I. Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné. Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je, a peníze, které utržili, skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval.
Skutky apoštolů 4, 32-35
Otče, provázel jsi prvotní církev velkou milostí i očekáváním konce věků. Všichni měli všechno společné.
Nemáme už jednu mysl a jedno srdce v církvi, přivykli jsme si tomu, že konec věků může i nemusí přijít s naší generací.
Prosíme za velikost milosti, ať na nás spočívá a překonává rozdělení myslí i srdcí. Prosíme, ať se dokážeme víc společně radovat a z pokladu víry ať rozdáváme, jak kdo potřebuje.
II. A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu. Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není.
1. Janův, 1,5-8
Pane, klamat sami sebe je pohodlné a snadné. Chodit ve tmě a nečinit pravdu je člověku přirozené.
Vedeš nás do nepohodlnosti, k tomu abychom přestali s tím, čemu jsme se naučili a v čem jsme přesvědčováni okolím, že je to výhodné.
Prosíme Kriste, uč nás chodit ve světle, ať máme živé společenství s Tebou. Dej ať dnes zakoušíme, jak nás Tvá krev očišťuje.
III. Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: „Pokoj vám.“ Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“ Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“
Jan 20,13-16
Kriste, nabídl jsi Tomášovi své rány, řekl jsi: „Nepochybuj a věř!“
Dotýkat se Tvých ran, slyšet slova o pokoji, můžeme také i my, i když Tě na vlastní oči nevidíme. Otevřel jsi provždy naše srdce, i když bylo pevně zavřené a ve své milosti jsi nás učinil blahoslavenými.
Prosíme za ty, kteří mají pevné petlice na srdci, utíkají a nechtějí nic vědět a vidět. Prosíme za jejich srdce i zrak, kéž jim umíme pomoci.
Přímluvy:
- Svatý Bože, prosíme tě za náboženskou obec v Mírovicích. Stůj při bratrovi biskupovi Filipovi – pastýři této obce. Pomáhej všem našim bratrům a sestrám a posiluj je v těchto těžkých dnech, kdy ztratili chrám, místo pokoje a ztišení, ve kterém tě oslavovali. Prosíme, žehnej všem, kteří jim pomáhají a budou pomáhat. Dobrý Bože, dej, ať opraví Tvůj dům a opět Tě v něm velebí a oslavují po věky věků.
- Prosíme o požehnání, v tomto povelikonočním týdnu pro službu ve všech našich sborech i za jednání Hospodářské komise ÚR CČSH v Praze.
- Prosíme za ty, kteří pozbývají sil a zdraví. Zvláště prosíme za bratra Maiera.
(Pokud, víte o dalších konkrétních situacích a chcete, abychom je společně nesli, napište mi, prosím, o nich…)
Váš biskup Pavel