V Evropě v 2.pol 16.stol (objevení Ameriky, knihtisk atp) se nově prosazovaly tzv. stavovské monarchie (relativně liberální Spojené Nizozemí, Anglie), proti monarchiím absolutním (Španělsko a Habsburské rakouské dědičné země a Francie Ludvíka XIV) a monarchii despotické (Osmanská říše) Počátkem 17. století stály na uhersko-turecké hranici proti sobě ohromné armády, válka však měla už delší čas poziční ráz. Turci nevyvíjeli větší iniciativu a dokonce nabízeli protivníkovi mír, protože roku 1601 se ocitli ve válce s Persií a bylo pro ně hazardem bojovat na dvou frontách. Ale vedoucí politikové habsburské monarchie odmítli. Po osmi letech války se jim návrat k míru bez vlastních podmínek zdál příliš laciný, nevýhodný, ba poraženecký. Kromě toho, obtíží Turecka mínila říše využít k další expanzi na východ. Habsburkům se totiž naskytla šance pohltit Sedmihradsko. V rychle se měnícím sledu sedmi papežů na přelomu 16.a 17.stol vznikaly spory o moc mezi římským císařem a Apoštolským stolcem. Docházelo k úpadku centralistického vlivu katolické církve representované papežem, šířila se reformační hnutí a stoupala náboženská nesnášenlivost.
Pokračovat ve čtení „Rudolfův Majestát – duchovní a politické pozadí“