Chtěla bych umět zazpívat, jak hoří svíčka. Jasný plamínek do hluboké tmy zářící. Lehoulinká vůně vlnící se nepostřehnutelně prostorem. Naděje pro opuštěné, teplo pro schoulené…
Chtěla bych umět zazpívat, jak padá list ze stromu. Modlitba podzimu. Jemný vánek doprovází poutníka do andělské náruče. Boží políbení pro vyvolené, pohlazení pro nevidomé…
Chtěla bych umět zazpívat stařenčinu smrt. Smíření, pokoj, Lásku. Křehký uzlíček pokory s nepatrným úsměvem ve tváři. Škola života pro každého, vlídná náruč věčnosti…
Procházím zahradou ticha, plamínky svíček se vesele vlní. Zastavím se a padající lístek mě pošimrá na nose. Stále vidím odcházející milou tvář a cítím Lásku…
„Dobrý den…, to je dnes krásně, že?“ „Dlouho jsme se neviděli, rád Vás potkávám.“ „Babi, musíme škrtnout ještě jednou, ono to chcíplo….“ „Tak dědku, doufám, že tam nekouříš,však já za Tebou přijdu.“
Chválím tě Pane a děkuju za život, který jsi mi dal. Kéž by byl alespoň trochu nadějí pro opuštěné, teplem pro schoulené … Božím políbením pro vyvolené, pohlazením pro nevidomé … Kéž by se i můj život na konci své pozemské pouti stal školou pro ostatní a já mohla s úsměvem vstoupit do tvé věčné náruče Lásky a Pokoje. Amen