Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin. O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“, což přeloženo znamená: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘
(Mk 15,33-34)
Kristus – pravý Bůh – umírá na kříži opuštěný Bohem. Křesťanství je prostě víra paradoxů. Ježíš je ale i pravý člověk a jako takový lidskou smrtí i zemřel. Velmi krutou a bolestnou smrtí. Zároveň ji ale vtisknul nový, božský rozměr. Sám Bůh prošel smrtí, aby všem získal život. Ten žalm, který se Ježíš na kříži modlí, takhle nekončí. Dál pokračuje: „Když trpěl příkoří, neukryl [Bůh] před ním svou tvář, slyšel, když o pomoc volal.“ Ta opuštěnost není na věky. Bůh na kříži umírá, aby zase vstal.