Budova Domova U Spasitele ve Frýdlantu v Čechách mě přivítala novou fasádou, provedenou v optimisticky žluté barvě. Pro leden netypické, spíš podzimní dušičkové počasí, nemohlo nic pokazit na celkově příznivé, pozitivní atmosféře, která z komplexu Domova vyzařovala. Tentokrát však nepřicházím navštívit nikoho z klientů, ale mé kroky stoupají až do podkroví, kde klepu na dveře s nápisem „Eva Crhová – ŘEDITELKA“. Jsem očekáván a nezbytná káva stojí přede mnou během několika minut. Nic tedy nebrání tomu, abych položil první otázku:
My dva se, Evo, známe už čtvrt století, ale čtenáře by možná zajímalo, jak ses vůbec do téhle útulné podkrovní kanceláře dostala. Co předcházelo tomu, než jsi mohla usednout do ředitelského křesla avydržet vněm sedět – pokud dobře počítám –téměř dvacet let?
Ano, v květnu to bude už 19 let, co jsem byla jmenována v pořadí třetí ředitelkou tohoto Domova. Původně jsem byla zdravotní sestra na obvodě, později jsem pracovala jako terénní pečovatelka. V té době měl na moji další orientaci veliký vliv náš tehdejší frýdlantský farář bratr Ivo Šimůnek. Ten cítil veliké vnitřní povolání k diakonické práci. Vzpomínám si, jak se z okna frýdlantské fary často díval na opuštěnou budovu v sousedství. A v jeho hlavě a na modlitbách se postupně zrodil plán, jak tuto budovu využít. Ve Frýdlantu se žádný domov pro seniory nevyskytoval a potřeba zařízení tohoto typu byla palčivá. Město souhlasilo s převodem nevyužité budovy a tím pádem zrodu Domova U Spasitele už nestálo teoreticky nic v cestě. Lehce se to řekne, ale bylo to spíš náročné putování pouští do zaslíbené země s překonáváním mnoha těžkostí a problémů, v neposlední řadě finančních… V loňském roce jsme si svelikou vděčností připomínali, že Domov U Spasitele slouží našim potřebným bližním už dvacet let.
Ještě k mému jmenování. Po neúspěšném výběrovém řízení jsem byla oslovena, zda –vzhledem ktomu, že s děním kolem Domova jsem spjata od počátku, bych funkci ředitelky nebyla ochotna přijmout. Vyžádala jsem si čas na rozmyšlenou a nakonec souhlasila.
Domov U Spasitele je zařízením naší církve. Součástí služeb, které poskytujete, je mimo jiné i duchovní péče. Jaké jsou její formy akdo ji poskytuje?
Obyvatelé Domova mají možnost zúčastnit se pravidelných pobožností. V jejich konání se střídají v ekumenické shodě duchovní naší církve, Českobratrské církve evangelické, Církve římskokatolické, Církve bratrské a Jednoty bratrské. Každý týden se konají biblické hodiny, střídavě vedené duchovními a pastoračními asistenty CČSH. Obyvatelé Domova, kteří nemají výrazné pohybové omezení, se mohou účastnit bohoslužeb frýdlantské náboženské obce, protože kostel i fara jsou velice blízko.
Bratr farář Jaroslav Tesař se intenzivně pohybuje mezi klienty, vede pastorační rozhovory, vysluhuje svátosti. Jaké jsou ohlasy na poskytovanou péči?
Nesetkala jsem se snějakým negativním hodnocením. Pobožností a biblických hodin se průměrně účastní 12 až 15 lidí, což je přibližně 1/3 obyvatel Domova.
Teď z duchovních výšin zase zpět na zem. Trochu čísel. Pro kolik klientů je Domov U Spasitele vlastně domovem. A kolik lidí se stará o důstojný a bezproblémový chod tohoto zařízení?
V současné době může Domov poskytnout důstojné bydlení snepřetržitou péčí a příslušnými službami 45 klientům. Průměrný věk obyvatel je 83 let. Chod Domova zajišťuje 28 stálých pracovníků, z toho je např. 6 zdravotních sester, 8 pečovatelek a3 kuchařky.
Když jsem se loni v červnu zúčastnil oslav 20. výročí Domova U Spasitele, mile mě překvapila výstavka rukodělných prací vašich klientů. Žasnul jsem, jaké krásné a užitečné věci dokáží vytvořit lidé, které tvrdý svět tam venku někdy už definitivně odepsal.
Arteterapie má své místo vprogramu dne. Klienti mohou navštěvovat keramickou dílnu. Vlastníma rukama, pod vedením artterapeutky vyrobit hrníček, květináč, figurku. Pletení košíků nebo tkaní koberečků pomůže jednak zahnat dlouhou chvíli, zároveň udržuje příslušné orgány (ruce, oči) včinnosti avýsledkem je vneposlední řadě radost ze zdařilého díla. Výrobky je možno si za symbolický peníz zakoupit.
O Domově U Spasitele bychom mohli hovořit ještě dlouho. Ale to by vydalo na několik samostatných článků. Já jsem tě chtěl především představit čtenářům a místo toho hovoříme stále o Domově. Ono to asi nejde oddělovat. Patříte neoddělitelně k sobě. Je částí tvého života. Díky za něj. Jednu otázku na tělo si ale přece jenom neodpustím. Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Snad se nám podaří dokončit opravu fasády tak, aby celý areál zářil tou optimistickou žlutou barvou. Samozřejmě to záleží na penězích. No – a v roce 2016 bych snad měla odejít do důchodu. Nová fasáda by tedy mohla být takovou symbolickou tečkou. Mám jasnou představu otom, kdo by mohl konkrétně nastoupit na moje místo. Na jednu stranu se do důchodu těším, ale na druhou vím, že mi to všechno tady kolem bude chybět. No, možná že se sem zase později ráda vrátím, jako klient.
Nepředbíhejme dobu. Klidně se tu můžeme ocitnout jednou oba a mít dokonce sousední pokoje. Ale teď vážně! Já ti, Evo, moc děkuji za tvůj čas. Apřeji tobě acelému kolektivu pracovníků Domova U Spasitele hodně síly, životního optimismu a Božího požehnání do té nelehké služby a laskavé péče onaše potřebné sestry a bratry.
Benjamin Mlýnek