Rychnovská náboženská obec navázala kontakty s německými přáteli z okolí Drážďan v květnu 2003.Blíží se tedy 18.výročí naší spolupráce. V listopadu loňského roku po volbách jejich nové rady starších, za situace ovlivněné covidem a omezenou možností stýkat se osobně tváří v tvář, se rada starších rozhodla vydat brožurku s mnoha fotografiemi z doby své sedmileté činnosti. Mezi nimi je i řada fotografií z našich společných setkání a akcí. Stále jsme v živém kontaktu a sdílení se. Zatímco naši přátelé nemohli mít vánoční bohoslužby ani v omezeném počtu a s velkými omezeními pravidelné bohoslužby již více nežli půl roku ,my tolik nestrádáme, protože se nás pravidelně scházelo do 15 účastníků a po Vánocích do povolených 8 lidí. Naši partneři využili možnost předtočit vánoční program a poskytovat ho přes internet zájemcům. Nám poslali flešku, kterou jsme si ve sboru promítli. Na jejich PF 2021 je vznášející se balon s výzvou: Vznesme se! Na naší PF 2021 pro ně jsou obrázky z jejich a naší poslední návštěvy i obrázek ze zářijových bohoslužeb konaných u nás v rámci omezení na zahradě.
Doufáme, že se letos uvidíme a že činnost naší nové rady starších (letos nás čeká volba) podpoří naše partnerství i v budoucích letech.
Alena Naimanová
Před 10 lety…
Před 10 lety…
Mezi vánočními svátky a Novým rokem se obvykle nic zvláštního neděje. Před 10 lety ve věku 85 let zemřela farářka Naděžda Brázdilová. Mladší duchovní i laici mimo Trutnov a královéhradeckou diecézi, kde do roku 2001 jako farářka působila, si možná na ni už nevzpomenou. Já na ni vzpomínám nejen jako na svou sousedku ve službě (působila jsem v Úpici, kde ona předtím také sloužila), ale i jako na významnou osobnost naší církve. V roce 1947,30.října,po absolvování tehdejší Husovy evangelické fakulty (s plným teologickým vzděláním) jí bylo uděleno kněžské svěcení. Bylo to na počátku kněžské služby žen. Dříve než ona byla vysvěcena po složení teprve 1.odborné zkoušky bohoslovecké dne 6.7.1947 Olga Pešková Kounovská, o níž se dočteme ve všech dostupných pramenech. Co na tom, že tato žena působila pouze externě jako pomocná duchovní od roku 1948 do roku 1950, aby pak ještě krátce působila na nově zřízené Husově bohoslovecké fakultě naší církve a konečně se s vírou a naší církví v roce 1953 rozešla!
Naděžda Brázdilová (rozená Procházková) působila po vysvěcení v naší církvi 53 let. Vdala se za faráře Jaroslava Brázdila, jemuž byl později vzat státní souhlas. Byla matkou 3 dcer. Posledních téměř 50 let žila v Trutnově. Neměla lehký život ,ale nebylo v její povaze se vzdát. Stále elegantní (vlastní modely),namalovaná kuřačka (pro mnohé lidi „velmi nepřístojné“!),při bohoslužbách mírně patetická a nikdy se nepřestávající teologicky vzdělávat . Povzbuzovala spolusestry k dalšímu vzdělávání a tvořivým aktivitám. Podílela se (spolu s ThDr Anežkou Ebertovou) na teologických konferencích sester- farářek.Pro sestry ze zahraničí byla vzorem pro jejich duchovenskou službu. I v důchodovém věku překládala s manželem z nové svěží německé teologické literatury. Její kázání byla neotřelá a mají co říci i dnes. Byla tajemnicí diecézního teologického sboru a připravovala pro kolegy aktuální teologická témata pro promýšlení.Spolupracovala s ekuménou. Pracovala v československém výboru Světového dne modliteb ,kde pracovala na světovém programu pro rok 1990…
V Biografickém slovníku CČSH,tlusté knize, která vyšla v letošním jubilejním roce, není o ní ani zmínka… Alena Naimanová
(Údaje o O.Peškové Kounovské jsem čerpala ze zmíněného slovníku).
