Setkání královéhradecké diecéze u příležitosti
600. výročí mučednické smrti Mistra Jana Husa a 88. výročí úmrtí ThDr. K. Farského
Předpověď počasí na sobotu 13. června vůbec nebyla příznivá. Slibovala přívalové deště, bouřku, případně krupobití. Tedy ideální počasí k tomu, aby člověk nevytáhl paty z domova a možná si i trochu přispal. Ti, kteří se navzdory poplašným zprávám meteorologů vydali na cestu, a někteří na cestu poměrně dlouhou, rozhodně nelitovali. Kam směřovaly 4 autobusy, vypravené Diecézní radou, ze vzájemně nejvzdálenějších míst naší diecéze a postupně se naplňující nedůvěřujícími sestrami a bratry? Abyste dobře rozuměli: Ti průběžně přistupující cestující neměli problémy se svou vírou, ani nepochybovali o řidičských dovednostech, ale pouze nedůvěřovali předpovědi počasí. Protože je to vždy pouze jenom předpověď a všechno může být jinak. Oni však věřili tomu, co vyznává i Žalmista, že „Toto je den, který učinil Hospodin, a proto jásejme a radujme se z něho.“ A určitě také doufali, že Hospodin nenechá svůj Den utopit v přívalovém lijáku a své věrné rozhodně nechce utlouci ledovými kroupami, ale naopak – tak jako tenkrát po potopě, vzejde Duha smíření a paprsky životadárného slunce nás uzdraví.
Nebudu vás dlouho napínat o cíli cesty. Plně obsazené autobusy směřovaly do Vysokého nad Jizerou. Tam, několik kilometrů od rodiště našeho prvního patriarchy Dr. Farského, se přeneslo, na jedno opravdu požehnané odpoledne, srdce královéhradecké diecéze. Ale proč zrovna Diecézní den? Přibližně za tři týdny vyvrcholí v Praze velkoryse pojaté oslavy Husovského jubilea. Ovšem ne všichni z naší diecéze se budou moci těchto oslav osobně zúčastnit. Právě proto se zrodila myšlenka Diecézního dne, kdy spojíme Husovské jubileum se vzpomínkou na prvního patriarchu. Obě osobnosti mají mnoho společného, i když mezi nimi leží propast věků. Proto autobusy, svážející poutníky i ze vzdálených míst, abychom byli spolu. Abychom měli k sobě blízko, abychom sdíleli své radosti i starosti, abychom si porozuměli. Abychom se sytili Božím slovem i dobrými věcmi, abychom prožili společné bohoslužby, aby se nezapomínalo ani na naše děti a vnoučata, prostě – aby si každý přišel na své.
Co všechno se tedy onu sobotu 13. června odehrávalo? Začalo to pietním setkáním u Památníku ThDr. Karla Farského v jeho rodném Škodějově. „Hleď, Bože lásky, píseň díkuvzdání věřící sbor chce tobě zapěti za tvého svědka, který bez váhání svůj život z víry dal ti k oběti.“ Úvodní sloka jedné asi z nejznámějších husovských písní zahájila bohoslužby ve zcela zaplněném sboru Dr. Farského ve Vysokém nad Jizerou. V Betlémské kapli naslouchalo Janu Husovi údajně až tři tisíce posluchačů. 270 účastníků vysockých bohoslužeb – včetně dětí – a řada duchovních v talárech se za účast nemusela stydět. Bohoslužby sloužili společně br. patriarcha ThDr. Tomáš Butta, královéhradecký biskup Pavel Pechanec a místní farář Vladimír Hraba. Výkladem Božího slova posloužila novoborská sestra farářka Eliška Raymanová. K důstojnému průběhu přispěl i zpěv písní doby Husovy v podání libereckého pěveckého sboru Levamentum.
Je pravdou, že nejenom chlebem je živ člověk, ale hlavně slovem Božím; ovšem je také pravdou, že po bohoslužbách – a zvláště, když je poutník z daleka – kus chleba vylepšený smaženým řízkem a kyselou okurkou – nemá chybu. Někdo se ovšem raději přikloní ke zdravé výživě plné vitamínů, jiný dokonce klesne tak hluboko, že podlehne volání lákavých koláčů nebo jiných neméně přitažlivých rozličných cukrářských produktů. To vše – a ještě mnohem více – se nabízelo na farní zahradě z rukou obětavých sester. Obecenství stolu bylo vždycky důležitým prvkem v budování společenství a nejinak tomu bylo na vysocké faře.
Účastníci Diecézního dne ještě nestačili ochutnat všechna hmotná, voňavá lákadla, pitný režim doplnit kávou, čajem či ochucenými a podobnými tekutinami – a již se nabízelo lákadlo nesrovnatelně těžšího kalibru – a sice vystoupení Alfreda Strejčka a Štěpána Raka v pořadu nazvaném „Koncert pro mistra Jana“. Podmanivým hlasem Alfreda Strejčka k nám promlouval sám Mistr Jan velice sugestivně a magická kytara Štěpána Raka podtrhovala opravdovost a naléhavost Husových myšlenek. Nebyl jsem určitě sám, komu při této konfrontaci s Mistrem Janem běhal mráz po zádech.
Pro děti, kterých nebylo málo, byl připraven v areálu farní zahrady zajímavý souběžný program. Největším magnetem pro ně bylo loutkové představení Divadla Rolnička Jarmily Enochové „Medvědí pohádky“.
Počasí, které po celé odpoledne dokazovalo, že stále ještě nelze úspěšně poroučet větru a dešti a že meteorologové nejsou neomylní, nakonec stejně ukázalo svou plačtivou tvář a loučení spokojených a po všech stránkách nasycených návštěvníků Diecézního dne se odehrávalo za doprovodu nesmělých dešťových kapek. Jejich rytmus ovšem nabýval postupně na intenzitě – a místy při návratu domů – opravdu došlo i na předpovídané přívalové lijáky. Ale konání Diecézního dne už ohrozit nemohly.
Závěrem mého ohlédnutí se sluší poděkovat. Pánu Bohu za jeho Slunečný Den, ve kterém jsme se směli radovat a kdy nám bylo dobře. Za společenství sester a bratří, za vzájemná sdílení, rozhovory. Poděkování patří Královéhradecké diecézi především za finanční podporu, vysocké náboženské obci za vzornou organizaci a přípravu – a hejtmanovi Libereckého kraje Martinu Půtovi, který převzal nad tímto dnem svou záštitu.
Diecézní den 2015 byla první vlaštovka, sejdeme se na Diecézním dnu 2016?
Benjamin Mlýnek
