Církve československé husitské
Setkání dětí se spaním na faře. Vždy konané na nějaké téma – biblické, pohádkové, filmové. V popředí není tolik to, aby se děti něco naučily, ale aby jim společně bylo dobře a aby zažívali společenství propojeni Kristovou láskou. Také je to pro některé první setkání s liturgickou formou při nedělních bohoslužbách.
Je to možnost, jak propojit více dětí z různých náboženských obcí, které se jinak setkávají v malém počtu.
Je název pro dětské shromáždění, které je vedeno liturgickou formou, která je přiměřena věku a chápání dětí, ale při tom nesmí ztratit ráz bohoslužeb.Její délka by tedy měla být kratší, protože děti nevydrží být tak dlouho soustředěné. Ale měla by obsahovat stejné základní liturgické prvky jako liturgie pro dospělé: „přípravu, úvod, doznání hříchů (pomocí zpovědního zrcadla), čtení z Písma, kázání, krédo, modlitby a přímluvy, písně, sbírku a požehnání“(T.Butta). Při dětských bohoslužbách je ale třeba zapojit pro děti co nejvíc smyslů, takže je možné při nich využívat: tvořivou činnost (malování, keramika, modelování,…), obrázky, dětské písničky, hry a jakékoli další pomůcky.
Církev československá husitská doposud nemá vytvořenou žádnou speciální formu zaměřenou pro děti. Na těch místech, kde se dětské bohoslužby slouží, se proto užívá už několik desítek let jako provizorium Kalousova pobožnost. V jiných náboženských obcích se nedělají speciální bohoslužby pro děti, ale třeba jednou měsíčně bohoslužby pro děti a mládež. To znamená, že se uzpůsobí výběr písní a kázání dětem, může se zvolit i jednodušší songová liturgie, ale forma bohoslužeb s večeří Páně zůstává a účastní se jí celé sborové společenství.
Dnes je vyučování náboženství na školách povoleno zákonem č.561/2004 Sb., a to pouze lidem pověřeným registrovanou církví a náboženskou společností. Tento předmět lze vyučovat jako „nepovinný“ za předpokladu, že se přihlásí alespoň 7 dětí, mohou být ale z více ročníků. Pokud to ředitel nebo ředitelka povolí, je možné vést i menší skupinu dětí, ale potom se to kvalifikuje jako „zájmový kroužek“. Škola je prostředím, kde je možné děti seznámit s biblickými příběhy a s informacemi o křesťanství, Bohu a společenství církve. A skrze tyto informace je možné misijně oslovit děti, rodiče nebo i kolegy ve škole.
jsou setkání, která obecně nazýváme jako duchovní péče o děti. Probíhají každý týden, nebo alespoň jednou za čtrnáct dnů většinou ve farní kanceláři, či klubovně. Je zde kladen stejný důraz na vyučování jako na vytváření společenství a přivádění dětí k Bohu. Dříve tato setkávání probíhala podle věkových skupin, dnes však je situace jiná -.tyto skupinky jsou věkově smíšené a také na ně často chodí děti nepokřtěné a nežijící s náboženskou obcí.
Tato setkání většinou mají jednotící prvek – téma: biblické příběhy, důležité pojmy, dějinné události, svátosti…
Na dětském táboře každý den zakončujeme modlitbou, kdy se chytneme za ruce do kruhu. Jeden z nás se pomodlí, poděkuje za to, co se dělo, poprosí za to, co vidí jako potřebné a nakonec se společně pomodlíme modlitbu Páně. Po zanění „amen“ zmáčkne modlitebník jednomu ze svých sousedů ruku, ten zmáčkne ruku svému sousedovi, ten svému, a tak dále…až signál doběhne k tomu prvnímu a společně si popřejeme požehnanou dobrou noc. Symbolicky tak dáváme najevo, že jsme před Pánem Bohem spojení, že nás nic neroztrhne.
S dětmi se posadíme do kroužku (kolem stolu nebo na zem) a zapálíme svíčku.
Tuto svíčku držíme v ruce a posíláme dokola. Každý, kdo drží svíčku má možnost se pomodlit, buď nahlas, nebo jen pro sebe potichu. Pokud je dětí méně než šest – svíčku si posíláme dvakrát. V prvním kole Pánu Bohu děkujeme, a ve druhém Pána Boha prosíme. Když je dětí více děláme jen jedno kolo (děkujeme i prosíme najednou), protože je pro menší děti těžké vydržet tak dlouho potichu. Nakonec společně uchopíme svíčku, každý alespoň prstem a společně se pomodlíme Otčenáš.
Spontánní dětské modlitby jsou krásné a myslím, že je dobré, že děti vědí, že když drží svíčku právě v tu chvíli je jejich čas, kdy k Pánu Bohu mohou mluvit.
Dobrý den i ahoj,
ráda bych Vás opět všechny pozvala na společné setkání pro děti a rodiče (či prarodiče). Na tuto akci jsou přednostně zvané všechny děti, které ještě nechodí do školy, ale samozřejmě se těšíme na každé Boží dítě, ať je mu 1 rok nebo 100 let.
Tentokrát budeme stavět! Pokračovat ve čtení „Jsme dobří zedníci?“
Kázání na I. neděli po Velikonocích (J13,31-35; ekumenický lekcionář cyklu C), uveřejněno v Českém zápase 14/2013.
Milé setry a milí bratři! Pokoj vám! Tak máme po Velikonocích! Můžeme se vrátit k našim běžným životům. Můžeme se zavřít zpět do pracovních povinností, běžných starostí a strachování. Můžeme, ale nemusíme! Záleží totiž jen na nás a na tom, zda jsme se setkali s živým Kristem. Dnešní čtení se vztahují ke dvěma zavřeným dveřím, za kterými se ocitají učedníci. První jsou dveře z Janova evangelia, které zavřeli učedníci sami. Jsou to dveře strachu a smutku zamčené před vnějším světem. Učedníci totiž ztratili svého Mistra, který byl pověšen na kříž a pohřben. Dnes po třech dnech je hrob prázdný. Nechápou, co se děje. Byl tam a už není! A tu náhle stojí uprostřed nich! Živý a mluvící! Vyzývá je k při jetí Ducha svatého. To samé se jim stane i za týden díky pochybujícímu Tomášovi. Opět jsou spolu. Opět za zavřenými dveřmi. Opět stojí uprostřed nich. A díky tomu Tomáš vyznává: „Můj Pán, můj Bůh.“ Pokračovat ve čtení „Učedníci a zavřené dveře“