veřejnosti jen o víkendech.V Husinci nás čekalo další nemilé překvapení-letos nebyl Husův domek vůbec otevřený kvůli plánovaným opravám.Při naší návštěvě 11.září trčely holé trámy k nebi(pršelo) a kolem se pohybovalo pár dělníků.Nikde jsme neviděli upozornění,že je domek zavřený.Dokonce na vstupních dveřích visel rozpis návštěvních dnů pro jednotlivé měsíce: dnes mělo být otevřeno.Zahráli jsme si na špiony a udělali průzkum.Dotázaný pracovník na stavbě neměl o „té církvi“,co to tady opravuje, zvlášť dobré mínění.Paní na městském úřadu církev omlouvala,že se domku ujala asi před třemi lety,a to víte,snaží se.Na dotaz o (ne)upozornění,že je zavřeno,řekla,že oni jako město Husinec tuto informaci dali na své webové stránky.Jak to ošetřila církev,nevěděla.

Zklamaní jsme se vydali do nedalekých Prachatic,kde mladý Jan studoval.Tam jsem měla větší štěstí.V krásném starobylém domě knihovny mne přijala paní ředitelka a dovolila mi(výjimečně) se podívat do místnůstky,kam není běžný přístup,a která je podle tradice místem,kde student Jan bydlel.Krásnou atmosféru rozhovoru podněcovala i starobylá(původní –nevím ale ze kterého staletí) výzdoba.Dověděla jsem se,že prachatická knihovna připravila pro jubilejní rok výstavu pro rodiny s dětmi a omalovánky(spíš kouzelně ilustrovanou brožurku) o Janově dětství a mládí .Toto dílko jsem mohla obdivovat zatím alespoň na počítači.Pokud seženou peníze,tuto knížečku vydají.Několik panelů výstavy se bude týkat i programu Studenti čtou Husa. V Prachaticích se ukazuje také prastarý dům,v němž byla literátská škola,a kam zřejmě i Jan chodil.

Krátký výlet do jižních Čech ve mně vzbudil pochybnosti:stačí se v Husinci vše dát k jubileu do pořádku?Plánujeme totiž na 12.června návštěvu husineckého památníku účastnicemi naší mezinárodní konference žen.Možná,že to budou právě Prachatice,které vytěží z mimořádné situace daleko víc.Rozhodně jejich návštěvu mohu s klidným srdcem doporučit.

                                                                                                          Alena Naimanová