Noc kostelů – 12.6.2020 v Husově sboru v Rychnově n.Kn.
Program NOCI KOSTELU 2020
17-17.45 pro děti a rodiny s písničkami
a dílničkou (klub KaKaDú)
18 -18,45 naše jubilea (100 let církve,80 let zdejšího sboru) se 2 výstavkami
chvíle poezie „Boží ZOO“
19- 19,30 pobožnost s chválou Boží přírody
19,30 zvonička dobré vůle – informace zamýšlené instalaci u sboru
20 -20,45 myšlenky J.A.Komenského pro dnešek (350.výročí úmrtí)
21-21,50 trénování paměti,předlohy i na církevní témata (Velikonoce,HUS)
21,50 ztišení se svíčkami
Indiánské Vánoce
Tak se nazývala letošní (2018) vánoční hra klubu KaKaDú. Šlo v ní o to, že se Indiáni radili, zda mají slavit Vánoce jako křesťané v jejich blízkosti. Pět zvědů se bylo podívat, jak se bledé tváře na tyto svátky připravují. Zjistili, že nakupují spoustu potravin , kupují dárky, které schovávají ( a později dokonce některé najdou a dají někomu jinému),dělají velký hluk s hudbou, rozvěšují spoustu světel a v kostelích bývá v bedničce dřevěné dítě .Co nepochopili, byl smysl toho všeho. Užuž chtěl náčelník vyhlásit, že Vánoce slavit nebudou a říci závěrečné „howgh“,když naštěstí dorazil misionář a přijatelným způsobem jim podstatu Vánoc vysvětlil. Radostná zvěst patří všem lidem, i Indiánům, i nám. Howgh! NAI
Letošní rychnovský minitábor klubu KaKaDú
se konal tradičně poslední týden prázdnin na rychnovské faře (od 27. 8. do 2. 9.). Tentokrát byla tématem doba počátku světové reformace a postava Martina Luthera. Bylo zajímavé se přenést do doby před 500 lety a srovnávat tehdejší podmínky života dospělých – a hlavně dětí – s těmi dnešními. Málokdo uměl číst a psát, bible v německých knížectvích nebyla v německém jazyce, ale v latině, lidé se báli Boha jako přísného soudce a mysleli si, že si ho usmíří odpustky. Když Luther při studiu bible pochopil, že Bůh člověku dává v Kristu smíření, sdílel se s tímto poznáním s druhými lidmi a kritizoval tehdejší zlořády. Narazil na odpor církve i císaře. Podobně jako Hus 100 let před ním chtěl být přesvědčen o pravdě z bible. Situace v 16. stoleté už byla jiná, Lutherovy názory se díky vynálezu knihtisku brzy rozšířily a také jeho kníže mu pomohl. Lutherův překlad Nového zákona do němčiny otevřel možnost bibli číst a poznávat ve svém jazyce. Pokračovat ve čtení „Letošní rychnovský minitábor klubu KaKaDú“
Víkendovka Klubu KaKaDú
V rychnovském Husově sboru jsme se letos poprvé připojili k Noci kostelů. Dohodli jsme se, že členové Křesťanského Klubu dětí (= KaKaDú) se budou plně podílet na programu a že zároveň 2x přespí na faře a udělají si jakousi ochutnávku blížících se prázdnin a očekávaného tábora (který je u nás vždycky poslední týden o prázdninách).
Program byl opravdu bohatý a nevadilo, že moc návštěvníků nedorazilo ( římskokatolická nabídka byla zřejmě atraktivnější). Děti plně využily prostor programu pro děti, shlédly dětskou verzi filmu Ježíš Kristus, vyrobily a ozdobily si svíčky, zazpívaly písničky, které známe z duchovní péče. Převzaly iniciativu při Květinové slavnosti ( pobožnosti s květinami) , která se přítomným velmi líbila. V dalším čase poseděly s dospělými návštěvníky, vyslechly informace o historii sboru (domu) a noční bdění zakončily pobožností se svíčkami ve sboru. Ráno po snídani a ranní pobožnosti se hrály hry a do oběda byl čas na duchovní péči na téma Abrahamovy cesty víry (s různými soutěžemi).
