Kázání uveřejněné v ČZ 8/2012, Poslední neděle po Zjevení Páně, Mk 9,2-9
Před nedávnem jsme oslavili svátek Křtu Páně a dnes, v předvečer začátku postního období, se před námi otevírá Markovo svědectví o Ježíšově proměnění na hoře. Oba příběhy, které rámují čas v našem liturgickém kalendáři zvaný „po zjevení Páně“, jsou si velice podobné.
Když byl Pán Ježíš od Jana Křtitele pokřtěn v řece Jordánu, tak: „Vtom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa otevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“ (Mk 1,10-11). Byl to však zatím jen Pán sám, komu bylo dáno v tu chvíli vidět a slyšet. Jen on věděl, že u břehů Jordánu přebývá celá Boží Trojice. Otec, který hovoří, Syn, který poslouchá, a Duch, který sestupuje jako holubice. Ostatním svědkům zůstalo toto tajemství dle Marka zatím skryto.
Čas však ubíhal dál. Ježíš prožil pokušení na poušti, povolal své učedníky a začal veřejně působit. Učedníci jím byli natolik fascinováni, že Petr neváhal vyznat: „Ty jsi Mesiáš.“ Jaké bylo však jejich překvapení, když Ježíš odpověděl předpovědí svého utrpení, až jej za to Petr pokáral. Jak by mohl Mesiáš trpět? To nemohli učedníci pochopit. Stejně jako výzvu k následování, sebezapření, k přijetí kříže.
Spoustu nevyřešených otázek si nesli apoštolé v mysli. Celých šest dní žili v nejistotě. Až sedmého dne se mělo vše změnit. Zatím pro Petra, Jakuba a Jana, které bere s sebou Pán Ježíš na vysokou horu a je před jejich zraky proměněn.
Tito tři byli Ježíšovi nejvěrnější. Byli i u toho, když vzkřísil z mrtvých Jairovu dceru. Onoho dne však měli spatřit znamení ještě větší. Ježíš září jasem Boží slávy. Až je jeho šat tak bílý, že by to žádný bělič nemohl ani napodobit. Přichází Mojžíš a Elijáš -Zákon a Proroci svědčící o Mesiáši.
Jak jedinečná chvíle, převyšující cokoli, co dosud apoštolé po Ježíšově boku prožili! Petr touží ten okamžik alespoň pozdržet, prodloužit, uchovat a nabízí postavit tři stany pro tři nebeské hosty.
Avšak v tu chvíli nejsou na vrcholku hory jen Ježíš, Mojžíš, Elijáš, Petr, Jakub a Jan. Jsou tu ještě dva. „Vidět jich bylo pouze šest. Spolu s Božím Synem však byli přítomni Otec, který se zjevil skrze hlas, a Duch svatý, který se zjevil světlem v oblaku.“ (Řehoř Palama). Ano, ten hlas, který zní, je hlas Otcův: „Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“ Toho poslouchejte, Petře, Jakube, Jane a ostatní. Ta slova nepatří jen Ježíši, jako tomu bylo u řeky Jordánu. Slyší je spolu s Mojžíšem a Elijášem také učedníci. A oblak, který sestoupil na vrcholek hory, halí spolu s Ježíšem i ostatní. V tu chvíli spojuje nebe se zemí. A vlídně kyne apoštolům do společenství s Kristem. Mesiášem, jehož moc nezhatí ani utrpení, kterým bude muset projít. Již nikdy o něj nemusí přijít, pokud budou milovaného Syna Božího poslouchat. A stejně tak i my, zahaleni oblakem Ducha svatého přebývajícího v nás, v našich sborech.
Na vrcholu hory proměnění Bůh odkryl velký díl opony, která za sebou skrývá tajemství díla naší záchrany. Tajemství vykoupení v Synu. A přece dnes není příběh víry Petrovy, Jakubovy, Janovy, ale ani naší, dopsán. Chvíle zjevení končí a Ježíš sestupuje s učedníky zpět dolů, do každodenního života. Ti tři mají před sebou ještě další intimní chvíli po boku Kristově. Nastane v Getsemanské zahradě, kde se Pán bude v modlitbě připravovat na své utrpení. A oni jej pak budou následovat skrze křížovou cestu, Golgotu k hrobu a nakonec k bráně Vzkříšení. Teprve v ní se znovu setkají se světlem, které na chvíli zazářilo před jejich zraky na hoře proměnění. Tentokrát již nezhasne.
Za pár dní bude Popeleční středa a my vstoupíme do postního období. Budeme zváni Pána Ježíše následovat v postu, boji s pokušením, po křížové cestě, ale stále vstříc velikonočnímu tajemství. Cesta to není snadná. Avšak světlo z hory proměnění bude na každém jejím kroku svítit i nám. A bude jej přibývat. Nakonec, v zázraku velikonočního rána, se rozzáří naplno. Pro každého z nás, kdo přijdeme. Athanasius Sinajský k tomu výstižně napsal: „Tam máme spěchat, tak jako Ježíš. S ním tam budou zářit naše duchovní oči, rysy naší duše budou jistým způsobem obnoveny, budeme mu podobní a jako on budeme nepřetržitě proměňováni, budeme mít účast na božství a připraveni pro vznešenější věci.“ Kéž každým dnem postu, sestry a bratří, v našich životech světla Kristova přibývá.