Sestry a bratři,
rád bych se s vámi podělil o svědectví z naší rodiny. Chtěl bych vás jím povzbudit a hlavně pak poukázat na to, jak moc skvělého a milujícího Otce máme v nebesích. Moje žena Veronika otěhotněla. Bylo to velmi chtěné a očekávané miminko. Nicméně již v 15. týdnu těhotenství přišla první špatná zpráva – tzv. tripple test nedopadl dobře.
Lékař nás odkázal na odběr plodové vody. Prý by se mohlo jednat o nějakou genetickou vadu, což je lepší vyšetřit a popřípadě přerušit těhotenství. Toto pro nás bylo zcela nemyslitelné. Pán nám dopřál zplodit nový život, tak jsme jej přeci nemohli nechat „odstranit“ jen proto, že by mohl být nějakým způsobem postižený. Odběr jsme razantně odmítli. Těhotenství pokračovalo a ve 23. týdnu přišla další špatná zpráva. Při rutinním vyšetření lékař zjistil, že miminku hrozí akutní předčasný porod v týdnu, kdy by jej ještě nebylo možno zachránit. Byl to šok! Následovala okamžitá hospitalizace a na druhý den plánovaný složitý operační zákrok, který doprovázela možnost fatálních rizik pro miminko. Na úspěch operace nám pan primář dal pouhých 20 %. Taktéž možné pooperační komplikace byly nebezpečné a velmi reálné. V ten den jsem začal hledat u Boha pomoc jako snad ještě nikdy v životě. Kontaktoval jsem mnoho křesťanů a prosil o přímluvné modlitby. Prosil jsem vroucně Boha, aby vedl myšlenky i ruce lékařů a všech zdravotníků, aby zamezil všem peroperačním i pooperačním komplikacím. A stalo se tak. Bůh vyslyšel naše modlitby. Zákrok dopadl nadmíru dobře. Bez jediného závažnějšího problému! Žena se rychle zotavila a těhotenství pokračovalo dál. Když se dostala do 37. týdne, šla do nemocnice na kontrolu a naplánování porodu. A přišla další zdrcující zpráva. Podle vyšetřujících lékařů mělo miminko špatně vyvinuté bříško a nějaký nepoměr mezi končetinami… Po několika hodinách následoval akutní porod „císařským řezem“ a narodila se nám krásná a ZDRAVÁ holčička! Považujeme to za veliký Boží zázrak a tímto svědectvím vyjadřujeme našemu nebeskému Otci VELIKÝ dík.
Bůh je dobrý a miluje nás jako své děti – jsme jeho dětmi! Prožili jsme s manželkou i další rodinou velice složité a nejisté období plné těžkých chvil, výher a následujících o to těžších pádů. Dalo by se říct, že jsme procházeli údolím stínu, ale přimkli jsme se k Bohu, jednoduchou, prostou vírou a on nás bezpečně provedl. Díky tomu také jeden ze členů naší rodiny začal uvažovat o tom, že „nějaký“ Bůh asi opravdu bude, a věřím, že až přijde správný čas, svěří svůj život do jeho milujících rukou. Věřím také, že toto pravdivé svědectví může být inspirující a povzbuzující i pro další lidi. Kéž v něm čtenář spatří jasný důkaz jeho lásky a dobroty.