-vytvořeno pro setkání maminek s velmi malými dětmi
1)Zpíváme a ukazujeme (Kdo stvořil, Když máš radost a víš o tom …)
2)Modlitba
3)Povídání:
-DEN A NOC – Povídáme si s dětmi, co děláme ve dne (jíme, pijeme, hrajeme si, zpíváme, uklízíme…) a co děláme v noci (spíme) a vždy si to ukážeme. Potom zhasneme (pro lepší atmosféru je dobré zakrýt okna). A můžeme vyprávět např.: Když Pán Bůh tvořil svět byla všude tma. Když je tma můžeme mít strach, nechceme být sami, a tak hledáme někoho, koho můžeme chytit za ruku. Děti se mohou chytit maminky. A když ho najdeme, pevně si ruku chytneme a držíme ji. Když je blízko někdo, koho máme rádi a koho se můžeme držet, už takový strach nemáme. Ale Pán Bůh nechtěl, aby všude byla tma a strach, a tak si řekl: „Budiž světlo“. Zapálíme svíčku, ale až poté kdy bezpečně víme, že každé dítě sedí na klíně své mamince. A bylo světlo. Světlo zahání tmu a šíří teplo. Díky němu můžeme vidět kolem sebe. I my se teď můžeme stát takovým plamínkem – Božím světýlkem. Ukážeme dětem, jak ze svých rukou můžeme vytvořit plamínek, tím že je spojíme…A napodobujeme pohyby plamínku, jak se naklání na jednu a na druhou stranu, jak se komíhá, jak se zmenšuje a zvětšuje. Naše ruce jsou jako plamínek. Umí se zvětšovat, zmenšovat, plápolat, umí být i klidný. Naše ruce moho být jako světlo. Jsou jako světlo, když umí pohladit. Děti pohladí své rodiče i sebe navzájem. Jsou jako světlo, když umí zahřát. Nakonec společně svíčku sfoukneme a rozsvítíme velké světlo, či roztáhneme závěsy.
4)Vytváříme:
vezmeme velkou černou čtvrtku a dopředu si připravíme různě barevné kousky papíru. Děti musí vybrat ty kousky, které jim připomínají světlo (žlutá, oranžová, bílá..) a společně s maminkama je nalepí na černou čtvrtku.
5) Svačina
6)Rozhovor s maminkami:
téma: Jestli se děti bojí? Čeho?
Tmy? Jak na ně tma působí…?
7)Rozloučení
( Inspirace se svíčkou v materiálech Muroňové)