Na stránkách evangelikálního měsíčníku Zápas o duši jsem se v říjnovém čísle tohoto roku dočetl poněkud zarážející slova jistého bratra Ludvíka tvrdého. Píše: „já osobně jsem začínal jako arminián. Pocházel jsem z nevěřící rodiny – děda s babičkou byli členy Církve československé husitské, takže o evangeliu neměli ani ponětí. od dědečka jsem věděl jen to, že bůh asi je a něco málo událostí ze Starého zákona – David a Goliáš atd.“ Co tomu říkáte?
Přiznám se, že jsem po přečtení těchto řádků zůstal v nepříjemném údivu a dlouhé minuty pouzeseděl a přemýšlel… jak snadno dnes již uvědomělý evangelikální křesťan „sestřelil“ naši církev a de facto ji odebral v očích evangelikálů veškerou vážnost. Uvažoval jsem nad jeho textem dlouho do noci a hledal motivy, které ho vedly k takto ostrému soudu. I přes počáteční nechuť k jeho slovům jsem nakonec dospěl k jisté míře porozumění. Ruku na srdce – někdy a někde jsme vlažní, proto nás autor výše citovaných slov tak snadno „odstřelil“. Myslím si však také a jsem si tím naprosto jist, že bychom nalezli značné množství velice pádných protiargumentů. mým cílem ale není nás v tuto chvíli bránit, i když by to bylo poměrně jednoduché. Rozhodl jsem se, že slova bratra tvrdého využiji k pozitivní sebereflexi. Co mohu udělat proto, aby již žádný evangelikální křesťan nemohl psát o naší církvi takto odtažitě?
Převzato z ČZ 48/2012