Odpoledne byl výlet do Kunvaldu s vyprávěním o Jednotě bratrské a J.A.Komenském.Večernímu programu vévodilo opékání a grilování na farní zahradě. V neděli po snídani se účastníci víkendovky zapojily do bohoslužeb pásmem na svatodušní téma. Po bohoslužbách všichni poseděli spolu s účastníky bohoslužeb (včetně 5 čínských křesťanek, které bydlí v Rychnově a pravidelně se bohoslužeb účastní).
Na závěr školního roku dostali členové klubu KaKaDú tradiční vysvědčení- s fotografií celé skupiny. Děti si tak mohou každý rok podle fotografií porovnat, s kým na duchovní péči chodily a jak postupně rostou a moudří.
Teď už se těšíme na tábor !
Andělé přiletěli …
Na 4. adventní neděli bylo v Rychnově nad Kněžnou po ránu velmi kluzko. To poněkud nepříznivě ovlivnilo naše sborové setkání. Měla se hrát adventní hra o andělech, kteří vyhlížejí zaneprázdněného archanděla Gabriela. Andělé dorazili tři, dva měli cestovní problémy-ty nahradila sestra farářka. Také přihlížejících bylo méně, ale nějací dorazili a mohlo se začít.
Andělé čekající na Gabriela se nudili. „Proč tady ještě není? Svolal si je kvůli něčemu důležitému, ale o co jde?“ Zatím se (podle textu hry) snažili nějak zabavit. Chtěli hrát kuličky, ale malý kolega je upozornil, jak je to nebezpečné. Jednou přecvrnknul důlek na obláčku, kulička nabrala rychlost a trefila dole obrovského mužského do čela tak, že upadl a zemřel. Nějaký chlapec si tam hrál s prakem a bylo to na něj. Ale nikdo se na něho nezlobil, naopak ho oslavovali. Jmenoval se David a ten velký mužský Goliáš.
Vánoční hra v Rychnově nad Kněžnou
Vánoční hra v Rychnově nad Kněžnou
Kdy se stane, aby všichni účinkující byli anděly? To asi jen tehdy,když hrají vánoční hru. Právě to se děje v Rychnově, kde děti z klubu KaKaDú nacvičují vánoční hru.“Kde je Gabriel“? ptají se andělé. Na konci hry se jim dostane vysvětlení a narození betlémského děťátka proběhne tak, jak má. K této vánoční hře, zdobení sborového stromečku plátky citrónů a mandarinek i zaslouženému posezení a občerstvení vás zve místní farářka (která to všechno spískala) a děti z duchovní péče.
S Lutherem k papeži
se jmenovalo putování mladých (věkem, ale i těch, co byli mladí spíš už jen srdcem) z Německa do Říma a Vatikánu. Ekumenickou pouť, konanou od 9. do 16. října letošního roku, spoluorganizovaly Evangelická církev ve středním Německu, Evangelická zemská anhaltská církev a Římskokatolické biskupství Magdeburg. Na cestu se přihlásila téměř tisícovka poutníků, kteří cestovali 21 autobusy. Program zaštiťovali a na něm se podíleli 2 biskupové (biskupka Junkermannová s římskokatolickým biskupem Feigem) a anhaltský církevní prezident Liebig. Poutníci se na cestu dlouho připravovali, diskutovali nad novými „tézemi“, které později předali papežovi. Místo 95, které přibil na vrata wittenberského zámeckého kostela před 499 lety Martin Luther, to bylo přes 500 tezí, návrhů a přání z obou ekumenických stran- evangelické i římskokatolické.
Účastníci byli ubytováni v kempu na okraji Říma a každé ráno je autobusy odvezly na některé místo v Římě, odkud se pak putovalo za cílem. Úvodní večerní bohoslužby v kostele svaté Sabiny připravili pracovníci s mládeží zmíněných 3 církví a službou se podíleli i všichni 3 představitelé německých církví. Hned druhý den byly poutnické bohoslužby v obrovském kostele svatého Pavla před hradbami, které sloužil německý kurijní kardinál Koch. Pokračovat ve čtení „S Lutherem k papeži“